Jestli mám pro nějakou bílou odrůdu opravdu slabost, pak je to ryzlink. Možná jsou za nejlepší bílá vína světa považována ta z Montrachetu, jiní třeba nedají dopustit na špičková Chablis, další budou přísahat na Meursault a najdou se i ti, kteří na piedestal postaví nádherná suchá šampaňská (stále jsem nějak ve Francii a u Chardonnay, safra). Já se držím starého rčení, že „ryzlink je král vín a víno králů“, tato odrůda mne málokdy vyloženě zklame a i ty opravdu špičkové jde koupit za ceny, které se proti vyzrálému Montrachetu zdají přímo směšné. Možná je to tím, že v Alsasku obvykle ušetří za drahé nové barikové sudy :o)
Když se řekne ryzlink, nutně musí naskočit spojení s „Alsasko“ a „Německo“ a upřímně není od věci připomenout si i Čechy a Moravu. Pro mne však vede právě Alsasko ve vínech dokonale suchých a Německo pro polosladké kousky. U sladkých bych asi sáhl opět po Alsasku. Ale dnes zůstaneme u vín suchých, ve sklence máme vyzrálý ryzlink ročníku 2000 (hodně slušný u dobrých výrobců, u jiných může být problémem nedostatečná kyselina kvůli velkým vedrům a v tuto dobu víno již mrtvé) z Grand Cru vinice Wineck-Schlossberg. Ta se nachází na jiho až jihovýchodním svahu s žulovým podložím, v nadmořské výšce od 280 do 400m mezi obcemi Katzenthal a Ammerschwihr. Vinice je údajně vzhledově tak ukázková, že slouží jako ilustrace ve školních učebnicích a je i v pár encyklopediích, možná i díky romantické zřícenině hradu na jejím vrcholu.
Víno zpracoval jeden z velkých a známých vinařů, Pierre Sparr. Teď si trochu ulehčím práci a informace o vinařství převezmu z jiného článku, který jeho autorovi dodal přímo dovozce (či spíše obrovský nadšenec do Alsaska pan Matějka, který sem tam přiveze pár lahví a podělí se za velmi rozumné ceny).
„Pierre Sparr se sídlem v Sigolsheimu patří k větším alsaským producentům vína. Při roční produkci 175 tisíc kartonů a ploše vinic
Riesling Wineck-Schlossberg Grand Cru 2000 se skrývá v lahvi alsaského tvaru, ale s vrškem stočeným v jakési esíčkovité spirále, docela zajímavé. I když má zkušenost je taková, že designové výstřelky lahví v oblasti, která má nějaký opravdu typický tvar, končí spíše nezajímavým obsahem. Viněta je jednoduchá, trochu kýčovitá (Alsasko má v tomto celkem tradici) s nijak zvlášť kvalitním potiskem. Zadní viněta prozradí alkohol 13%, základní charakteristiku vína a doporučení k pokrmům. Odřezávám kovovou záklopku, vytahuji
Barva vína nenechává pochybnosti, že je velmi vyzrálé. Je sytě zlatá, nádherná, dokonale čistá, perfektní. Ve vůni je v zásadě možné odcitovat encyklopedické poučky o ryzlinku, je ukázková. Klasický nazrálý ryzlink s květinovými tóny, mírně citrusy, minerálním dojmem a zřetelným „petrolejem“. Omamné, ušlechtilé. Chuť, byť často má i u skvělých vín dost problém vyrovnat se vůni, zde korunuje zážitek a odsouvá snahy o popis „kyselinek“ a podobných věcí někam do sféry zapomnění. Chuť je čistá koncentrovaná elegance, jemnost, harmonické spojení všech složek do vinného zážitku v jeho nejvyšších úrovních. Středně plné? Delší? Minerálně-medové s perfektně vyváženou kyselinou a cukrem, kdy ani jedno na sebe neupozorní, prostě tam je a šlus? Nevím, asi ano, to je myslím celkem „přesný“ popis.
Co dodat? Takhle vypadá špičkový ryzlink na vrcholu zralosti a ne jinak. Pil jsem nejméně dva, ze kterých jsem byl nadšen ještě více, ale ani zde nejde nic vytknout. Při ceně 550,- Kč (a netuším, kolik přímo v Alsasku) sráží poměrem cena/kvalita na kolena prakticky všechna suchá bílá ve srovnatelné cenové hladině, která jsem v posledních dvou letech chutnal. Už nemám, je mi smutno…
Odkazy: Web vinařství | Recenze na další ryzlink stejného vinaře