Pravidelní návštěvníci tohoto blogu se brzy naučí rozeznávat příspěvky psané „pod vlivem“ od těch „střízlivých“. Tento, po 16 vzorcích a dalším aktivním přechutnávání „vítězů“, se jasně řadí mezi ty pod vlivem. Bolgheri. Oblast v Itálii, kterou dovozce pro účely degustace označil jako „Grand Cru“. A upřímně… jaká vína Vás při spojení „nejlepší vína Itálie“ napadnout? Bude to nějaké konkrétní Barolo, Amarone nebo Chianti či spíše „známky“ Sassicaia, Solaia, Masseto, Ornellaia, Grattamacco či Guado al Tasso? Všechny z maličké apelace Bolgheri (viz mapka, jedno z posledních DOC v Itálii, byť ještě před udělením tohoto statutu se vína z Bolgheri prodávala za neuvěřitelně vysoké ceny). Bolgheri je moderní fenomén masivně podporovaný časopisy v celém světě. Apelace, která konkuruje Bordeaux jak v cenách, tak částečně i v odrůdovém složení. Apelace, jejíž vína jsem si dnes večer alespoň mírně propil. Nadšení? Inu…
Degustaci pořádala společnost Best Wines, vína pak prezentoval její šéf Karel Hlavenka, příjemně uvolněným způsobem, kterému úplně nevyhovovalo prostředí – salónek „Eden“ v hotelu Corinthia Panorama by byl skvělý pro nějakou prezentaci či školení, k vínu mi přišel neosobní. Na druhou stranu – dostatek světla, hromada čistých OIV skleniček, občerstvení (krom výborné bagetky na prokládání vzorků i chuťovky z Itálie jako pecorino, salámy, rajčátka…), papíry na psaní, pohodlná křesílka… nestěžuji si. Ochutnávka probíhala poměrně zajímavým způsobem. Byl předem rozdán seznam 16 vzorků, jejichž ochutnávka proběhla ve čtyřech „vlnách“. Jedno bílé na zavínění, následně slepá ochutnávka třech bílých a dvě slepé ochutnávky šesti červených (dva kvalitativní stupně Bolgheri Rosso). Díky dostatku sklenek měl každý na stole v té které vlně postupně všechny vzorky a mohl srovnávat, v klidu si napsat poznámky a do bodovací tabulky k číslu vzorku i své hodnocení, které si pořadatel následně zkopíroval. Docela se mi to líbilo, neovlivněn jménem a cenou vína jsem si vybral favority a přidělil jim bodová hodnocení. V tabulce mne na závěr potěšilo, že nejvíce bodů jsem naslepo udělil ve všech kategoriích stejnému vinaři, k mé velké radosti ne tomu nejdražšímu. Na degustaci jsem se spíše snažil hledat „shodné znaky vín“ (případně si tipnout vzorek dle odhadovaného odrůdového složení) než rozdíly mezi nimi (přeci jen když už je to průřez oblastí, kterou skoro neznám...). Ale vrhněme se na konkrétní vína a mé skromné tipy…
Zavínění obstaralo La Bruna Vermentino 2006 (Baroncini, Toskánsko ale ne Bolgheri), jiskřivé, svěží, květinové, lehké (v poznámkách mám „Chardonnay Lite“), levné a pro účel ideální. V bílém setu pak o přízeň bojovala tato vína:
1 – Giovanni Chiappini – Le Grottine Bianco IGT 2006 (70% Vermentino, 30% Viognier, nebarikované, alkohol: 13%) – Květinové, svěží s až minerálními tóny (opět se mi dere na jazyk to srovnání s lehčím Chardonnay) a aromatem citrusů. Svěží i v chuti, plnější, vyvážené, slušná dochuť – moc hezké víno! Giovanni Chiappini je prý samorostlý starý vinař vyrábějící víno „pro sebe a bez ohledu na trendy“ a tenhle kousek se mu moc povedl. Běžná cena 309,- Kč.
2 – Poggio al Tesoro – SoloSole Bianco IGT 2006 (100% Vermentino, nebarikované, alkohol: 13,8%) – prý typické Vermentino, na mne působilo ve vůni poněkud „zatuchle“ (vzorek z jiné lahve ale vadu nepotvrdil), decentní mix květin a citrusů, v chuti svěží a příjemné, ale trochu nudné, neoslovilo. 499,- Kč nevidím.
3 – Michele Satta – Giovin Re Bianco di Toscana IGT 2006 (100% Viognier, nebarikované, akohol: 14%) – překvapení večera. Nepřipomíná Viognier z Rhôny, Austrálie ani Chile, svébytné dílko. Explozivní aromatika hutných těžkých tónů nejvíce připomíná rumové pralinky a naftu, ale objevují se i meruňky a citrusy. Chuť plnější, efektní, ovocné koláče říznuté rumem, pralinky, dost dlouhé. Ležením určitě získá. Nevěřil jsem, že víno nebylo barikováno. Zkoumání viněty potvrdilo, že sice víno neleželo v barikových sudech, ale bylo v nich fermentováno. Tak trochu úlet, ke kterému jsem se několikrát vrátil. Michele Satta je bohatý podnikatel, který „prchl“ do Toskánska teprve před několika lety, skoupil pozemky od místních malých vinařů a rozjel to ve větším. A že se mu to povedlo. Giovin Re Bianco di Toscana je krásné, byť již poněkud dražší víno – 869,- Kč.
Síla Bolgheri tkví ale ve vínech červených, nalijme si první šestku…
4 – Campo di Sasso – Insoglio del Cinghiale 2005 (Cab.Sav., Cab.Franc, Merlot, Syrah, Petit Verdot, zrání: 8 měsíců v bariku, 4 měsíce v lahvích). Tak trochu nultý vzorek v červených, údajně hodně oblíbené víno. Mně přišlo celkem obyčejné, běžnější slušná ovocná aromatika a chuť, byť poněkud unifikovaná, průmyslová. Za 609,- Kč moc drahé, podobný profil a kvalitu dostanu z Nového světa za třetinu a méně.
5 – Michele Satta – Piastraia Bolgheri Rosso DOC 2002 (25% Merlot, 25% Syrah, 25% Cab.Sav., 25% Sangiovese, zrání 12 měsíců v bariku, alkohol: 13,5%) – u mne na druhém místě v celkovém bodování. Vysoká, nazrálá barva. Velmi výrazná a krásná aromatika. Mix květin, ovoce, selských tónů a kůže. Středně plné tělo, ale v chuti perfektně harmonické a vyvážené, jemné. Tmavé ovoce, švestky, pěkně zakomponovaný sud, dlouhá dochuť. Výborné a již nyní vyzrálé! Běžná cena 899,-, akční na degustaci o dvě stovky nižší… a za tu jasná koupě a konkurence výrazně dražším Bordeaux.
6 – Poggio al Tesoro – Sondraia Rosso IGT 2004 (65% Cab.Sav., 25% Merlot, 10% Cab.Franc, zrání 18 měsíců. v bariku, 6 měsíců v lahvích, alkohol: 14,5%) – mladě působící vysoká barva, zvláštně nasládlá aromatika až do „candy“ tónů. V chuti neoslovuje, sice má všechny ty důležité aspekty dobrého vína (plné, delší, tříslo předurčující delší zrání, ovocitost…), ale jako celek působí trochu obyčejně. 699,- Kč je moc. Většina, co jsem tak slyšel pokřikovat, by ale rozhodně sáhla spíš po tomto víně než mou preferované pětce. Holt asi můj vkus směřuje k živočišnějším a vyzrálejším vínům – předhoďte mi ve sklence oslí stáj a budu hýkat nadšením :o)
7 – Enrico Santini – Montepergoli Bolgheri Rosso DOC 2003 (40% Merlot, 35% Cab.Sav., 20% Syrah, 5% Sangiovese, zrání 16 měsíců v bariku, alkohol: 14%). Vysoká, jemně nazrálá barva. Zajímavá a efektní vůně kvasícího ovoce, vyzrálých hroznů, kůže, lehce živočišnost a pěkné vlašské ořechy. Slušně plná chuť, šťavnatá, výrazné tříslo, tmavé ovoce, živočišnost a dlouhá dochuť. Krásné! Další z favoritů, z červených čtvrté místo. Cena již vůbec ne optimistická, 1259,- Kč.
8 – Micheletti – Guardione Bolgheri Rosso DOC 2003 (Cab.Sav., Merlot, zrání 15 měsíců v bariku, alkohol: 13%). Vysoká, nazrálejší barva. Přímočařejší ovocná vůně se zakomponovaným sudem, aromaticky velmi silný „Bordeaux“ štych. V chuti středně plné, s vyváženou ovocností a alkoholem a pěkně zakomponovaným sudem. Výrazné tříslo, chce ještě uležet, ale bude to skvělé víno. Opravdu hodně připomíná taková ta „běžnější“ Cru Classée z Bordeaux. Cena 1079.- Kč odpovídá kvalitě (podobná vína ze starého kontinentu se za takové ceny prostě prodávají, ať chceme nebo ne).
9 – Giovanni Chiappini – Guado de´ Gemoli Bolgheri Rosso Superiore DOC 2003 (80% Cab.Sav., 20% Merlot, zrání: 12 měsíců v bariku, alkohol: 14%). Vyšší, nazrálejší barva. Slušná vůně, klasičtější aromatický profil (opět „Bordeaux“ štych), vyzrále ovocné tóny, trochu selské. Povedené. V chuti plnější, výrazné tříslo a delší dochuť, přímočaré a nekomplikované, ale dostatečně zajímavé. Za cenu 889,- Kč přeci jen ale čekám trochu víc.
A nastupuje poslední šestice těch nejlepší „Superiore“ vzorků. Jdeme do nich…
10 – Batzella – Tam Bolgheri Rosso Superiore DOC 2004 (60% Cab.Sav., 40% Cab. Franc, zrání 24 měsíců v bariku, 6-8 měsíců v lahvích, alkohol: 13,5%). Zde nebyl po přičichnutí problém odhalit, o které víno jde, můj oblíbený Cabernet Franc se prezentoval více než silně. Vůně je kořenitá, až do pepře, s tóny černorybízového džemu. V chuti ovocité, s velmi výrazným tříslem, dlouhé ale neuhlazené a hrubé. Možná za pár let se srovná, ale nějaká bomba to asi stejně nebude. Cena 839,- Kč.
11 – Argentiera – Argentiera Bolgheri Superiore DOC 2004 (Cab.Sav., Merlot, Cab. Franc, zrání 14 měsíců v bariku, 12 měsíců v lahvích, alkohol: 14%). Velmi vysoká barva, aromaticky mi tak nějak naskočilo „naparfémované Margaux“, velmi slušný komplex ovocnosti, květin a tónu ze sudu. V chuti plnější, ovocné, se zatím dominujícím tříslem. Určitě se posune do více než zajímavého mohutného vína, ale tady jde více než kde jinde o „vraždění neviňátka“, počkejme si pár let. 1399,- Kč je slušná pálka…
12 – Podere Sapaio – Sapaio Bolgheri Rosso Superiore DOC 2004 (70% Cab.Sav., 10% Cab. Franc, 10% Merlot, 10% Petit Verdot, zrání 18 měsíců v bariku, 18 měsíců v lahvích, alkohol: 14,5%). Mladičká barva, aromaticky v uzavřené fázi „pěkné barikované červené“ trochu škoda. V chuti mohutné a efektní, drsnější, ale ne nějak obludně tříslovinové, sud se projevuje krásně a ladí s ovocem. Hodně dobře udělané víno, opět za pár let bych si dal říct. 1219,- Kč.
13 – Michele Satta – I Castagni Bolgheri Rosso Superiore DOC 2003 (70% Cab.Sav., 20% Syrah, 10% Teroldego, zrání 18 měsíců v bariku, 18 měsíců v lahvích, alkohol: 13,5%). Pro mne suverénně nejlepší vzorek večera. Mladá, jen lehounce nazrálá barva. Ve vůni živočišné tóny, ukázkový pavilon slonů v zoo. Podivně selské, aromaticky omamné, krásné! Chuť již naleželejší a harmonická, slušně plná, ale nijak explozivně. Efektní, živočišná, se skvělou tříslovinou a dlouho dochutí. Nádherné víno, přesně taková mám rád, navíc bude určitě ještě zrát do krásy. 1199,- Kč.
14 – Ornellaia – Le Serre Nuove Bolgheri Rosso DOC 2003 (40% Cab.Sav., 40% Merlot, 15% Cab. Franc, 5% Petit Verdot, zrání 16 měsíců v bariku, 6 měsíců v lahvích). Jeden z papírových favoritů, druhé víno z dnes již legendárního vinařství Tenuta dell' Ornellaia. Velmi vysoká barva, výrazná a trochu zvláštní aromatika, krom ovocných tónů i nějaké trochu nečisté, druhá láhev snad o něco lepší, ale stále to není ono. Takové docela obyčejné. V chuti slušně plné, ušlechtilé dřevo, jemnější s již nyní slušně ohlazeným tříslem. Nezasáhlo. A 1399,- Kč je sakra hodně.
15 – Guado al Tasso – Guado al Tasso Bolgheri Rosso Superiore DOC 2003 (70% Cab.Sav., 15% Merlot, 15% Syrah, zrání 14 měsíců v bariku, alkohol: 13,5%). Třetí místo v červených. Jedna z legend Bolgheri. Hodně vysoká barva, opět výrazná efektní vůně s živočišnými tóny, alkoholem, vrstevnatá a elegantní. Chuť mohutnější, se stále ještě svíravým tříslem, které si určitě v následujících letech ohladí. Ovocnost, ušlechtilost, dlouhá dochuť. Krásné víno, ovšem za 1959,- Kč.
Objevem večera se pro mne stal Michele Satta, jehož vína se pokusím sledovat a sem tam přechutnat. Bez problémů obsadil první i druhé místo v červených, navíc svým „slabším“ vzorkem zastínil (alespoň pro mne) i většinu vín z vyšší kategorie. Celkově mi Bolgheri dost sedlo, chuť vína jsem měl v ústech ještě několik hodin po návratu z degustace, výrazem mi vína hodně připomínalo Bordeaux namixované s nějakou tou živočišnější Rhônou, tak se mi to líbí.
Smutnou zajímavostí bylo taktéž potvrzení statistiky okolo 5% korkových lahví – 16 vzorků, každého otevřeno 2 až 3 lahve, celkem „korkových“ (nebo podobně poškozených) dva až tři kousky (u jedné jsem se neshodl, ale osobně ji za korek považoval). Nečekaným zpestřením degustace byla účast Martiny Severy, který odprezentoval jím dováženou dekantační nádobu Ovarius, takového „bažanta“, který údajně víno za pár desítek vteřin otevře stejně, jako běžný dekantér za dvě hodiny. Nádoba i funguje, ale nejsem si jist, zda vínu opravdu pomáhá. Mám pocit, že to celé funguje na principu nějakého oxidačního šoku díky probublávání vzduchu při nalévání, překvapivě to tak nějak zjemňuje tříslo u mladých vín, ale zároveň mi přišlo, že utláčí aromatiku. A nebo to celé byla davová sugesce :o)