Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007

Letošní ročník v Bordeaux měl našlápnuto na malou katastrofu, ale víte, jak to dopadlo? Inu jako vždy… ti nejlepší a nejbohatší budou prý mít skvělá vína! Lze očekávat něco jiného? Pokud to příroda jen trochu dovolí, v kombinaci s radikální selekcí hroznů, se skoro vždy podaří udělat velmi slušné víno. Drastická zelená sklizeň, mobilní třídící pásy přímo na vinici, další třídění ve vinařství (na Angélusu prý nově používají jako další krok jakýsi „větrák“, který z pásu sejme hrozny příliš lehké, plesnivé, nebo tak jsem to alespoň pochopil), kupáž pouze menšího počtu těch nejlépe se vyvíjecích… Očividně se daří. Když je dobrý rok, jsou vína skvělá a ceny vysoké. Když je rok „špatný“, vína jsou taktéž výborná, ale je jich málo a… ceny jsou vysoké. Stále mluvíme o špičkových vinařstvích. I ten průměr ale dnes naštěstí těží z vysokých cen a stále častěji si může dovolit výraznější selekci a moderní technologie. A zákazník platí čím dál víc. Krom špiček se ale z Bordeaux ozývají spíše tiché poznámky, že letos to asi nebude velký úspěch. Již nyní zaznívají varování „en primeur 2007“ nekupovat a aktivní tlaky na prosazení trochu pozapomenutého „klasického“ ročníku 2004, který leží ve stínu špičkové nulapětky, je ho na trhu spousta a v zásadě je momentálně výhodnější jako investice i na pití (během pár let). Je to jedna velká hra, ve které se točí obrovské peníze. Už se těším, za jaké ceny châteuax s novým ročníkem vyrukují…

Dnešní malé zamyšlení nejspíš mnoho informací nepřineslo. Ono tu prostě tohle divné ticho a „informační embargo“ je. Pokud si do Bordeaux nezajedete sami nebo nemáte dobré (= objektivní, nijak ekonomicky nevázané na prodej vína) kontakty, nevsadil bych si na žádné zaručené zprávy ani zlámanou grešli. A vsázet se nechci, raději si naliji zajímavé víno…

Connetable de Talbot 2001 – druhé víno Château Talbot
Château Talbot se v klasifikaci z roku 1855 nachází společně s Chateau St. Pierre, Chateau Branaire-Ducru a Chateau Beychevelle ve „čtvrté třídě“ klasifikovaných Grand Cru Classé oblasti Saint-Julien, ale plochou vinic 102 ha je naopak jedním z vinařství největších (z klasifikovaných). Přes velikost a pořadí v žebříčku produkuje obvykle skvělá vína a mnoho odborníků se shoduje na tom, že v případě úpravy klasifikace by si zasloužilo „povýšit“. Château nese jméno po Johnu Talbotovi, bývalém hraběti ze Shrewsbury a místodržiteli Akvitánie. Ten o château přišel po bitvě u Castillonu v roce 1453.Od roku 1917 je vinařství v majetku rodiny Cordierů. Současným majitelem jsou sestry Lorraine Rustmann a Nancy Bignon-Cordier, za jejich „vlády“ se začala psát novodobá historie château, například nákupem špičkových technologií. Velmi pěkné webové stránky vinařství najdete na adrese www.chateau-talbot.com. Vlajkovou lodí vinařství je Château Talbot s roční produkcí okolo 300 tisíc lahví. Druhým vínem, připravovaným každoročně již od sedmdesátých let, je dnes hodnocený Connétable de Talbot, taktéž produkovaný v poměrně velkém množství (dle kvality ročníku). Vinařství vyrábí i víno bílé, z 5 ha vinic, lehce barikované Caillou Blanc du Château Talbot, sestávající především ze Sauvignonu Blanc a Sémillonu. Rozdíl mezi prvním a druhým vínem je v tom, že Connétable de Talbot je připravován z mladších keřů a nezraje v sudech tak dlouho a z tak velké části, jako jeho dvojče. Zachovává si však hlavní znaky terroiru a přitom je připraven k pití mnohem dříve. Sklepmistr Ramon Jorajuria volí různý poměr tradičních odrůd, základ (obvykle okolo dvou třetin) tvoří Cabernet Sauvignon, další podstatnou částí je Merlot a vše je pak „okořeněno“ několika procenty drůdy Cabernet Franc. Každá odrůda je fermentována samostatně, buď v dřevěných sudech obsahu 4200 hl či nerezových tancích obsahu 5000 hl při kontrolované teplotě kvašení. Kontakt se slupkou se pohybuje okolo 3 týdnů. Connétable zraje v nových barikových sudech pouze z 20 %. Jedním z výrazných znaků terroiru Château Talbot, který je některými považován spíše za napadení kvasinkovým kmenem rodu Brettanomyces a chybu, jsou živočišné tóny koňského sedla či stáje. Něco podobného se výrazně objevuje například u vín z Beaucastelu.

Ročník 2001 je v Bordeaux považován za „klasický“, vína jsou již dnes pěkně pitelná (samozřejmě krom špiček, které musí ještě zrát) a krásně vyjadřují to, pro co tolik lidí Bordeaux miluje. Connetáble se prezentuje krásnou vysokou a jiskřivě rubínovou barvou, v lahvi je celkem dost depotu, je vhodná kratší dekantace nebo opatrné nalévání. Korek po vytažení až explozivně zavoněl pryskyřicí, čerstvou smůlou a vůbec lesem. A tato aromatika se v trochu méně výrazné podobě opakuje i ve víně. Je výrazně doprovozena ovocností, ušlechtilým dřevem, zráním v sudu, vše pěkně obaleno lahvovou nazrálostí a lehkou stopou živočišných tónů. Aromatický dojem je velmi svěží, příjemný. Na druhé víno až překvapivě povedený. V chuti je víno středně plné, stále krásně ovocité, třísloviny jsou již hodně uhlazeny (byť se stále projevují) a dochuť je hezky dlouhá, byť v závěru lehce zazlobí jakýsi mírně nahořklý dojem. Ve sklence, oxidací, se víno poměrně rychle „sype“ do mnohem obyčejnějšího dojmu, v případě konzumace tedy dobré vypít co nejrychleji, víno zbytečně dlouho nevystavovat kyslíku. Nějaké další zrání asi nebude zrovna ideální.

Connetáble mne, jako už několikrát dříve, velmi potěšil. Krásně udělané klasické víno na pití k flákotě masa i jen tak, večer ke knížce. Za cenu okolo zhruba pět stovek nákupu nelituji, při pořizování v en primeur, kde v ročníku 2001 stálo pod tři stovky, malý zázrak. Obecně jsou mnohá druhá vína velkých jmen výborný nákup a „relativně levný“ start v poznávání toho zajímavějšího z Bordeaux.