Téměř dokonale slepá degustace

Jak si poradíte s popisem a identifikací vína, u kterého neznáte žádné detaily, dokonce ani barvu? Tento „experiment na zákaznících“ zhruba dvakrát do roka provádějí v AdVivum, společnosti dovážející sklo Riedel. Používají k tomu sklenku z jejich sommeliérské řady, ručně vyráběnou „Blind tasting glass“, která je černá, světlo propouští naprosto minimálně a skutečně nelze ani pohledem dovnitř přesně říct, jakou barvu víno má. Snad jedině přímo pod velmi ostrým světlem, ale za běžných podmínek barvy dokonale splývají. Jak tento zajímavý pokus na šesti vzorcích dopadl se dozvíte na následujících řádcích.

V Showroomu Riedel ve Slovanském domě se sešel plný maximální počet degustujících, tedy dvanáct. Za doprovodu osazenstva obchodu ve složení Dominika Rácová, Ivana Vítová a Jiří Janovský jsme ochutnali celkem šest vzorků. Každý z nich byl nalit mimo náš dohled v jiné místnosti, víno nebylo předem nijak popsáno a před jeho odtajněním koloval „formulář“, kde si každý mohl zaškrtnout barvu vína, zemi původu, tipnout konkrétní oblast, zda jde o čistou odrůdu (a jakou) či cuvée, případně i zkusit odhadnout ročník. Před začátkem degustace i v jejím průběhu panovala zvláštní a velmi příjemná atmosféra. Organizátorům se podařilo udržet ideální poměr mezi „domáckým prostředím“ a formální akcí, ale zároveň ve vzduchu visela i nervozita. Takový drobný strach z neznáma, trochu jako před zkouškou ve škole. Nikdo by nebyl za špatný tip jakkoliv perzekuován či zesměšněn, přesto… neudělám ze sebe úplného pitomce? Co za hovadiny si napíšu do poznámek, když nebudu vědět, zda mám ve skleničce bílé z Moravy či vyzrálý Montrachet? Ja hodně nás ovlivňuje při hodnocení znalost toho, co právě pijeme?

Nervozita zesílila, když dorazil první vzorek. Naštěstí byl zvolen tak (díky!), že mi trochu zvedl sebevědomí. Mladé, svěží, minerální, s lehce petrolejovým nádechem, suché, víno s pěknou kyselinkou a docela dlouhé. Typický suchý ryzlink z Alsaska, podle všeho Léon Beyer. Odhadoval bych nějakou vyšší třídu, ale šlo o základní Riesling 2005. Cena v AdVivum bohužel odpovídá tomu, za co pořídím jinde některá Grand Cru, faktem ale zůstává, že toto víno je opravdu krásné a stojí za ochutnání. Naladěn prvním úspěchem těším se na druhý vzorek. Po očichání zřetelný Sauvignon Blanc v jeho trošku „zelenější“ podobě, včetně angreštů, rybízu a podobných tónů. V chuti krásně suché, delší, květinové a opět typicky odrůdové. První tip by možný i mířil do nějaké opravdu dobré Moravy, ale spíše se kloním k Pouilly-Fumé a ročníku 2005. Nakonec to není úplně mimo, ve sklence bylo přilehlé Sancerre 2006 od Pascala Joliveta. Stále to vypadá nadějně, na to, že se v bílých necítím dvakrát silný v kramflecích, mnohem častěji ochutnávám i konzumuji vína červená. U dalšího vzorku je první přivonění trochu zmatené a dlouho se trápím. Víno obestírá výrazný (možná až příliš) barik, navíc z něj mám pocit opravdu značné lahvové nazrálosti, možná až spíš stavu, kdy už se víno hroutí (po přetestování za asi tři hodiny se ukáže, že šlo o méně výraznou korkovou vadu). Aromaticky má víno nejblíže k Chardonnay, ale určitě nejde o nějaké čisté Burgundsko. Nakonec zapojuji dedukci a výhodu v relativně slušné teoretické znalosti sortimentu AdVivum a víno identifikuji jako Moravu, konkrétné cuvée Chardonnay + něco od Nejedlíka, zmaten vadou tipuji nějaký starší ročník. Pilo se skutečně víno z Dobré vinice, Velké dobré bílé (Chardonnay 40%, Pinot blanc 20%, Pinot Gris 30%, Sauvigon blanc 10%), ale ročníku 2005.

Mé sebevědomí stoupá do výšin zatím až nečekaným úspěchem (před akcí jsem tipoval správný odhad jednoho vína ze tří) a těším se na další vzorek, tentokrát už doufejme červený. A skutečně je to víno červené, barikované, mladé, divočejší, s tóny švestek a tmavého ovoce. V chuti docela plné, výrazné, tříslovinové a delší. Naštěstí má v závěru zvláštní nahořklou stopku, kterou si dobře pamatuji z jiné degustace, takže tip je jasný – vavřinec (možná s lehkou příměsí frankovky či pinotu) z Bořetic od vinařství Stapleton-Springer, ročník 2004 či 2005. A je to skutečně Saint Laurent 2005. Většina degustujících uznává, že bez předsudků a naslepo by bývala poslední dvě vína jako Moravu určitě nezařadila. Pravda, oba výše jmenovaní vinaři umí skvěle pracovat s bariky a nejsou zrovna typickými představiteli našeho vinařství, ale i tak je to úspěch. Pátý vzorek vrací mé sebevědomí zpět do těch správných mezí. Víno je to červené, aromaticky krásné a vyloženě opojné – šťavnaté červené bobule, trocha lékárenských tónů (sladké až medové kapky na kašel), trocha kořenitosti. V chuti hladké, nádherně pitelné, ovocné s pěkně zakomponovaným tříslem. Tak dlouho se snažím víno napasovat někam do Francie, nejčastěji do okolí Languedocu, až rezignovaně označuji víno jako „neidentifikovatelné zajímavé Španělsko ročníku 2005“. A ono ne. Ve sklenkách se nacházelo Crozes Hermitage 2005 od Alaina Graillota, nefiltrovaný a spíše ve starších baricích školený stoprocentní Syrah. Poslední vzorek pak jen potvrzuje, že červená jsou mnohem záludnější a mám se ještě hodně co učit. Víno s výraznou a velmi pěknou ovocnou aromatikou, hromadou kandovaného ovoce, třešní a višní v čokoládě a vůní krabičky cigaret (tak krásně voní, než je zapálíte – čichejte, nekuřte!). V chuti opět skvěle ovocné, s hodně výrazným tříslem, čokoládou a dlouhou dochutí. Čekám na závěr zákeřný a pro sortiment AdVivum netypický vzorek, takže tip míří k nějakému mnou nikdy nechutnanému, ještě stále mladě se projevujícímu Bordeaux (odhadem ročníku 2002). Realitou je pak cuvée Les terrasses 2005 (30% Garnacha, 60% Cariňena, 10% Cabernet Sauvignon), víno prohnané francouzským a americkým barikem, z produkce Alvara Palacia z Prioratu, tedy Španělska. Chutnal jsem jiný ročník a víno mi přišlo mnohem méně zajímavé než tento vzorek, který je skutečně krásný, ale holt už stojí tisícovku.

Víno je zábava! A ještě jednou, aby si to každý zapamatoval – víno je zábava! A degustace podobné tomuto „Blind Blind Tasting“ jsou potřeba. Hodnotit víno bez předsudků k regionu či naopak podvědomého „nadržování“ určitému výrobci, pobavit se svými tipy, zjišťovat, jak se necháváte ovlivnit poznámkami z okolí (snad ještě silněji, než na běžné ochutnávce)… to vše stojí za ozkoušení. Třeba i v domácích podmínkách s běžnou sklenkou. Stačí, když každý účastník přinese jednu láhev, a máte o zábavu postaráno.