Pití a ochutnávání vína by mělo být příjemnou událostí, někdy ale z degustace s fajn pocitem neodejdete a vždy to zamrzí. Z páteční ochutnávky Stapleton-Springer jsem odcházel zklamán z nejhoršího možného důvodu – kvůli vínům. Vše navíc podpořila i nepříliš vyvedená prezentace. O co šlo?
Ve Viničním Altánu bylo plnému sálu odprezentováno osm vín proslaveného vinařství Stapleton-Springer. Krom úvodního vzorku šlo o vína červená, obvykle poměrně mladá. Protože ta starší jsou vyprodána či v lepším případě skryta v archivu a čekají na uvolnění později. Z důvodu snad nemoci Jaroslava Springera se úkolu je představit ujal Petr Komarovský, zástupce vinařství. Bohužel se mu to moc nedařilo, dílem nejspíše i proto, že otevřené lahve sám nepřechutnával, a do oběhu pustil něco, co si nálepku špiček Moravy skutečně nezasloužilo.
Původní plán hodit sem degustační poznámky ke všem vínům jsem zavrhl, protože nemají význam. Jsem přesvědčen, že vína nebyla v kondici a ani omylem v kvalitě, jakou vína Stapleton-Springer mohou mít. Byla sice v klidu pitelná, dalo se v nich najít kupa zajímavých tónů a skoro jistě mohou být výborná, 
třeba takový Vavřinec 2006 měl našlápnuto skvěle, zároveň tu ale byl i „drobný“ problém. Bohužel téměř všechna byla nalomená, vykazovala výrazně zvýšený výskyt těkavých látek (odlakovač na nehty – aceton, u některých tento zápach částečně vyprchal, u jiných ne). Drtivá většina vzorků, byť v ročníku 2006, táhla do značně nahnědlých tónů (a nebyl to problém zářivkového osvětlení). Mám obavu, že se s víny něco zatraceně nepovedlo a došlo k tomu až po nalahvování. Cabernet Moravia 2006 v pozdním sběru byl navíc (k acetonu a nahnědlé barvě) zakalen a nepříjemně matný, mnohem více, než by šlo tolerovat i u vína úplně bez filtrace a čiření. Byť dle pana Komarovského již opět vína „čistit“ začínají, aby lépe vydržela dlouhé cesty k zahraničním klientům, kteří si je třeba otevřou brzy po příjezdu a nechápou, že je musí nechat trochu uležet. To je dle mého názoru jasný krok zpět a návrat k zásahům do vína, které nejsou úplně nutné. Ale což, cash-flow je třeba udržovat, stížnosti z USA nesmí přicházet.
Jedno z vín, konkrétně Pinot Noir 2006, prezentován jako špičkové víno s tóny kůže ve vůni, byl podáván v nepříliš pitelné podobě – víno znovu rozkvasilo, mělo očividnou vadu. Polovina účastníků jej dostala z jiné lahve, kde bylo v pořádku (tedy alespoň podle vůně). Jeden z účastníků, se kterým jsem seděl u stolečku (mimochodem sommeliér hodnotící v soutěži Prague Trophy ve Víno Revue), nepitelný vzorek panu Komarovskému podal se slovy: „Cítíte kůži? Já cítím lehkou rozkvašenost.“ Pan Komarovský přičichl, prohlásil „Voní nějak méně, ale počkejte si na příští vzorek, to bude bomba!“, a pokračoval v P.R. řečech. Aha, děkuji, polovina sálu si tedy může klidně udělat názor dle vzorku s vadou. Stejně všechno prodají, tak proč se namáhat. S tímhle přístupem jděte, s prominutím, někam…
Naštěstí večer zachránil velmi slušný Pinot Noir 2005 ve výběru z hroznů, z panenské sklizně, ovocitý komplexnější barik, šťavnatý, odrůdový, s tříslem i kyselinkou předurčující ho k delšímu zrání. Bohužel i zde vyskakovala sbírka těkavých tónů, byť nijak zásadně (proti třeba Roučí 2005, kde aceton prostě neodvanul a šel jen těžko tolerovat). 
Prezentace pana Komarovského u tohoto vzorku pokračovala opakovaným ujištěním, že víno nebylo barikováno. Prohlášení (stačilo jednou přičichnout a vše by bylo jasné) jsem si nejen já znovu ověřoval a bylo mi potvrzeno. Víno je prý bez sudu, dřevo nevidělo, dokonce ani ve velkých sudech neleželo či nekvasilo (pro preventivní ověření, zda pod barikem není skutečně myšlen čistě jen nový soudek 225l). Pan Springer asi nebude nadšen, že text „Víno jsme připravili na dlouhý běh. Zrálo v sudech speciálně přivezených z Burgundska.“ nezná ani jeho vlastní obchodní zástupce. U někoho jiného by to možná šlo přejít, ale u firmy, která si na použití drahých francouzských bariků zakládá (byť od trendu „vše do sudu“ pomalu ustupuje), víno je jím silně ovlivněno a sud je zásadní částí jeho celkové charakteristiky, jde o poněkud směšnou situaci. Ještě že v této situaci nebyla odcitována další věta z webové prezentace, kde se praví, že tento vzorek je “Oblíbené víno Andy McDowell.“. To už bych asi lehnul smíchy pod stoleček. To opravdu někdo z Vás kupuje víno podle toho, jestli chutná slavné filmové hvězdě?
Úplně poslední vzorek, Roučí 2004, byl také suverénně nejlepším. Jediné víno s odpovídající (tedy ještě relativně mladou blednoucí k okrajům, žádná podivně hnědá) barvou, konečně bez těkavých látek, šťavnatěji ovocné, čisté, poctivé, delší, s do sametova se uhlazujícím tříslem, ale stále ještě mladé a na cestě. Nejsem si jist, jestli toto cuvée Pinot Noir a Svatovavřinecké nebylo vytvářeno ještě ve společném provozu vinařství Springer před rozdělením (podobně jako má oblíbená Frankovka 2002), každopádně je moc pěkné a jsem rád, že mi leží doma v archivu už od prvního setkání.
Závěr? Lahve pěkné, cínové záklopky, slušné korky a viněty taktéž povedené. Těžko si ale udělat nějaký o vínech jako takových. Jsem přesvědčen o tom, že byla pokažená. Ovšem v této podobě byla odprezentována, osobou z vinařství „schválena“ a jako taková, tedy neodpovídající kvalitou ceně a jménu vinařství, je budu až do příští ochutnávky brát. Velikost vinařství není jen v tom, že má skvělá vína, dodává do špičkové gastronomie a sklepmistr se fotí s celebritami. Je to i v pozornosti, která je věnována „detailům“ okolo, mezi které prezentace koncovým zákazníkům rozhodně patří. Diskuse je otevřena, třeba se tu objeví nějaký úplně opačný názor, známých tváří jsem na ochutnávce viděl dost.
