Ve čtvrtek, 21.1.2008, uspořádala firma Domaine R&W degustaci vín Azienda Agricola Roberto Voerzio. Za osobní účastí Davida Voerzio, nejmladší generace rodinného vinařství, jsme měli možnost v úžasných prostorách restaurace Le Terroir ochutnat špičková vína z Piemontu. Uf, to je ale vážný tón… možná na mne padla kvalita restaurace (i ta bagetka na přikusování mezi vzorky byla skvělá) i další okolnosti. Například každé víno se chutnalo z odpovídající sklenky od Riedelu, ale pocit „zodpovědnosti“ vyvolalo především zjištění při podegustačním studiu různých materiálů, že Roberto Voerzio je pokládán za jednoho z nejlepší vinařů oblasti a mimo jiné si opakovaně za Barolo odnesl plných 100 bodů v hodnocení Wine Spectatoru. Na ochutnávku jsem naštěstí šel „neposkvrněn“ těmito detaily a čekal prostě jen skvělá vína a zajímavý zážitek. A toho se mi rozhodně dostalo. Naštěstí David Voerzio, na Itala poněkud netypicky, nechával ohodnocení kvalit vína na účastnících a bodová hodnocení nám nepodsouval, takže jsem si všechna vína mohl vychutnat v úplném klidu a pohodě.
Na úvod, než se dostaneme ke konkrétním vínům, něco o vinařství jako takovém. To sídlo v městečku
Výnos z jednoho keře se pohybuje někde mezi 0.5 – 1.5kg (dle vinice, podmínek ročníku i odrůdy), vinařství ročně produkuje 30 až 50 tisíc lahví vína, vše červená. Vinice, všechny v nadmořské výšce 400 – 500m, jsou vysázeny hodně nahusto, spon se pohybuje okolo 60cm. Stáří keřů je pak mezi 20 až 50 lety, jednu Barberu (Pozzo dell’Annunziata) mají i z keřů zhruba sto let starých. Pro zrání vína se používají francouzské bariky (Allier), ve většině případů nové maximálně z 30% (s nízkým až středním toastováním), zbytek použité. Pro Nebbiolo, i v nejušlechtilejší podobě jako Barolo, pak používají sudy dvojnásobné velikosti než je klasický barik. Barbera či Nebbiolo si v sudech poleží zhruba rok (ve výjimečných případech 18 měsíců), Barolo pak dva roky i více.
Zajímavé jsou (na můj vkus poněkud kýčovité) viněty, které namaloval jakýsi místní malíř z
Dolcetto Priavino 2006 bylo jediným vzorkem bez dotyku sudu, poleželo si pouze devět měsíců v tanku. Prezentuje se hodně vysokou barvou do fialkových tónů a vlastně úplně stejnou vůni – mladičkou, výrazně „tmavě“ ovocnou. V chuti je víno velmi suché až svíravěji trpké, svěží, mladičké, s tříslem a delší dochutí. Určitě mu neuškodí zrát, ale jedná se spíše o víno na běžnější pití jen tak a k jídlu, byť tedy cena 446,- Kč možná naznačuje něco jiného. Pro mne tak trochu nuda.
Barbery jsem z Itálie zkoušel asi nejvíce, i proto se na vzorek Barbera d’Alba Cerreto 2003 hodně těšil. Barva je vysoká, s lehce oranžovějícím okrajem, pěkná. Vůně exploduje hutnou nazrálou ovocností, tóny sudu a ušlechtilého dřeva, květinami a vanilkou. Moc pěkné! V chuti je víno pak plné, kulaté, s hezkou tříslovinou a slušně dlouhé. Chuť je suchá, objevuje se sladké ovoce, je neuvěřitelně příjemná, dostatečně komplexní a zábavná pro další a další zkoumání. Krásné víno, asi nejlepší Barbera co jsem zatím pil, a po dlouhé době tradiční Itálie, která mne dostala. Cena neideálních 852,- Kč, každopádně pro mne hvězda odpoledne.
Langhe Nebbiolo 2003, tedy již odrůda, se kterou slaví vinařství největší úspěch. Prý kvalitou polohy by to již mohlo být běžné Barolo, ale oni raději dělají špičkové Nebbiolo. Uvidíme. Barva je znatelně nižší než u předchozích vzorků, spíše jiskřivě rubínová a lehce oranžovějící na okrajích. Vůně je znatelně nazrálá, se sladší sexy ovocitostí ovšem s dost netypickým (= pro mne naprosto neidentifikovatelným) ovocem. Objevují se jahody a marmeládové tóny (prý tradiční projev na vinici původu hroznů a nemají co dělat s tropickými teplotami ročníku). Chuť je v harmonii s vůni, sladčeji ovocná, s nazrálejším (ale stále hodně výrazným) tříslem, jemnějšími tóny lékořice a fíku a pěkně dlouhá. Opět výborné, cena 852,- Kč.
Barolo
Pro demonstraci stárnutí velkého Barola posloužilo Barolo Brunate ze špičkového ročníku 1997, víno se 100 body od Wine Spectatoru. Cena nebyla uvedena a lahve jsou dostupné v pouze velmi omezeném množství. Barva je opět nižší jasná rubínovka, sice již nazrálá, ale 11 let věku bych nehádal ani omylem. Po prvním přivonění mne zamrazilo za krkem, tohle je jiná liga… omamný, květinovo-ovocný komplex, vyzrálý s výrazným projevem sudu, s tóny kávy, koření, čokolády s chilli, něčím nejvíc připomínajícím francovku, možná i to encyklopedické lesní podhoubí jsem si vsugeroval… V chuti neuvěřitelně ovocné a svěží, elegantní a stále mladě působící, s výrazným tříslem, dlouhé. Fantastické víno, které mne přivádí na myšlenku, že jsem v minulosti Barola či Barbaresca prostě jen chutnal příliš mladá a nebyl schopen si ani náznakově uvědomit, co nabídnou časem. Ovšem zároveň víno velmi těžko dostupné a nejspíše za takovou cenu, že z mých milovaných vinařství seženu za stejné peníze hned několik lahví, které mi způsobí stejné mrazení na zátylku. Ta zkušenost za návštěvu ochutnávky ovšem stála.
Degustace to byla krátká, ovšem každý vzorek tu měl své místo, skvěle prezentoval jednu podobu vín z Piemontu. Potvrdil jsem si to, co vím už dávno – mé srdce, tedy co se vína týče, leží někde úplně jinde. Při degustacích vín z Itálie mi občas vyskakuje takové to klasické rčení o „házení perel sviním“, nějak se mi jejich kvality prostě nedaří docenit. Ano, jsem schopen si je užít, některé ty objektivní klady vidím, ale to, proč po nich šílí davy, spíše nechápu. Ta vína mne obvykle nedokáží zasáhnout, pokud se nejedná o nějakou vyloženou bombu (zároveň ale dosahující nesmyslných cen). Vlastně mne z Itálie opravdu snadno dostávají jen taková ta „moderní“ vína typu Sassicaia, Solaia či Guado al Tasso (zde ovšem též s astronomickou cenou, ale dařilo se to i znatelně levnějším vínům z Bolgheri), která ovšem pracují s internacionálními odrůdami a svým způsobem (z mého pohledu, v kontextu celkové produkce z místních odrůd) vůbec nejsou pro Itálii typická. Nu což, budu to zkoušet dál a třeba časem kouzlo Barola a jemu podobných objevím. A nebo raději ne, ještě tyhle se snažit vecpat do rozpočtu už by se mi mohlo stát osudným :o)
