… aneb Riedel Glass Tasting, se konalo minulý týden v showroomu společnosti AdVivum ve Slovanském domě. Že má tvar sklenky vliv na vůni vína snad tuší každý, Riedel se ovšem snaží dokázat, že smysl mají speciální tvary na různé typy vín a odrůdy. Vyrábí desítky různých skleniček, každou trošku jinou, které mají podtrhnout kvalitu vína a nechat jej maximálně vyniknout. A to nejen jeho vůni, ale dokonce i chuť. Zní to trochu jako z teleshoppingu, ale bohužel (vzhledem k cenám sklenic) opravdu funguje a tato ochutnávka musí skoro každého přesvědčit.
Já jim uvěřil už dávno a vyrazil ochutnat spíše jednotlivá vína, přesto si srovnání v různých sklech opravdu užil a byl dost překvapen, jak velké rozdíly v senzorice mohou vyvolat. V některých případech totiž nešlo jen o ovlivnění některých drobných nuancí na stejném základu, ve všech sklenkách shodném, ale přímo o zřejmou odlišnost i v tom základu. Moc pěkný popis toho, jak vše funguje, je na webu Riedelu. V zásadě je celý trik z velké části ve výšce sklenice, protože aromatické látky se projevují v různých „vrstvách“ a je zásadní, kam přesně ve sklence zaboříme nos. Roli hraje objem sklenky a velikost otvoru, ovlivňují těkavé látky a rychlost otevírání některých aromat. Tvar sklenky, velikost a případné „zalomení“ horního okraje ovlivňují i chuť, protože při malé a velké sklence jinak zakláníme hlavu a v kombinaci s prohnutým okrajem dojde k nasměrování vína do určité části úst (jazyka) a kupříkladu u hutných červených bariků je možno částečně se vyhnout místům vnímajícím hořkost a podobně. Je to věda, na odkazovaném webu ji máte i s obrázky.
Degustace proběhla ze sklenek Vinum (strojově vyráběná základní řada) a jedné Vinum „O“, sklenky bez nožičky (jde hůř zvrhnout, pije se z ní dobře, ale moc mi tenhle typ nesedí). Jednalo se konkrétně o typy 416/15 Riesling, 416/5 Chardonnay, 416/7 Pinot Noir, 414/7 Syrah, 416/0 Cabernet a 416/71 Cognac Hennessy. Jak tyto sklenky vypadají a přesné rozměry + jejich další použití najdete v katalogu.
Prvním testovaným vzorkem byl Rýnský Ryzlink 2005 z Dobré Vinice, víno vyšší zlatavé barvy, ve správné sklence se projevující velmi svěže, hutněji květinově, s trochu „candy“ (takové ty ovocně bonbónové) tónů, vůní banánu a celkově hodně povedeně. V chuti velmi suché, s živou kyselinkou, opět „candy“ a pěkně dlouhé. Srovnání s „jokerem“ (tak jí říkají u Riedelu, prostě obyčejná univerzální „IKEA“ sklenka) je naprosto přesvědčivé, vůně v této sklence znatelně zploští, je méně výrazná a vytrácí se svěžest. Nalití do sklenky na Chardonnay pak zvláštně podtrhuje minerální složku a znatelnější je snad vliv sudu. Ve veliké cabernetové sklence ostřeji vystupuje alkohol.
Bourgogne Chardonnay 2005 „Le Renard“ z Domaine Devillard mi přišlo dost mimo formu ve všech sklenkách, chutnal jsem ho již třikrát a nevím čím to bylo, ale tatam byla ta krásná čistá chardonnka, co jsem chutnal před pár měsíci, tohle působilo znatelně nudněji. Připisuji to vadě konkrétní lahve. Každopádně pokud jde o rozdíl u sklenek, pak v ryzlinkovce víno působilo svěžejším dojmem, sklenka na Pinot Noir víno „vyostřila“, vytáhla tříslo. Ale tímhle vzorkem jsem se hlouběji nezabýval.
Sancerre Rouge 2005 „La Bondenotte“ od Pascala Joliveta mne naopak okouzlilo. Čistý Pinot Noir se prezentuje spíše nižší jiskřivou barvou, ve správné sklence pak výraznou neuvěřitelně krásně ovocnou vůní třešní, jahod a později lehce živočišnými tóny. Šťavnatou, příjemnou a zvláštně „milou“. V chuti je víno suché, trpčí, středně plné s výraznějším tříslem a pěknou dochutí, ale volá spíše po doprovodu jídla. Škoda, ta vůně mne dostala. Po přelití do cabernetové sklenky se ostrost vjemů slévá do méně zajímavé vůně, navíc s výraznějším alkoholem. V chardonnkové je vůně sevřená, nevýrazná. Ryzlinkovka zvýrazňuje kyselinku a minerální tóny. Ve sklenici na Syrah buší do nosu alkohol a je to dost nuda. V jokeru opět ploché, nevýrazné. A pak si nějaké víno hodnoťte, když bych byl schopen napsat si šest různých poznámek v závislosti na skle, ze kterého víno ochutnávám…
Crozes Hermitage 2006 Alaina Graillota, tedy víno jemuž je určena sklenka na Syrah, má obludně vysokou mladě fialkovou barvu. Stejně hutná a mladá je i ovocitost, zatím je v dost nevybouřené podobě a víno potřebuje dost času se rozvinout. Působí sladce, vyskakují švestky, borůvky, ostružiny a tóny kůže. V chuti je víno šťavnaté, plnější, delší a znatelně tříslovinové, hrubší. Při nalití do, na první pohled nepřiliš odlišné, sklenky na cabernet se celkový aromatický projev jakoby zjemňuje, ale jednotlivá aromata více splývají a je těžké je rozdělit. Vůně je kompaktnější a paradoxně mi přijde v cabernetovce zajímavější. Ve sklence na pinot působí výrazně sladce ovocitě, v ryzlinkovce jde o „jiné víno“, jakoby jen unifikované červené se kterým musím ve sklence zuřivě točit, abych vytahal nějaké konkrétní vůně. Skoro mne to až děsí.
Château Lafont Menaut 2004 z Pessac-Léognanu, asambláž Cabernetu Sauvignon s Merlotem (a trochou Cabernetu Franc), má pěknou a již lehce nazrálou vyšší barvu. Ve vůni a správné sklence se projevuje jako slušné hutnější Bordeaux založené na Cabernetu, s velmi dobrou ovocitostí (hromada rybízu), výrazněji sudem a se selskými tóny, trochu prvoplánově a jednoduše. V chuti velmi suché, opět rybízová ovocitost, s výraznou kyselinkou a tříslem, hrubší a docela dlouhé. Neuhlazené a pro mne zatím poněkud nuda, dal bych mu pár let a uvidí se. Ovšem na ochutnávce jsme kvůli vlivu sklenek, takže přelitím do té pinotové se vylupuje jiný typ selských tónů, v ryzlinkovce zase víno více „řeže“ a to jak ve vůni tak v chuti.
Poslední test probíhá s destilátem, je jím Armagnac de Montal. A zde již Robert Friede, zástupce AdVivum právě pro otázky skla Riedel, přesvědčil úplně všechny (tedy i ty, kterým u běžných vín nepřišel rozdíl mezi jednotlivými sklenkami tak vysoký, aby obhájil jejich cenu). Podáváním v malé sklence na koňak byl vzorek sice ostřejší, s výrazným projevem sudu, ale se spoustou překvapivě jemných tónů a vrstev ovocných aromat. Nalitím do velké balónové „napoleonky“ se stává jakákoliv snaha o zkoumání vůně marnou, armaňak praští do nosu alkoholem a prakticky nedovolí věnovat se čemukoliv jinému.
Přednáška o sklenkách u degustace sice skákala z tématu na téma, ale účastním si měl vlastně odnést jediné. Že sklo Riedel pomůže víno si opravdu vychutnat. Já téma uzavřu souhlasným zamručením, že pořádná správná sklenka vínu skutečně hodně pomůže vyniknout. Ovšem nemusí to být nutně ta od Riedelu, skvěle poslouží Spiegelau (ty Riedel před pár lety dokonce koupil, ale ceny jsou stále znatelně nižší; v ČR je prodává třeba Domaine R&W) a můj osobní tip – Schott Zwiesel (jejich ručně dělaná řada a sklo Tritan Kristallglas je nádhera; na webu mají pěkná videa s testování odolnosti skla; v ČR je mají například ve vinotékách Le Bouchon / Merlot d´Or). Ostatně i domácí (respektive Slovenská) Rona dělá funkční a hezké vinné sklo, u nich je navíc možnost nakoupit za docela rozumné ceny a v pohodě si zajistit řadu sklenek v počtu i pro návštěvy. Především opět ta ručně foukaná řada stojí za pozornost.
Vůně vína je pro mne v podstatě důležitější než to, jak následně chutná. Velmi snadno propadnu vínu, které nádherně voní, i když chuť je spíše obyčejná. Ale naopak, propadnou chuťově skvělému vínu, které voní obyčejně, se mi snad ještě nestalo. Velmi jsem tedy ocenil zjištění, jakým způsobem mi senzorické hodnocení vína posouvá sklenka na ryzlink, jejíž tvar a velikost jsou docela často používány jako univerzál pro degustace. Pro osobní použití a nákupy na základě ochutnávek se to bude hodit. Co se týče recenzí pro „veřejnost“… přičtěte si vliv nálady, teploty vína, relativně krátkého času na jeden vzorek na degustacích a máte jistotu, že jakékoliv zásadní soudy o víně jsou vlastně jen taková hra mezi hodnotícím a příjemcem hodnocení, na kterou oba přistupují. Dost často ze strany příjemce nevědomky. Prostě a jednoduše mi nenadávejte, pokud na základě mého hodnocení koupíte víno, které vám přijde hnusné :o)
