Již minulý týden jsem tu lehce naznačil cosi o ochutnávce vín z odrůdy Frankovka a položil dotaz, co od typické Frankovky očekáváte vy. Odezva zrovna velká nebyla, ale což. Tenhle článek trochu přiblíží devět vín, která jsme ochutnali, a jisté rozčarování, jež ve mně vyvolala. Ani ne tak svou kvalitou, jako spíše téměř úplným nedostatkem shodných znaků, nějakého typického projevu, jakési základní kostry nad rámec běžné „ovocitosti“. Něčeho, co by opravňovalo k výroku typu „Frankovka (z Moravy) bývá taková a maková“…
Jestli bylo z vín něco poznat, tak spíše vliv sklepních prací, určitého stylu vinaře. Možná jsem jenom špatně hledal a něco mi unikalo, ale prostě jsem měl více dojem, že piji Springera, Mádla či Znovín, tenhle rukopis dominoval nad společnou odrůdovou linkou a myslím i místem původu. Určité rozpaky bylo vidět i na ostatních účastnících a degustační večer, alespoň dle mého názoru, více otázek vyvolal než zodpověděl. Jaká vína se snažila na otázky neúspěšně odpovědět?
Prvním ze vzorků, podotýkám chutnaných naslepo (tedy u ostatních, já naléval a věděl co) se stala jakostní Frankovka 2004 od Znovínu Znojmo z trati Weinperky. Tohle víno znám, v předchozích letech ho s radostí vypil hezkých pár lahví. Je stále ještě v nabídce, bohužel již přešlo svůj kvalitativní vrchol. Barva je nižší rubínovka s nazrálejšími tóny a vodnatějším okrajem. Vůně sice docela výrazná, ale zároveň dost úzká, kořenitější, s trochou „hospodských tónů“ (hadr na podlahu, ale po nějaké době víceméně odvane), kyseleji ovocitá. Chuť nazrálá, trpce ovocitá, trocha bylinek a koření, tak normálně dlouhá. Pitelné, ale spíše nezajímavé, před dvěma lety šlo o zábavnou a levnou jakostku.
Frankovka 2002 z vinařství Kovacs mne vyloženě vytočila. Barva vyšší, první dojem tak trochu „Makedonie“ (v poznámkách mám Makedonie / Kaštelet), sladčeji ovocité až marmeládové, trocha papriky a rybízu. Chuť je měkčí, sladší, tříslo vyhlazené, přezrálá kořenitost a v pohodě dochuť, taková obyčejná líbivka. Co mne naštvalo je, že zkoumání zadní viněty ukázalo, úplně dole a drobným písmem, že víno skutečně pochází z Makedonie. Podpásovka, kterou bych od Kovacse nečekal. Že pod svým jménem lahvuje i dovozená vína jsem věděl, ale čekal bych, že původ bude jasně uveden na přední vinětě. Touhle formou je to hnus a pro mne, jak si občas rád střihnu nějaké neúčinné gesto a pózu, důvod jejich vína nějakou dobu úplně bojkotovat.
Frankovka 2006 pozdní sběr od Vinařství Zaječí (obec Bulhary, trať Nad sklepy) má nižší barvu, ve vůni se projevuje spíše jemně ovocitě, uzavřeně, s trochou jahůdek a jako bonus i lehce těkavkami. V chuti jednoduché, čisté, dobře udělané. Trocha třísla, ovoce, živá kyselinka, ale spíše kratší. Víno jen tak na nekomplikované pití, od přívlastku jsem čekal víc.
Frankovka 2006 pozdní sběr od Milana Vašíčka (obec Prušánky, trať Čtvrtky) má mladou, vyšší pěknou barvu. Ve vůni pěkně ovocité, s tóny švestky, trochu uzené (salám) a mírně i můj oblíbený „dřevěný vlakový vagón“ (podivná vůně dřeva nasáklého oleji, trochu uzené, dost často ve vyzrálých pinotech z Chrámců a mnoha ostrovních whisky). V chuti živé, ovocité, teplé, trochu sladší a delší, dost příjemné. Víno chce dost rozdýchat, v úvodu mělo ve vůni takový podivný a ne úplně příjemný příkrov.
Po odtajnění první čtveřice, ze které bych určitě volil víno od pana Vašíčka, následovala další pětka, vína s již trochu vyššími ambicemi, přívlastky a často i vlivem sudu.
Frankovka 2002 jakostní z vinařství Musilovi má vyšší rubínovou barvu, překvapivě málo nazrálou (kolikrát jsem to u domácích nuladvojek už napsal?).Ve vůni je nazrálost již znatelnější, ovoce se míchá s tóny apatyky, zeleninou (kedlubna) a je spíše sevřená, chce čas na rozdýchání. V chuti kořenité, výrazné, trpčí a trochu bylinkové. Dost fajn.
Frankovka z Bořetic 2002 od vinařství Stapleton-Springer mne opakovaně nadchla a i tentokrát dost potěšila. Vyšší barva, ne stoprocentně čirá (bez výrazné filtrace?), relativně mladá. Výrazná trochu ostřejší vůně, nazrálá, švestičky, uzené a kouřové tóny, trocha sudu a živočišnějších hutných tónů. Chuť plnější, ovocitá, nepostrádající jistou eleganci. Opět švestka a sud, stále nějaké to tříslo a docela dlouhá dochuť. Trocha likérových a bylinkových tónů. Moc pěkné! Ještě před rokem mne bavila o trošku víc, stále ovšem skvělé víno.
Blaufränkisch Reserve 2005 z burgenlandského vinařství Reichardt měla nezáviděníhodnou pozici jediného mezinárodního vzorku (když nepočítám ten podraz u Kovacse). Velmi vysoká barva, hutná vůně s projevem kvasícího ovoce a sudu, ovšem zároveň nějaká ta jablíčka a celkově dojem, že víno je zlomené. Což později potvrdil i ten z účastníků, který víno donesl, protože jej samozřejmě zná v ideální podobě. Škoda.
Frankovka 2006 výběr z hroznů od Tomáše Krista (obec Vacenovice, trať Vinohrádky) má vysokou barvu, ovšem čistou a průzračnou. Ve vůni přezrálé ovoce, sladší tóny a celé to má takový „plastový“, umělý nádech. V chuti ovocité, slušně plné, teplejší, s hezkou kyselinou a docela dlouhé, ale prostě se nemohu zbavit onoho pouťového, falešného dojmu.
Frankovka 2005 pozdní sběr barrique od Františka Mádla (obec Velké Bílovice, trať Přední hora) se prezentuje velmi slušnou barvou a ve vůni dominancí sudu, který poněkud vítězí na ostřejší ovocitostí, trochou zelenějších tónů (listy rybízu) a celkově volá ještě po nějaké té archivaci. Každopádně ten sud nevyvolává dojem otravné přebarikovanosti, spíš to ještě celé není úplně složené dohromady. V chuti středně plné, sud, tříslo, ovoce, ale vše dost mladičké. Vymícháváním se objevuje vůně angreštů v kombinaci s lehce „apatykou“, nejblíže snad francovce. Věřím, že ovoce ještě s dřevem zabojuje a v klidu bych víno uložil. Dost zajímavé.
Takže jaké je typická Frankovka? Možná jsem prostě jen zmlsán Pinotem Noir, který je každý naprosto jiný, odlišuje se radikálně dle polohy a vinaře, přesto jakýsi úvodní dojem na první přivonění odrůdu prakticky vždy „proflákne“. Tak nevím… asi těch Frankovek v následujících měsících ještě pár vyzkouším a budu hledat odpovědi dál :o)
