Tak dovolená už je, k naší velké lítostí, v polovině. Každopádně Japonsko je úžasná (a trochu divná) země ve všech směrech, co se jídla a vlastně i pití týče tak určitě. Naším mottem se stalo „nevím co to je, ale stejně to sním.“ U spousty jídel prostě netušíme, co do úst vkládáme. Někdy je očekávání vystřídáno osvobozujícím „jé, to je…“, často však ani po konzumaci prostě nevíme. Naštěstí je většina těch chodů buď přímo velmi dobrá, nebo alespoň hodně zajímavá. Pravda, podařilo se nám narazit i na několik podivností, ale o tom všem asi někdy později. Teď jen pár fotek a pak zase hurá objevovat, ochutnávat a tak. Co třeba rybí trh v Tokiu? :o)
Tak tohle ještě známe, naprosto čerstvé masité ústřice. Konzumovány na ostrůvku Myjadžima, kousek od neblaze proslulého města Hirošima.
Anglicky psaný jídelní lístek není standardem a ve znacích se skutečně moc nezvládáme orientovat. Nejvíc pomáhá obrázkový jídelák, „window pointó“ pokud mají ve výloze plastové modely a případně fráze „dám si to samé, co tamten pán“. Takhle se nám podařilo získat i tuhle báječnou věc, kousek mastného sýra obalený slaninou a hezky ogrilovaný.
A tohle je jídelní lístek (pravda, u těchto setů šlo zakoupit i podle obrázku) a následně objednaný výsledek, naše úplně první suši v Japonsku. Ale v té době nám ještě hodně pomáhal domestikovaný kamarád, který jazyk a znaky zvládá. Později, odkázáni sami na sebe, končilo na talíři mnohem více „neidentifikovatelných“ věcí. Každopádně tohle jídlo, v malém a vlastně dost levném podniku (tenhle set byl tuším za 230,- Kč v přepočtu), předvedlo syrové ryby a mořské plody v plné kráse. Losos se v ústech rozplývá jak krémový dort, neuvěřitelné.
No a malá hádanka na závěr. Co si tak myslíte, že je na fotce výše? Rozměry lze odhadnout podle žebříku a domečku celkem dobře.
