Minulý týden jsem spáchal další z řady malých „edukačních“ ochutnávek vína, zaměřenou především na mé ne úplné vinné přátele, kteří však mají chuť se dozvědět něco nového, zjistit co jim chutná a případně i proč. Tématem poslední akce byl „souboj“ dvou z nejoblíbenějších bílých odrůd, Chardonnay a Ryzlinku rýnského. Vždy naslepo přicházela dvojice odrůd a pokaždé měla něco společného, nebo naopak demonstrovala určitý rozdíl mezi klasickým stylem v jedné či druhé oblasti. Byla to vlastně docela zábava.
Každý vzorek, jak už jsem naznačil výše, byl prezentován naslepo. Nikdo z účastníků tedy nevěděl, co za kategorii vína to je, zda se jedná o ryzlink či šardonku, či v jaké cenové kategorii se pohybuje. Po prezentaci každého páru jsem vzorky odtajnil a „povolil diskusi“, byť tedy zabránit jí nešlo ani předtím. Nutnost se na víno soustředit kvůli identifikaci odrůdy snad alespoň trochu pomohla zafixovat shodné znaky ryzlinků a šardonek. Možná se zdá, že splést si tyhle dvě odrůdy prostě nejde, ale stačí trocha podchlazení, výrazná mineralita a uvidíte, jak snadno začnete ve vůni tápat. A upřímně se přiznávám, že nadržuji ryzlinku, což se dost možná projevilo i ve výběru vzorků (= většinu šardonek jsem předem neznal a spíše tipoval).
Nultý vzorek Ryzlink Rýnský 2006 (jakostní, Znovín Znojmo, Morava / znojemská / Tasovice / Kamenný vrch) si ostudu neutrhl a účelu posloužil. Odrůdově jasný, svěží, pikantní, s výraznou kyselinkou a jako bonusem tóny kvasnic ve vůni. Proč ne! Za devět pětek otevřu rád znovu.
První pár se konal ve znamení vín z Čech a Moravy. Ryzlink Rýnský 2006 (pozdní sběr, Žernosecké vinařství, Čechy / litoměřická / Velké Žernoseky / Velká Vendule) nebyl zrovna typickým představitelem oblasti a zmátl by mne asi i v ročníku. Zlatá barva, kandované ovoce a silně botrytické tóny ve vůni, velmi čisté a skvěle připravené v chuti, s lehkým dotykem cukru, elegantní, úžasné! Hodně silný úvod a kandidát na další nákup. Soupeř Chardonnay 2007 (pozdní sběr, Beneš, Morava / slovácká / Hrušky / Hastrmany) to měl těžké, aromaticky běžné „odrůdové“ (ano, někdy to je jen technologie) tropické plody, v chuti přímočaré, kyselinky a cukřík tak akorát, spíše jednodušší. Jako zástupce odrůdy na Moravě ujde, ale mne příliš nenadchlo.
I druhý pár byl domácí, tentokrát jen z Moravy. Ryzlink Rýnský 2005 (výběr z hroznů, Lahofer, Morava / znojemská / Dobšice / U Hájku) je medový, s lučním kvítím a muškátovými tóny, nazrálý s nějakým tím petrolejem (barvy & laky). V chuti čisté, medové, minerálně pikantní a delší, s trochou cukříky ale v zásadě spíše suché. Dobré! Psal jsem o něm už dřív, celkem výrazně jinak. No jo, to je ta konzistence v hodnocení u profíků, ke které jsem ještě nedospěl :o) Chardonnay 2006 (jakostní, Nové Vinařství, Morava) je pak barvou zelenkavěji mladé, suché, svěží bílé s trochou vegetativních tónu. V chuti lehce ovocné, jednodušší, vyloženě jídelní a pro mne po pravdě spíše nezajímavé. Za dvě stovky rozhodně, což je plus mínus cena obou vzorků a tedy jasné vítězství ryzlinku.
A další pár už je ze zemí naprosto klasických pro obě dvě odrůdy. Bourgogne Chardonnay 2004 (A.O.C., Domaine Olivier Leflaive, Francie / Burgundsko) je základní burgundské od renomovaného vinaře, navíc specializujícího se na vína bílá. Svěží, čisté, trochu máslové. Jasně ohraničená chuť, ukázková základní bílá burgunda určená k jídlu. Nijak složité, ale krásně pitelné. Bohužel v ČR zbytečně drahé (tj. za víc než 350,- to prostě nestojí). Riesling Trocken Dr. L 2006 (Qualitätswein, Dr. Loosen, Německo / Mosel-Saar-Ruwer) je naopak suchým základem z Německa, konkrétně Mosely. Svěžest a čistota projevu, medové tóny, křišťálově jasná odrůdovost, líbivé a zábavné. V chuti svěží, řízné, s perfektně zakomponovanou kyselinou, neuvěřitelně krásně pitelné, takhle si představuji (více než) základní ryzlink. Něco přes dvě stovky není málo, ale dám je rád. A to už je prostě o vkusu, mnozí to budou mít přesně naopak.
Další kolo měla být tak trochu vrcholem večera, především díky Riesling Reserve 2005 (A.O.C., Pierre Sparr, Francie / Alsasko), bohužel ukázkově korkovém. Přímo encyklopedický případ, kterým naplním několik malých skleniček a prodám do vinařských škol :o) Naštěstí Chablis 1er Cru Beauroy 2005 (A.O.C., Domaine Alain Geoffroy, Francie / Burgundsko / Chablis / Beauroy) bylo úplně v pořádku. Vyzrálejší, s projevem sudu i minerality, trochou másla, pěkné. V chuti hladší, v rámci oblasti dobře udělaná klasika, delší, povedené. Jako demonstrace odrůdy v místě, kde se jí daří nejlépe, nezklamalo. Ale příště za pět stovek koupím dvě ty Dr. Looseny :o)
Exotiku (i když v případě Chardonnay není Nový svět nic tak zvláštního) prezentoval Riesling 2006 (Anakena, Chile), který primárně svými vegetativními tóny až příliš připomínal Sauvignon Blanc. Po chvilce sice ryzlink začal vylézat, ale prostě ta čistota odrůdy tu není. V chuti hutnější, zelenější, trochu kovové, ne nezajímavé, ale prostě můj styl to není. Chardonnay Grand Reserva 2005 (Casa Valduga, Vale dos Vinhedos, Bento Gonzalves, Rio Grande do Sul, Brazílie) je explozivní barik, efektně vanilkově sladký, s kávou, vaječným koňakem a dalším zvláštními tóny. V chuti docela jemné a svěží, ale sud se svojí kávou dost dominuje. Většina účastníků akce s nepochopením odlévá. Takhle (bohužel) vypadá kupa novosvětských šardonek. Tedy víte, že „dřevo je z lesa, ale odkud jsou hrozny není šance poznat“.
Na téhle akci jsem si ověřil, že najít u nás sadu slušných šardonek za rozumné peníze je mnohem těžší, než totéž učinit s ryzlinkem. Sada vín taktéž prezentovala snad všechny typy aktivně používaných uzávěrů – korek, plast, skleněný vino-lok i kovový screw-cap. A především jsem strašně rád, že je stále snazší najít dost lidí, kteří se podobné trachtace se zájmem zúčastní a nejspíš jim i něco dá pro jejich další volby „co koupit za víno“. I kdyby to přineslo jen to, že několik dalších konzumentů vína od teďka pozná, jak zapáchá korkové víno, a bude tedy vědět, co v restauraci odmítnout, mělo to smysl. Těším se na další kolo :o)
Odkazy: Různé podoby červeného vína | sekty a šampaňské | speciality a sladká vína
