Kampaň En Primeur 2007 je v plném proudu, ale já měl v posledních týdnech naopak možnost pít (či alespoň chutnat) hned několik Bordeaux ročníku 2004. Moderní vína jsou připravována tak, aby je šlo bez úhony konzumovat co nejdříve, ale zároveň zvládla kvalitně vyzrávat do krásy. Na nulačtyřce je to vidět opravdu dobře, mladičká vína jsou již nyní zajímavá (krom těch opravdu velkých, která nemá moc smysl otevírat) a pokud máte více než jednu láhev, určitě není hřích je v této podobě ochutnat. A rozhodnout se, jak dlouho má smysl (pro vás) je archivovat. Nedávný večer zpestřilo srovnání Chasse-Spleen s bratříčkem, druhým vínem téhož vinařství, L´Heritage de Chasse-Spleen. Jedno z nejlepších vín klasifikace Cru Bourgeois předvedlo, čím si svou proslulost vysloužilo. Jeho styl mi navíc perfektně sedí.
Trocha historie (převzata ze staršího článku, pouze trochu poupravena a doplněna)
Château Chasse-Spleen, jak jsem již naznačil výše, se umístilo do elitní kategorie Cru Bourgeois Exceptionnel (pravda, tahle klasifikace byla tak trochu anulována), kde je společně s jmény jako Ch. Labegorce Zédé, Ch. Les Ormes-de-Pez, Ch. Phélan Ségur, Ch. Potensac či Ch. Poujeaux. Někteří z vinných žurnalistů (i těch, kteří se jinak navzájem moc neshodnou), jako například Robert Parker či Clive Coates, se domnívají, že Château Chasse-Spleen svými výsledky zapadá mezi 3e Grand Cru Classée. „Papírově“ je to tedy víno rozhodně hodné pozornosti. Historie château sahá až do středověku, první důkazy o osázení pozemků vinicemi jsou ze 16. století. Vína z Chasse-Spleen byla na počátku 19. století prodávána jako Château Grand-Poujeaux. To se v roce 1822 rozdělilo na dvě části, Gressier-Grand-Poujeaux a druhá část přešla pod vládu rodiny Castaing, která tak získala velké pozemky a vína produkovala pod Poujeaux-Theil a Ch. Maucaillou. Chasse-Spleen se osamostatnilo až v roce 1860, tedy příliš pozdě na klasifikaci Grand Cru Classée. Rodina Castaing château prodává v roce 1909, následuje bouřlivé období, kdy jej vlastnil německý obchodník, tomu bylo v roce 1914 zabaveno státem, během války si prožilo četné útoky místních, protiněmecky naladěných, občanů. Následně pozemky přecházejí v dražbě roku 1922 rodině Lahary, ale vzhledem k obchodní neschopnosti dědice celého majetku následuje další prodej a celková ekonomická krize vinařství. Až v sedmdesátých letech château přebírá Jacques Merlaut a především pod vedením jeho dcery, Bernadette Villars, začíná vinařství opět vzkvétat. Bernadette vystudovala enologii u profesora Emile Peynauda, kterého v roce 1976 najala jako konzultanta. V osmdesátých letech přichází rozvoj v podobě nerezových tanků, drenáže vinic a dalších moderních postupů. Bernadette zároveň zakoupila další dvě château, La Gurgue v roce
Existují dvě teorie o nezvyklém jméně tohoto château. V roce 1821 prý pozemky navštívil Lord Byron a poznamenal `Quel remède pour chasser le spleen` (v mém velmi volném poetickém překladu ‘Toť lék, jenž odežene splín‘). Druhou teorií je pak pojmenování po Boudelairově básní Spleen, jelikož i tento literát strávil poblíž nějaký ten inspirativní pobyt u přítele Redona, ilustrátora „Spleen et Ideal“. Zde již mezi zdroji informací vznikají mnohé nesoulady. Navíc nově je na vinětě prvního vína uveden úryvek z básně Paula Verlaina. Tak kdo ví. Vzhledem ke vztahu Boudelaira s Verlainem je možné, že onen inspirativní pobyt poblíž Chasse-Spleen byl jejich společný :o) A navíc citáty na lahvi se různě mění. Prostě je to bordel, u Palmerů či Rothschildů je to jasné :o)
Vinice, technologie
Myslím, že už je nějakou dobu načase přesunout se k vinicím, technologii a vlastnímu vínu.
L'Heritage de Chasse-Spleen 2004
Víno má vysokou, fialkovou barvu, mladou a prakticky beze stop nazrávání. Vůně je hutná, koncentrovaně tmavě ovocná. Objevují se náznaky živočišných tónů, vůně grafitu (tuha rozemnutá mezi prsty), pár zeleninových směrů, celé je to zatím ještě lehce rozházené, ale to se spraví. V chuti opět výrazné, středně plného těla, mladě ovocité, delší, s dřevitými tóny a výrazným ale poměrně měkkým a nerušivým tříslem. Pěkné, odhadoval bych slušný podíl Merlotu ve složení. Při otestovaní ze správné sklenky (Riedel Sommelier na Bordeaux) je především vůně jemnější a působí trochu komplexnějším dojmem, zajímavé. Celek působí trochu dekadentě, vybočuje z někdy trochu líbivého stylu vín této kategorie. Baví mne a to hodně!
Château Chasse-Spleen 2004
Složení 50 % Cabernet Sauvignon, 46 % Merlot, 4 % Petit Verdot. Po otevření voní hrdlo lahve a korek jako můj oblíbený „starý vlakový vagón“, extrémně výrazně po různých kovově-dřevitých tónech s oleji, fermeží atp. Hutná, temně fialková (o poznání vyšší než u L’Heritage) barva. Vůně je výrazně ovocitá, se znatelným projevem zrání v sudu v podobě kávy, komplikovanější, širší a zajímavá. Po vlakovém vagonu (bohužel) ani památky :o) Sem tam se vyloupnou až květinově parfémové tóny, švestky a dokonce živočišnější aroma trochu evokující „zpocenou ponožku“. Víno má shodnou linku s L’Heritage, podobně trochu dekadentní projev. V chuti dost plné, hutně až nasládle ovocité, s výrazným ale opět měkkým tříslem, dlouhé, pěkné! Taková vína mne baví. A za pár let to bude malý zázrak.
Nákupní cena L'Heritage byla lehce přes 300,- Kč v pozdější fázi kampaně En Primeur, u Château Chasse-Spleen pak necelých 600,- Kč na jejím počátku. Už to není taková sláva jako před pár lety, kdy byla požadovaná částka znatelně nižší. Hvězda tohoto château stoupá a ceny taktéž. Obě vína mají své zvláštní a trochu netypické kouzlo, které možná neosloví každého, ale své nadšené fanoušky si najde. Doporučuji vyzkoušet! Za stejné peníze, jako jsem dal za L'Heritage, se dneska běžně ve vinotékách prodávají zajímavější vína z Moravy. Takže argument, že Bordeaux proti dobrým domácím vínům drahé, už dost rychle mizí. Morava zdražuje rychleji než Francie :o)
Autorem fotografie Château Chasse-Spleen je Benjamin Zingg a byla převzata z Wikipedie.
