U AdVivum se nedávno konala příjemná ochutnávka šestice vín ze Španělska, kousků z různých regionů a odlišných stylů. Samozřejmě si při tomto počtu vzorků nelze o jednotlivých regionech udělat nějaký větší obrázek, spíše jde o přiblížení sortimentu konkrétního dovozce. Přiznám se, že Španělsko ve svých objevitelských výpravách spíše míjím, možná ke své škodě. I proto jsem za podobné ochutnávky rád, obzvláště proto, že v tomto případě šlo navíc o vína spíše výrazně nadprůměrných vinařství či něčím hodně zajímavá. Co se chutnalo a která vína stojí za pozornost?
Cava „Conde de Haro“, Bodegas Muga, Rioja
Šumivé víno vyrobené klasickou metodou kvašení v lahvi, z produkce vinařství proslaveného především svými červenými víny (Torre Muga a Prado Enea patří mezi špičky Španělska, ale o tom více u jednoho z dalších vzorků). Tato cava je vyrobena 100% z odrůdy Viura (= Macabeo, bílá odrůda s největší výsadbou v oblasti Rioja). Má pěknou barvu a perlení plné malých, jemných bublinek. Vůně hodně výrazná, krásně ovocitá s dominancí jablečných slupek, svěží. Stejně tak i chuť je na takto horký region velmi svěží, výrazná, s pěknou kyselinou. V ústech nejprve silně zapění, následující dojem je docela hutný, čistý a příjemný. Objevují se opečené toastové tóny. Hodně pěkná cava! Bohužel cena překračuje šest stovek a za tyto peníze investuji raději do jiných šumivek, kde získám podobný či zajímavější zážitek. Sice chápu, že Muga je slavné jméno, tohoto sektu vyráběji jen pár tisíc lahví a do ČR se jich dostane jen několik desítek, přesto mi přijde cena přemrštěná.
Pétalos del Bierzo 2006, Descendientes de J. Palacios, Bierzo
Alvaro Palacio je jedním z nejvýznamnějších vinařů současného Španělska a Pétalos del Bierzo je „projekt“ z nepříliš proslavené oblasti, která si ovšem očividně pozornost zaslouží. Pétalos je tvořen z hroznů odrůdy Mencia, které pocházejí z okolí vesnic Corullón, Valtuille, Villadecanes, Paradones a Villafranca del Bierzo. Vinice mají jílovo-vápenité podloží s vysokým obsahem železa a jsou navíc staré 50–90 let, hektarové výnosy velmi nízké, vinohradnictví plně organické… rozhodně potenciál pro zajímavé víno. Výsledek snažení zraje 4 až 6 měsíců v barikových sudech z Francie.
Barva vína je hlubší, mladá jiskřivá fialka. Vůně pak mladičce ovocitá, s jasnou mineralitou, podivně přitažlivě zvláštní. Zavoní po bylinkovém vývaru, trochu i po francovce (alkohol a bylinky), objevují se kořenité tóny, krvavý španělský pomeranč, malé červené bobule… tohle víno mne baví! V chuti výrazné, ale nijak mohutné, spíše středně plné. Lékárenské tóny, dřevitost a drsnější tříslo, tentokrát pomerančová slupka, alkoholově teplé a příjemně dlouhé. S jistou dávkou takové nedbalé elegance. Zábavné víno, žádná nuda. Zde již částka přes šest set vypadá „snesitelněji“, i když při poloviční bych asi bral karton :o) Dost mne zajímá, co bude tohle víno dělat v čase. Mezi dalšími účastníky degustace (co jsem tak zaslechl) si zas tak velké ohlasy nenašlo, na rozdíl od vzorků následujících. Holt mám jiný vkus, varuji vás před nákupy na má doporučení :o)
Muga Reserva „Selección Especial“ 2003, Bodegas Muga, Rioja
Při popisu vinařství si „pomůžu“ textem ze stránek vinařství, snad mi to nebudete mít za zlé. „Bodegas Muga vyznává tradici jako životní cestu a motto vyzdvihující důležitost tradice provází vinařství již od jeho samých počátků. Ctí se zde ušlechtilost dřeva, neboť dřevo je výrobním materiálem od fermentačních tanků přes sudy až po trámy sklepa. Není proto tak velkým překvapením, že zde mají své vlastní bednáře, ale potkat je v jiných sklepích je v dnešní době spíše raritou. Muga snoubí víno se dřevem daleko déle, než mu to ukládá regionální vinařská vyhláška. Proto Crianza je zde spíše Reservou a Reserva spíše Gran Reservou. Je určitě zajímavostí, že i při těchto postupech se Bodegas Muga stala sklepem, produkujícím vína v souladu s posledními trendy.
Samotné slovo "muga" znamená hraniční kámen, a i když by to skvěle vystihovalo styl této bodegy, tj. produkovat vína na samé hranici jejich geniální osobitosti a kvality, je nutno poznamenat, že bodega leží ve čtvrti "Barrio de la Estación", což v překladu znamená - čtvrť vlakové zastávky. Tato poloha není vůbec nahodilá, neboť v minulosti byla přeprava sudů s vínem svázána pouze se železnicí. Proto je toto zdánlivě industriální místo tak klíčové pro minulost vinařství v oblasti Rioja. Právě zde se totiž usazovali před více než sto lety první vinaři – přistěhovalci z Francie, kteří zde začali psát dějiny nynější slávy zdejších vín. Jméno předka dnešních majitelů bodegy Muga pana Isaaca Mugy se objevilo na fasádě hlavní ulice městečka Haro (dnešní centrum vinné oblasti Rioja) v roce 1932, avšak první zmínky o tomto rodu pocházejí již z roku 1870, kdy bratři Antonio a Baltasar získali ocenění Ministerstva zemědělství za svůj přínos v tomto oboru. Isaac Muga Martínez, zakladatel Bodegas Muga, zemřel v roce 1968. Bodega se od roku 1960 zaměřuje na produkci výhradně jakostních vín. Již druhý ročník Prado Enea 1970 přinesl firmě ohromnou slávu. Tehdy již Muga produkuje veškerá svá vína s uvedením ročníku, což bylo na tu dobu něco neslýchaného. Dnes podnik řídí bratři Manuel a Jorge Mugovi. Podnik vlastní 60 hektarů vinic v Rioja Alta v údolí řeky Ojatirón a navíc ještě nakupuje hrozny od vybraných vinařů. Bratři dohlížejí na dodržování tradičního nekompromisního způsobu výroby. Celý proces přípravy, skladování a zrání vína probíhá ve dřevě. Při stáčení přes dutý rákos se využívá zemská přitažlivost, víno je čeřeno stále pouze vaječnými bílky a není nijak filtrováno. Společnost si vyrábí z dovezeného dřeva vlastní sudy. Vína tohoto rodinného nabízejí vše, co mají velká vína Rioja mít : bohatost, komplexní chuťové látky, správné množství dubového aroma a ohromující schopnost zrání.“
„Selección Especial“ je vyšší třídou jejich Reservy, hrozny pocházejí ze starších vinic. Odrůdové složení 70% Tempranillo, 20% Garnacha, 10% Mazuelo a Graciano, fermentace 15 dní v dřevěných kádích o objemu 16.000 litrů a následně zrání 24 měsíců v nových barikových sudech. Barva vína je docela hluboká, ale nijak „temná“, opět jiskřivěji průzračná. Ve vůni se nachází především ovoce ve své džemovitější podobě, intenzivně tóny sudu, červené plody a celkově je vůně taková „nasládlejší“. V chuti plnější, kořenitěji džemové, s drsnějším tříslem, delší. Chce zrát. Přiznám se, že tenhle typ vín já zas tak úplně nemusím. Možná se zde časem objeví nějaké subtilnější tóny a elegance, ale tenhle modernější a nabušený projev tolik nevyhledávám. A dvanáct stovek je hodně peněz. Je mi ovšem jasné, že své příznivce a nadšené obdivovatele si bez problémů najde.
Les Terrasses 2005, Alvaro Palacios, Priorato
Z oblasti Prioratu hvězda Alvara Palacia jako vinaře vzešla a i dnes zde tvoří svá z nejzajímavějších vín. Nehostinné podmínky, vulkanické kamenité půdy, opět tedy potenciál pro zajímavá vína. Les Terrasses 2005, směs 30% Garnacha, 60% Cariňena a 10% Cabernet Sauvignon vyzrávanou 12-14 měsíců v barikových sudech (70% francouzský a 30% americký dub), víno z terasovitých ručně obdělávaných vinic, jsem měl možnost chutnat již dvakrát dříve. A tentokrát mi přišlo, že se víno nějak uzavírá a nedává na odiv tolik, co dříve. Možná chtělo déle dýchat, kdo ví. V některých momentech až nadšení z předchozích ochutnávek se prostě nedostavilo. A pak si něco hodnoťte, nakupujte i na základě ochutnávky a tak :o)
Hlubší mladičká fialková barva, výrazná a opět velmi mladá ovocitost s dominancí švestek a višní, dost o sobě dává vědět alkohol, objevují se tóny ušlechtilého dřeva, tabáku, ale celé je to takové zvláštně sevřené a málo přístupné. V chuti překvapivě jemné, pěkná ovocitá struktura a jistou dávkou elegance, ještě mladé a výrazné tříslo, čokoláda, velmi dlouhé. V prázdné sklence se zbytek na stěnách neuvěřitelně rozvíjí a roste do krásy. Dekantovat nebo otevřít hodně předem. Cena něco přes tisíc korun.
Propiedad 2005, Alvaro Palacios, Rioja
A do třetice Alvaro, tentokrát z Riojy. Výběr nejstarších a nejlépe situovaných vinic domény Palacios Remondo, složení 35% Tempranillo, 40% Garnacha a doplněno odrůdami Mazuelo a Graciano. Zrálo v barikových sudech, z drtivé většiny francouzských a trochu amerických (90:10). Lahvováno bez filtrace.
Opět hlubší mladě fialková barva. Hutnější ovocitá vůně, hodně tmavá. Švestky, mineralita (až křísnutí křemenem), velmi příjemné. V chuti opět hutné, sladčeji ovocité, s takovou lehce nepříjemnou dřevitostí třísla, chce zrát. Dobře udělané červené z Riojy, ale tak nějak mne nedokázalo zasáhnout. Asi jsem čekal víc. Cena necelých tisíc korun.
Pedro Ximenéz „El Candado“, Bodegas Valdespino, Jerez
Bodegas Valdespino je významným producentem sherry, dodavatelem španělského dvora a jejich produkty jsem si hodně oblíbil. Suché Fino od Valdespina mne v podstatě přesvědčilo o kouzlu tohoto nápoje. Více informací nejen o vinařství najdete v článku od P.J. na O Víně. Pedro Ximenéz „El Candado“ je pak takový trochu úlet, je totiž vyroben pouze z odrůdy, která se jinak používá jen k doslazování. 100% odrůdy Pedro Ximenez (toto hodně Španělsky znějící jméno je údajně zkomoleninou jména Peter Siemens, který prý odrůdu do země přivezl) se po sběru suší až 14 dní na přímém slunci, po zpracování se výsledné „víno“ dolihuje na 18% alkoholu a zraje v systému Solera 12 let. Láhev je opatřena malým zámečkem, můžete tím pádem manželce schovat klíček a nalévat ji jen při speciálních příležitostech (to není můj nápad, to mám od prodejce :o).
Barva je temně oříšková, konzistence pak vyloženě sirupová, nápoj se pomalu táhne a sotva teče. Vůně sladce kořenitá, oříškově podivná, trochu jako „kilo cukru ve skleničce Maggi“, s trochou živočišnosti (oslíci, zoo). Ovšem vše obaleno jitrocelovým sirupem a dětskou verzí Bromhexinu (kde jsou ty časy, kdy měl několik desítek procent alkoholu, to bylo dětství… dneska se to pro mrňata dělá sladký a nealkoholické :o). Tahle sherry je prostě trochu úlet. V chuti opět sirup, brutálně hutné (někdy dojem jak z pastovaného medu), kořenité, oříškové, dlouhé. Ale pít se to nedá, to je vyloženě „na lžičku“. Pokud chcete zkusit skvělou sladkou sherry, všemi deseti doporučuji jejich Cream Isabela. El Candado je spíše zajímavý dárek (i díky té stylové lahvi se zámečkem) pro někoho, kdo pravidelně baští Nutellu přimo ze sklenice. Osm stovek je pak hodně peněz.
Z degustace jsem si (opět) odnesl mimo jiné to, že u Španělska se mi do vkusu strefí spíše menší množství vín. Sice s nimi nemám problém, ale nenadchnou tak často, jako jiné regiony. Tak nějak jsem na vína z těch chladnější částí světa :o) A vy to třeba budeme mít úplně naopak, nadchne vás Muga a neosloví Pétalos del Bierzo. A o tom to všechno je.
