Jsou vína, která nespadají do kategorie „velkých“, nepocházejí ze slavného terroir a ani nejde o nějakou exotickou odrůdu, směs či technologii výroby, ale která vás přesto uhranou, nadchnou a nemůžete se jich nabažit. Říká se také, že v jednoduchosti je krása. U vína bych se o tom odvážil pochybovat, přesto i zde k tomu občas dojde. O čem je řeč? Dr. L 2006, suchý Riesling od Dr. Loosena z Mosely. A tak strašně dobrý!
O vinařství Dr. Loosen se rozepíšu třeba někdy později, u recenze na jejich „terroirové“ víno z konkrétní vinice. Zájemce odkáži na web dovozce, kde je celkem fajn popis (a pěkný citát od Ernsta Loosena), případně na webové stránky vinařství www.drloosen.com, kde zase najdete mapky vinic, fotografie a kupu dalších zajímavostí. Dnes se budeme bavit o úplně nejzákladnějším vínu z produkce vinařství, směsi z hroznů různých vinic (nejen „přebytků“ z těch vlastních, ale i od smluvních partnerů), vínu na každodenní pití :o)
Láhev je vyšší pistole zelenomodré barvy a jako uzávěr posloužil screw-cap, šroubový uzávěr. Víno je parádní v současném stavu, nějaké zásadní vyzrávání neočekávám a tudíž mi typ uzávěru vyhovuje. Nechme si kvalitní korky na vína, která je potřebují. Viněta se v ročníku 2006 změnila, je trochu „barevnější“ a neuráží mne, ale nějaké nadšení to též není. Dozvíme se z ní obsah alkoholu, který případně i napoví, zda se jedná o sladčí či (tento případ) suché víno. „Dr. L“ je totž připravován i ve variantě s vyšším zbytkovým cukrem a alkoholem okolo 8-9%, tak pozor na to! Byť i s tou sladší verzí nestřelíte vedle a dostanete šťavnatě ovocnou záležitost k dezertům.
Barva vína není nijak hluboká, spíš méně výrazná. Po nalití se ve sklence převalují vzduchové bublinky. Aromaticky se nelze splést, to víno přímo řve „ryzlink!!!“. Krystalicky čistá odrůdovost v podobě na Mosele a případně Rýnu. Vůně je výrazná, citrusově svěží, doslova nutí se napít. Dominantním aromatem je květinový med (obzvláště v prázdné sklence či prázdné lahvi druhý den kořenitá medovost doslova exploduje) a pocit, očekávání, minerality v chuti. Nic komplikovaného, zároveň však ve své jednoduchosti skvěle sladěného a svůdného, nesklouzávajícího do líbivé podbízivosti. V chuti je pak víno svěží, spíše tenčího těla a s úvodním lehkým zaperlením, s parádní kyselinkou v podobě oslazeného grepu – na úvod trochu sladší dojem, pak řízná střední chuť a suše minerální delší závěr s občasnou velmi mírnou a příjemnou hořčinou. Nutí se napít znovu a znovu, dokud láhev nezmizí. Funguje dokonale samostatně jen tak v teplém dni i večer ke knížce, ale perfektně doplní i jídlo, v našem případě velké rýžové rolky obalené řasou a plněné vším možným z plechovek (solená treska a-la losos, marinovaná chobotnice, tuňák). Osobně preferuji projev suchých ryzlinků z Alsaska spíše než z Mosely a Rýna, ale tenhle mne prostě bezvýhradně dostal. A když ho zkusíte, třeba mu také propadnete. Nebo vám přijde nudný a nezajímavý. Kdo ví...
Cena? Po jedné degustaci jsem se slevou pro účastníky kupoval karton při ceně dvě stovky za láhev, běžně stojí o padesát víc. Za zhruba tyhle peníze se prodává i v zahraničí (s občasným excesem s cenou okolo $9 v USA), takže výjimečně nemusím řvát, jak je tu předraženo :o) Takže u základního vína lehce prémiová cena díky slavnému vinaři, ale ceny letí nahoru u všeho. Zároveň tahle základka bez větších problémů svou kvalitou zdrtí většinu domácích přívlastkových ryzlinků ve stejné cenové kategorii. Což nic nemění na faktu, že je stále budu kupovat a hledat výjimečné kousky, ovšem zároveň mít tuhle „zálohu“ pro případ zklamání vždy připravenu v chladničce.
