Sobotu a nedělní dopoledne jsem strávil v Jeviněvsi, amatérským pokusem o výpomoc při pracích na vinohradu. Přidělená práce byla z těch snazších dostupných, podlom keřů. A pak pokus o záchranu zarostlé části vinice se starými keři mülleru, v prudkém svahu a (díky zhoubnému vlivu neposlušných ovcí v loňském roce) nedobrém stavu. Ale kdo ví, jak to bude vypadat příště, réva je mocná! Sluníčko smažilo (až mi zase někdo bude vysvětlovat, že v Čechách a na Moravě není dost sluníčka a tak pije jen vína z jižních zemí, asi ho umlátím spáleninou na rukou), nálada příjemná, ve sklenkách se objevovalo víno z místních vinic (především svatovavřinecké a to i v podobě rosé stojí za pozornost) a vůbec to bylo fajn. Ne že bych někdy měl romantické představy o snadném vinaření, ale pár takových víkendů a třeba mne nutkání mít někde vlastní kus vinice přejde :o)
A kdy se tak člověk brodí pěknou zatravněnou vinicí, kde chemie nemá své místo, a vzpomene si na herbicidní úhory a místa, ze kterých se taktéž vyrábí víno, je to skoro až smutné. Poctivá vína, přirozená a nenakrášlená, třeba nezvítězí v soutěži. Možná jim strhnou body za čistotu v barvě či a podobné nesmysly, ale jsou o tolik zajímavější, než hektolitry unifikátů z vinných továren, kde se problémy řeší především aplikací „odpovídajícího přípravku v koncentraci takové a makové“. Já vím, jsou to klišé a už se opakuji, takže toho nechám. Jen doporučím dvě báječné lahve, poctivé :o)
Cuvée Špigle 2006 – směs Zweigeltrebe a Frankovky z produkce Richarda Stávka. Víno temné, aromaticky intenzivně ovocné (oslazené tmavé bobulové ovoce a povidla) s příjemným dotykem dřeva, v chuti plnější a již nyní s překvapivě uhlazeným tříslem a pitelné, přesto bude dále zrát. Šťavnaté, slušně dlouhé, zajímavé. Další láhev prozkoumám podrobněji než ten večer, bylo toho už nějak moc a navíc sklo vůbec nebylo tvarově ideální :o) Doplním ještě informace o „technologii“ výroby: „V tomto mimořádném ročníku dosáhly hrozny z vinice Špigle rekordní vyzrálosti: 25 °NM. Dokonalý zdravotní stav a správná fyziologická vyzrálost hroznu při sklizni (1. 11.) umožnili šetrné zpracování hroznů ve sklepě na Vrbici již druhým rokem tradičním postupem - šlapáním celých hroznů nohama. Drť byla ponechána spontánní fermentaci autochtonní mikroflórou z vinice a po jejím ukončení dále macerována za občasného míchání. Celkem byly pevné části hroznů ve styku s moštem a vínem asi 5 týdnů, což umožnilo optimální extrakci všech potřebných a důležitých látek. Víno zrálo 10 měsíců v novém dubovém sudu, který byl vypálen v intenzitě medium+.“
Svatovavřinecké „sans filtration“ pozdní sběr 2006 – o tomto víně z Vinných sklepů Kutná Hora jsem tu již psal, ale zaslouží si být tu častěji. Mladá hlubší barva, výrazná a krásná vůně, kdy se ovocné tóny (višeň včetně pecek, kupříkladu) mísí s kořenitějšími, v chuti dostatečně plné, hebké, svěže ovocné, krásné. Tohle víno má neuvěřitelné kouzlo, značně přesahující to, co od „vavřince“ běžný konzument očekává. Jen víc takových a vavřinec se třeba zbaví stigmatu levného hospodského pití, které u mnohých stále ještě má.
