O jedné degustaci u Royal Crafts, respektive nyní již spíše Grand Gourmet, jsem tu psal před pár měsíci. A včera opět nadšeně vyrazil ochutnávat různé speciality, zajímavá vína a nějaký ten destilát. Možná to bylo náladou, ale tentokrát mi taková ta vyloženě domácká atmosféra „klubového večera“ prostě nesedla. Možná pomalým tempem, možná i tím, že především úvodní set degustovaných vín měl k vyloženým zajímavostem daleko. Sortiment poněkud nabobtnal, nyní obsahuje z Francie „od všeho něco“, a bohužel už nejde o tak pečlivě vybrané kousky. Prostě šardonku od Les Caves des Hautes-Côtes hledám někde jinde, ne u dovozce, který nadchl špeky z Jury či Bergeracu. Večer byl však zároveň hlasováním o jednotlivých vínech, jejich bodováním, přičemž cílem má být zeštíhlení nabídky o to, co nezaujme tolik. Takže možná to bobtnání není jen můj pocit :o)
I pro tu divnou náladu nadhodím spíš pár tipů, co mne nakonec přeci jen zaujalo. Podstatnou část degustace jsem vzorky plival, obvykle jich bývá hodně, destiláty na konci vás dorazí, a bloudit v jednu ráno okolo Malostranského náměstí není zas taková švanda :o) To jen takový tip, pokud tam někdy také půjdete. Většina účastníků na těchto klubových setkáních spíš pije jako o život, lahve se dorážejí až do dna a už někdy u pátého vzorku bývá dost veselo a vše se mění na hodně neformální zábavu. Ale při troše snahy to jde pojmout i jako degustaci.
Na úvod přišla vína z Alsaska, od bio certifikovaného vinařství Yves Amberg. Pro mne tak trochu příklad, že bio ani staré keře nejsou všespásné. Všechna vína byla poctivá, nepřikrášlená, výrazně minerální a hodně dlouhá, ale zároveň bez výjimky se zvláštní kovovou dochutí, poněkud plochá a nedokázala mne „vzrušit“. A to bych čekal, že u spojení klíčových slov Bio+Alsasko+Vieilles Vignes+Riesling budu už na začátku pěkně nabuzen. Není každý den svátek. Každopádně alespoň ten ryzlink zkusím i doma, abych si ten dojem ověřil. Naopak vynechám víno vyloženě experimentální, „Blanc de Noir“, bílé víno z Pinotu Noir a navíc prohnané barikem. Co ti to udělali, Alsasko? Ne, skutečně to nefunguje a degustační dávka jako důkaz postačí. A to by bylo z bílých asi tak vše. Snad ještě Sancerre 2006 od Nicolase Girarda (Domaine des Brosses) stojí za pozornost, velmi svěží, intenzivní a čistě udělaný Sauvignon blanc, který milovníky téhle odrůdy určitě moc potěší. Já jím nejsem, ale oblast původu to víno reprezentuje skvěle.
Mnohem silnější zastoupení zajímavých vín bylo ten večer v červených. Za pozornost stojí vína Marcela Lapierre z Beaujolais. Bio Morgon 2006, samozřejmě stoprocentní Gamay, je více než chutný. Ovšem stejně jako minule musím upozornit na „Cuvée Un Jour“, stoprocentní Malbec z Cahors od Stéphane Azemara. Tentokrát se chutnal mladičký ročník 2005 a upřímně by mne zajímalo, jak by vypadalo srovnání velkého Malbecu z Argentiny stejného ročníku s tímhle kouskem. Totálně neprůhledná barva, explozivní ovocná aromatika silně podtržená sudem, s krásně ovocnou chutí (drcené maliny, to bych nečekal), výrazným ale poměrně měkkým tříslem, dlouhou dochutí a teplem z alkoholu. Víno projevující se hodně moderně, které potřebuje zrát, ale pro milovníky podobných silných obludek ideální.
Opravdu zajímavý byl další červený vzorek v podobě La Réserve 2005 du Domaine Sainte-Eugénie z Corbières, postavené na odrůdách Carignan, Grenache a Syrah. Hluboká ale ne neprůhledná barva, ovoce intenzivně obalené sudem v podobě kupříkladu café latté. V chuti čistě ovocné s višněmi a třešněmi, překvapivě svěží s docela výraznou a živou kyselinou, intenzivní, dlouhé, se slušným tříslem a dobře zakomponovaným dřevem. Až se aromatika se sudem více popasuje (a že k tomu nejspíše dojde), bude to nádhera. Bohužel stojí nějakých osm stovek, zatímco v USA je v kategorii 15 – 20 dolarů, tedy pod tři stovky. No jo, ještě chvilku bude trvat, než se u nás ceny znormální :o)
Zaujalo i Côtes de Bergerac Rouge „Cuvée Prestige“ 2003 od Château Marie-Plaisance, od kterých jsem si zamiloval rosé. Víno opět velmi hluboké barvy, hutné vůně tmavého ovoce s lehce živočišnou linkou, podhoubím a pěkně zakomponovaným sudem, hodně v Bordeaux stylu (čemuž odpovídá i odrůdové složení Merlot, Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc). Bohužel skvělý dojem z vůně sráží v jinak plnější a ovocné chuti extrémně hrubé a nevyzrálé tříslo, vyloženě hranaté, ostré a kazící dojem. Místo aby vám víno ústy tak pěkně proteklo a zanechalo příjemný dojem, máte pocit, že nejde o tekutinu ale kostku, která se v ústech převaluje, naráží rohy tu do patra a támhle zase na jazyk a složitě snaží zapadnout do krku. Tříslo působí zeleně, až jako třapiny a listí. Tyhle tóny má ve vůni i jejich rosé, zda neodstopkovávají a tentokrát to nevyšlo úplně dobře netuším. Možná za pár let se to celé uhladí, aromaticky je víno krásné, uvidíme.
Závěrečný set destilátů nijak moc popisovat nebudu. Fanouškem rumů z Martiniku se (naštěstí) nestanu, koňaky mne dostávají stále víc. Grand Gourmet má v nabídce kupu opravdu nádherných kousků, na degustaci jsem podlehl dalšímu vzorku z produkce Michela Forgerona, jeho V.S.O.P. zraje okolo desíti let a je nádherné! Specialitka Barrique 74 pak dechberoucí. Pokud budete někdy shánět opravdu dobrý koňak za snesitelné peníze, ať už pro sebe nebo jako dárek, rozhodně se spíše než kamkoliv jinam obraťte na Grand Gourmet.
Mimochodem dost zajímavý byl aperitiv v podobě toniku s koňakem. Zvláštní kombinace, pro mne tak trochu lehká perverze a plýtvání ušlechtilým destilátem, ale žít v Cognacu, asi bych si na to i zvyknul. Ovšem na kombinaci s Becherovkou či Fernetem to prostě nemá :o) A nebo s bílým portským, to je s tonikem prostě úžasné!
A to bude pro dnešek všechno. Degustujte, objevujte nová vína a nezvyklá spojení, vracejte se k těm starým a osvědčeným. A kombinujte je se zajímavými a novými jídly :o) Na balkóně nám kvete šalvěj, vůbec i takhle v Praze to všechno raší a roste. Budou čerstvé bylinky do těch pokusných jídel. A víkend je za dveřmi, snad se konečně pořádně dospím. Pěkné volno i vám! :o)
