Jestli někdo napjatě čekal, co vyleze z vína „mezi psem a vlkem“ z minulého týdne, tak se právě dočkal. Stále ve mne hlodá pochybnost, zda jsem to s jeho popisem nějak moc nepřekombinoval. Je to takový ten typ vína, u kterého propadám do zvláštně povznesené nálady, a silněji než jindy si uvědomuji, jak subjektivní mé hodnocení bude. Ale zároveň je to už několikáté víno ze stejné oblasti, které mne tímto způsobem nenechalo chladným a velmi překvapilo svým projevem. Na pořadu dne je suchý Chenin Blanc, odrůda slavící úspěchy v Novém světě, obzvláště populární v Jižní Africe, Austrálii, Argentině a Kalifornii. Ovšem dnes chutnané víno pochází z pravlasti této odrůdy, údolí Loiry.
Konkrétně pak oblasti Savennières, jež je považována za zdroj jedněch z nejlepších suchých Cheninů na světě (i když milovníci právě toho novosvětského a rozhodně ne nezajímavého stylu možná nebudou souhlasit). Na podloží vulkanického původu, břidlici, pískovci a žule roste Pineau de la Loire (Chenin Blanc) a je připravován v mnoha různých podobách, především ale jako koncentrované suché víno. Objevují se však i sladká botrytická vína a různé přechody mezi těmito dvěma extrémy, především podle toho, jaké počasí příroda nadělí. Ještě přesnější určení místa původu dnešního vína je La Roche-aux-Moines, samostatné A.O.C., asi třicetihektarová výjimečná „grand cru“ poloha, v mnoha částech velmi strmý svah jež je nutné obhospodařovat ručně bez zásahů techniky (jeho součástí jsou ještě různé malé speciální podoblasti jako „Clos de la Bergerie“, ze které připravuje víno Nicolas Joly). Z oblasti Savennières jsem pil jen pár vín a skutečně nemám přehled, jaký je tak průměr kvality. Vyloženě z La Roche-aux-Moines je toto víno pak mé teprve druhé, kdy prvním byl vzorek od Nicolase Jolyho, který má k běžnému vínu z této oblasti skutečně hodně daleko. Navíc jsou v těchto místech (dle encyklopedií a dalších učených zdrojů) obrovské rozdíly mezi ročníky, vína velmi efektně vyzrávají mnoho let a v čase se značně mění, takže k nějakému „poznání“ bude ještě dlouhá cesta. Pokud by kvalita byla podobná dnes chutnanému vínu, budu poznávat rád :o) Ovšem ročník 2002 je prý obzvláště vydařený, tak kdo ví, jaké budou další zážitky.
Château de Chamboureau – Savennières Roche aux Moines „Cuvée d’Avant” 2002
Château de Chamboureau, pokud si odmyslíme několik set let staré sídlo v názvu, je podle všeho poměrně nový projekt. Kupu informací lze nalézt na jejich docela pěkných webových stránkách. Posledními změnami je úplný příklon k organickému zemědělství (od roku 2006) a najmutí Stéphane Derenoncourta jako konzultanta (od ročníku 2007), ale tyto klíčové změny se ročníku 2002 netýkají a pokud budou k lepšímu, tak čekám velké věci :o) Hrozny na toto víno napadla ušlechtilá botrytická plíseň, bylo však prokvašeno úplně do sucha, ovšem za cenu vysokých 14.5% alkoholu. Sběr probíhal ručně ve třech fázích, následně mošt prokvášel pomalu v dubových sudech, z nichž asi deset procent bylo nových. Víno leželo v sudech na kvasnicích až do září roku 2003, za občasného drobného promíchávání (bâtonnage) a následně došlo k scelení jednotlivých sudů v tancích, kde zůstalo další zhruba rok, než bylo lahvováno. Jde tedy o poměrně tradičně připravené víno, navíc zamýšlené pro běh na delší trať, schopné zrát a vydat ze sebe to nejlepší v průběhu následujících let. I z toho důvodu jsem sice většinu vína vypil hned první den, ale něco okolo dvou deci postupně zkoumal další čtyři, celou dobu vystavené přímému vlivu vzduchu. A že to byla zajímavá zkušenost!
Víno se skrývá se ve vysoké zdobené lahvi, s kovovou záklopkou a kratším plným korkem, již výrazně prosáklým. Viněta oplývá hromadou různých fontů a celkově mi přijde dost nepřitažlivá, naštěstí to je to poslední, co víno v lahvi ovlivní. Barva nápoje je velmi hluboká, krásně zlatá. V průběhu dní získává mírně měděný nádech. Vůně je pak v prvním plánu explozivně výrazná, s velmi hutnými medově-ovocnými tóny, jemným dotykem dřeva, svěžestí, citrusy a hruškou. Projevuje se jako „likérový nabarikovaný Ryzlink“ a zároveň dává hromady tónů typických pro Chardonnay. Zábavné a matoucí, navíc díky pomalému převalování vína ve sklence, barvě i sladké vůni máte pocit, že víno po napití bude nutně sladké. Ale není tomu tak, chuť je krásně suchá, opulentně ovocná a koncentrovaná, s krásně dlouhým minerálním dozníváním s náznakem mandlové hořčinky a bonbónů Mon Chéri. Možná bych si představoval trochu výraznější kyselinku, v některých momentech je celkový dojem trochu únavný. V dalších dnech se ve vůni objevuje ananas, výrazně začíná dominovat pampeliškový med, intenzita ustupuje trochu delikátnějšímu projevu, ale zároveň mne to „exotické ovoce v medu“ ve vůni baví trochu méně. Den třetí vývoj výrazně posouvá a objevují se i petrolejové tóny, opět hrající na ryzlinkovou strunu, ale alkohol začíná znatelněji vyčuhovat, což ze začátku nebyl problém. Avšak stále je to víno ve skvělé kondici, jen jiné než na začátku, přesto výborné. Teprve čtvrtý den se objevuji vyloženě oxidativní tóny, jablečné slupky (což je v poslední době typické pro velká vína od Jolyho, a mnozí to moc nechápou) a v chuti pecky z meruňek a nepříjemná kyselost, celé to přestává být harmonické a chutné. Dopíjím poslední „malý panák“ a začínám se těšit na další láhev…
A na závěr cena. Pětikilo u Domaine R&W. Dal jsem ho rád a dám znovu. Zda tohle víno zapadá do kategorie „velká“ nechám na posouzení jiným, každopádně pro mne bylo rozhodně větším zážitkem, než jiné násobně dražší lahve, které toto označení obecně mají. A budu pokračovat ve vyhledávání dalších vín z této lokality. Stojí za pozornost. A ne že mi někdo příšerně vynadá, že si to víno koupil a byla to děsná nuda a Chenin jako každý druhý :o)
P.S. naprosto dokonalý aperitiv v momentálně docela horkých dnech je sklenka suché sherry, třeba téhle (no dobře, to je spíše vyšší dívčí v tomto typu sherry, dá se pořídit dost slušná i kupříkladu v Marks & Spencers a tuším i Tescu, tedy řetezcích z UK). Funguje bezvadně jen tak, na navnazení chuti, ale i místo běžného vína k rybě nebo (ideálně!) mořským plodům. Klasické oxidativní aroma, flór, květiny, dotyk pampeliškového medu s vlašskými ořechy v podobě nějaké cukrovinky lehce zakápnuté kávou (ach ta bujná představivost! :o) a suchá, osvěžující a vlastně docela elegantní chuť. Malý zázrak, kdo nevyzkoušel neuvěří. Nějak jsem si na něj vzpomněl při psaní téhle recenze a musel dát skleničku, dvě a nakonec čtyři. Za tři stovky takhle skvěle sladěné běžné víno jen těžko pořídíte. Bohužel jde zároveň o ten typ nápoje, který si buď zamilujete, nebo vám přijde odporný a nepochopíte :o) Ale zkuste láhev, ať zjistíte, jak jste na tom vy…
