Už je to docela dlouho, co jsem tu naposledy psal o domácím vínu odrůdy Pinot Noir. Ne že bych od té doby žádná další nepil, ale buď už tu o nich řeč byla, nebo mne ta vína tak nějak zklamala a neměl jsem chuť jakýkoliv článek páchat. Možná zpracuji souhrn „nebavilo mne“, uvidíme. Nedávno mi ovšem ve sklence skončilo víno od Hynka Holánka ve výběru z hroznů ročníku 2005. A to už si pozornost rozhodně zaslouží. Tak hurá na Moravu, do mikulovské podoblasti a vinařské obce Ivaň, konkrétně pak viniční trati… no budeme jí říkat třeba Aeibis.
Proč ten zvláštní přístup ke jménu vinice? Snad to nějak nepopletu, vyžadovalo to trochu patrání :o) Aeibis je původní latinský název obce Ivaň převzatý z obecní pečeti z r. 1714. (SIGIL DER GEMEINDE AEIBIS). Do roku 2004 se Aeibis používalo jako název speciální řady těch nejkvalitnějších vín z okolních vinic (s vlastní adjustáží lahví, obzvláště nadšený jsem byl pravidelně z Rulandského bílého právě od Hynka Holánka), schválených místním sdružením vinařů. V roce 2004 došlo ke sloučení malých tratí s poetickými názvy pod jednotné označení a, jak jistě už tušíte, stalo se jím právě Aeibis. Marketingově jistě zajímavý a nejspíše úspěšný krok, původní „exkluzivita“ označení se ovšem vytrácí. A navíc mi přijdou, obzvláště při dnešním boji za VOC systém, podobná slučování vinic naprosto proti logice vyzdvihování jasných mikroterroir a specifických poloh. Ale budiž, už se stalo a nejspíš bude stávat dál. Pokrok nezastavíš…
Pro informace o vinařství vás odkáži na web www.holanek.com, v podstatě nic moc víc stejně nevím, takže bych jen papouškoval informace tam obsažené. A teď přímo k vínu. Hnědá láhev tvaru bordó, plastová záklopka a kratší celokorek. Historizující viněta je docela fajn, obecní pečet je navíc trochu vystouplá, byť tento styl nepreferuji. Informacemi nehýří, poskytuje spíše jen ty zákonem dané (třeba alkohol 12.5 %), ale proč ne. Barva vína není hluboká, méně intenzivní rubínová na okrajích přecházející do nazrálé světlé terakoty. Vůně okamžitě prozrazuje odrůdu z našich chladnějších krajů. Burgundsko to není, ale má své osobité kouzlo a já opět podléhám. Velmi výrazné, z ovocných tónů především sladší třešeň a pak „ovocný čaj lesní směs“ (a snad trocha brusinek). Kořenité tóny, vůně chlebové kůrky s kmínem. Je to svůdné, moc příjemné. V chuti opět není co řešit, spíše středně plné tělo, ovocitost mírně trpčího střihu, sladká červená paprika, již slušně ohlazené tříslo a dostatečně dlouhá dochuť a pocitem kontakt s dřevěným sudem. Harmonické, pěkně pitelné.
Celek není nějak komplexní, ale zároveň nejde o jednoduchou nudu. Víno na pití jen tak večer ke knížce i jako partner k jídlu. Vůně mne bavila hodně, v chuti mi chyběl nějaký ten „X faktor“, ale i tak jsem prostě dost spokojen. Láhev přišla na 251,- Kč (10€, pro ty, co nakupují především v zahraničí :o) a nejspíš si pořídím pár dalších. Tohle se neztratí :o)
