O víkendu jsme jako součást narozeninové večeře vypili jednu dlouho šetřenou úžasnou láhev, konkrétné Alter Ego de Palmer ročníku 2001, druhé víno Château Palmer. Tohle víno mne dvakrát naprosto zdrtilo na degustaci, vlastně mnohem více než leckterá první vína a ostatně i několik ročníků Palmeru jako takového. Prostě mi perfektně sedělo. I celá láhev doma byla skvělá, ale ta absolutní fascinace jako dříve se nedostavila. Přesto jsem vydaných peněz nelitoval, byť bráno čistě dle senzorického hodnocení cena kvalitě spíše neodpovídala. Ale tak trochu si říkal, zda se v tomto případě (na rozdíl od tématu v článku z Prague Food Festivalu) nejedná o praktickou ukázku snobismus. Ve slepé degustaci by tohle víno nejspíš dostalo méně bodů, než mnohá levnější vína třeba z USA, ale přesto mi přijde zajímavější a jsem za něj ochoten vydat kupu peněz. Pomáhá mu všechna ta minulost nabalená na Château Palmer, historky a legendy a ostatně i ta cena, kvůli které se z lahve stává vyloženě záležitost pro zvláštní příležitost, ke které člověk přistupuje se zvláštní pečlivostí a úctou. Vzhledem k tomu, že k Palmeru jsem již nějaké věci psal dřív i jinde, převezmu text o minulosti tohoto vinařství a pak se vrátím zpět k tématu tohoto článku, které se vlastně konkrétního vína zas tak moc týkat nebude.
Château Palmer se společně s Ch. d´Issan, Ch. Giscours, Ch. Kirwan či Ch. Lagrange nachází ve třetí třídě původní klasifikace z roku 1855. Své jméno nese po anglickém generálu Charlesi Palmerovi, členu parlamentu, pobočníkovi budoucího krále Jiřího IV. a během tažení do Francie i vévody z Wellingtonu. Velmi aktivní a bohatý muž propadl kouzlu Bordeaux a později také mladé francouzské vdovy Jeanne de Gasq. Legenda praví, že jej během (jemně řečeno) bouřlivé jízdy dostavníkem přesvědčila, aby od ní Château de Gasq odkoupil. A k tomu skutečně došlo. V následujících letech skupoval i další vinice a pozemky okolo a podařilo se mi vytáhnout château na výsluní. Charles Palmer žil v Anglii, kde intenzivně propagoval nejen své víno a prosadil je na stoly mnoha významných lidí. Palmer propadl skvělému jídlu a pití natolik, že se dokonale finančně zruinoval a byl nucen své pozemky ve Francii prodat. O další rozvoj château se postarali bankéři bratři Perierové, ti v roce 1856 nechali postavit i současné sídlo (nalezneme jej na vinětách) a v jejich rodině se château dědilo následujících několik desítek let. Za tuto dobu si, stejně jako většina Francie, prošlo nepřízní ročníků a fyloxerou. Finančně vyčerpané panství bylo roku 1938 prodáno současnému majiteli, který jej opět pozdvihl. Palmer nyní hospodaří na 52 ha vinic s typickou odrůdovou skladbou věnovanou především Cabernet Sauvignonu a Merlotu, jako doplněk je pěstován Petit Verdot. Od roku 2004 za château stojí Thomas Duroux, jehož životopis obsahuje mimo jiné tříleté působení v legendárním italském vinařství Tenuta dell'Ornellaia. Château má celkem tři majitele, jedním z nich (ze 34 %) je Maison Sichel z Holandska. I proto na krásném zámečku vlají hned tři vlajky – Francouzská, Holandská a Velké Británie. Další informace naleznete na velmi povedených stránkách www.chateau-palmer.com, které rozhodně doporučuji navštívit! Na fotkách můžete vidět jak detail zámku, tak jeho umístění ve vinicích. V levém horním je vidět legendární Château Margaux.
„I'm just British and... you're not.“
O tématu vinného snobismu a slavné události z roku 1976, kdy vína USA ve slepé degustaci porazila ta z Francie (když navíc většina hodnotících byla francouzů) bude pojednávat film Bottle Shock. Z ukázek jsem trochu na rozpacích, obzvláště ta „romantická“ dějová linka a s ní spojené herecké výkony mne trochu děsí, ale vše snad zachrání Alan Rickman v roli Stevena Spurriera, britského obchodníka s vína a očividného „snoba“. Ostatně mrkněte se na ukázku (k dispozici i ve větší kvalitě na webu filmu) a případně osmiminutové zajímavé Behind the scenes…
Degustovat velká vína ve společnosti těch běžnějších naslepo má smysl. Krásně se tak může ukázat skutečnost, reálná kvalita vína v lahvi, bez očekávání spojeného se slavným jménem na vinětě. Na druhou stranu je to svým způsobem nefér. U velkých vín je POTŘEBA vědět, co vlastně pijete. Věnovat lahvi náležitou pozornost, správný čas. Přizpůsobit sebe i případně jídlo tomu, co budete nalévat do sklenek. Nepřistupovat k těmto vínům jako k běžnému pití, ale investovat více času a energie do snahy jej opravdu pochopit. Ano, dát mu více, než vínu obyčejnému. Uvědomovat si, co vše za ním je. Na tohle téma jsem si naaranžoval jednu láhev při degustaci Leroy, pro mne tak nějak vystihuje, o čem velká vína také jsou…
Mám to podobně s hudbou. Novému albu oblíbené a kvalitní kapely dám dost času a věnuji více poslechů, aby mne přesvědčilo, že má v sobě ten náboj, který mne bavil na albech předchozích. I v případě, že při prvním poslechu mi třeba nesedne nebo tak zajímavé nepřijde. Prostě doufám, že jsem něco přeslechl, najdu to časem. Chyba může být ve mně, v současné náladě, v čemkoliv. Stejně tak věnuji čas a prostor se vyjádřit „uměleckému dílu“ v podobě velkého vína. Je za tím víc, než jen jedna konkrétní chuť a vůně. A ano, asi je v tom i pořádný kus snobismu. Pít drahou láhev ze slavného château, byť levnější víno z méně proslulé oblasti může nabídnout podobný senzorický zážitek. Jenže tahle fascinující vína „s příběhem“ dokáží vyprovokovat rozhovory na téma zajímavější, než jen „půjde dobře s roastbeefem“. Inspirují. Opět v případě, že nenaléváte jen anonymní víno a dáte si ten čas a zjistíte i něco kolem…
P.S. Víno jsem otevřel paralelně s dalším kouskem z produkce Maison Sichel, z nejlevnější části jejich sortimentu. Tak nějak abych si demonstroval, jak vysoký ten kvalitativní skok bude. Byl tam, ale tenhle článek samozřejmě stejně vznikl jako taková má malá osobní obhajoba. Sám sobě si potřebuji dokázat, že drahá vína mají smysl :o) A co vy? Utratíte někdy příliš mnoho peněz za víno jen kvůli „omáčce“ okolo? Jak často se necháte zlákat slavným jménem či značkou, nálepkou „bio“, starými keři, nezvyklým místem původu a miniaturním objemem produkce, i když třeba hodnocení požadovaným penězům neodpovídají? Takové malé zamyšlení na deštivý víkend. A pokud se zamýšlet nechcete, tak snad pobaví ty ukázky z BottleShocku…
