Fenek na svatovavřineckém

Pokud někdo doufá, že dnes budeme baštit roztomilé zvířátko z pouští Afriky, asi ho trochu zklamu. Půjde spíše o takovou malou česko-maltskou „fůzi“, v hrnci se totiž dusí jídlo zvané Fenek bit-tewn u bl-nbid, což není nic jiného, než králík s česnekem vařený ve víně. Fůzí je pak použití vyloženě lokálního vína a prakticky všech surovin, králík je z kotce u Zbiroha, česnek (sajrajtu z Číny by se tam muselo nacpat pětkrát tolik) a cibule ze zahrádky kousek od Prahy. Ale výsledkem je jídlo nejen chutné, ale i trochu netradiční a rozhodně stojící za pozornost.

Tak nejprve recept, lehce upravený od kuchařek z Malty dovezených, ale v zásadě velmi podobný. Potřeba je celý králík bez hlavy a vnitřností (z těhle „zbytků“ na Maltě připraví třeba omáčku na těstoviny, naší variantou bylo si ledvinky a jatýrka hezky osmahnout na pánvi a dát jako předkrm), 0,7l láhev červeného vína, 3 – 5 paliček česneku, 1 cibule, olivový olej, 2 bobkové listy, sůl, pepř. Ve včerejším pokusu šlo do jídla trochu více bobkového listu a nijak to neuškodilo, spíše naopak.

Naporcovaného králíka dejte do uzavíratelné nádoby, přelijte vínem z poloviny láhve a dejte do druhého dne uležet. Oloupaný česnek nakrájejte na plátky a lehce osmahněte na olivovém oleji (jen krátce, aby nezačal hnědnout), vložte porce králíka a osmahněte z obou stran dohněda. Přidejte nakrájenou cibuli, zalijte vínem, ve kterém byl králík naložen, vsypte sůl, pepř a bobkový list (a případně podle chuti i tymián nebo rozmarýn). Vařte/duste pomalu na mírném ohni přibližně hodinu, maso by mělo jít samo od kosti. Během varu dolévejte zbývající víno, padne v podstatě celá sedmička. Na posledních 10 minut můžete přidat 150g hrášku, doporučeno. Podává se teplé, obvykle s opečenou i jinak upravenou zeleninou, těstovinami či vařenými, smaženými, nebo pečenými bramborami.

„Problém“ tohoto jídla je vlastně jediný. Padnou na něj nejméně tři lahve vína. Počítejte se mnou. Jedno červené skončí jako marináda a pro dušení králíka. Další (zde je volba barvy a typu plně na vás) při hodinovém čekání, až bude maso ve správné kondici. No a třetí samozřejmě k jídlu, pokud je to možné pak klidně stejný typ, který byl použit na vaření. U nás, jelikož vína z Malty už nám prakticky došla, to bylo Svatovavřinecké 2006 v pozdním od Kobylského vinařství Čačík (zaskočte na jeho web, v konkurence malých vinařů rozhodně vyniká a navíc zde vinař tak trochu „bloguje“). Na webu jsou pěkně popsané viniční trati, bohužel u vína (pravda, bylo jen v popsané lahvi bez viněty, ale ani v ceníku to nevidím…) není konkrétní trať uvedena, škoda. Víno je to tmavé, vonící po peckovém ovoce a především švestkách, s trochou kořenitosti a zatím jen náznakem nakyslého tónu (jablečný ocet), který mne ale trošku děsí a nejspíš zbývající lahve hnedka zužitkuji. V chuti s uhlazeným tříslem a výraznější kyselinou, spíše lehčí a ovocné, slušně pitelné a korektní červené z Moravy, ale spíše nudné a daleko od toho, jak dobrá vína jsem z tohoto vinařství pil. Navíc za stejné peníze, takže volba je tedy jasná, nejvíce mi od Tomáše Čačíka jede jeho Frankovka a následně Cabernet Moravia. Ale o těch, stejně jako o bílých z tohoto vinařství, třeba někdy později. Jedno z nich padlo na nedávné příjemné akci v Bořeticích, ze které se mi stále nedaří dopsat reportek. Třeba přes víkend…

Další Malta tady na blogu: Maltská kulinářská expedice – část I. | Rudý jezdec – „Cheval Franc“

P.S. Na úvodní fotce je poněkud „bohatší“ varianta jídla, navíc doplněná rajčaty a kupou dalších koření a ingrediencí. Ale i ten základ je mooooc chutný.