Propadl jsem rybě, které u jednoho z prodejců říkají familiérně „Viktorka“. Anglicky je to Bar Victoria, u nás Okoun Nilský. V naprosto jednoduché úpravě, jenom trochu opečená na másle se solí a koriandrem, prostě nemá chybu. K tomu vařený (a opět máslem přelitý) brambor a jsem v chuťovém nebi. Pan Cuketka, jak je jeho dobrým zvykem (naposledy mi poslal balík informací o červících v syrovém mase, když jsem psal něco o suši), okamžitě přispěchal na scénu a poslal mi odkaz na film Darwinova noční můra, který se pěstováním této ryby a nechutnostech okolo zabývá. Ryba byla uměle vysazena do Viktoriina jezera, kde kosí původní rybí populaci. Text distributora filmu říká, že „Tento predátor se zde rozmnožil takovým způsobem, že vyhubil všechno živé. Zároveň se ovšem stal zdrojem obživy pro chudý kraj a významným vývozním artiklem. Ruské dopravní letouny denně odvážejí do Evropy a do Japonska 500 tun ryb (a nazpět nezřídka ilegálně dovážejí zbraně). Vznikly tu moderní rybárny, ale také děsivé pracovní kolonie, v nichž domodorodé obyvatele kosí AIDS, alkohol a zločin.“ A pak si něco oblibte. Film můžete být jen nějaká „moorovina“ (neviděl jsem ho), nebo taky úplná pravda, kdo ví. Můžete omrknout hodnocení na CSFD.CZ. O tom, že si hrajeme na ekology a baštíme suroviny převážené z druhého konce světa, jsem tu už psal. Že nám nepřijde divné vidět na pultech banány (jejichž produkce je často podobný průšvih jako u té Viktorky) levněji než jablka. Ale takový už asi svět je. Dám si tohohle okouna znovu? Ano, je mi líto. Asi bych se mohl začít chovat „zodpovědně“ a přestat konzumovat vše, co způsobuje přírodě (i jiným lidem) nějaké problémy. Co zbude, ze současné nabídky? Viktorka s lahví bílého (burgundského typu) dá na tyhle věci zapomenout, ale po jídle mi to jedna část hlavy asi zase nepříjemně připomene…
A teď něco k tomu vínu burgundského typu. O Pinot-Chardonnay z Dobré vinice jsem tu psal už dříve, včetně degustačních poznámek k dnes hodnocené lahvi, tedy ročníku 2005, ovšem dva roky starých. Tenkrát jsem říkal, že počkat dva roky je na místě. A po tu dobu konzumoval famózní nulačtyřku (která je momentálně stále na vrcholu svých sil). Ale doba pro další ročník již nastala. Na ambaláži se nic nezměnilo, zelená burgundská láhev, plastová záklopka a plný korek, moderní dobře udělená viněta. Barva taktéž působí stejně, hluboká zlatavá s až měděným nádechem. Vůně je intenzivní, hutná, bohatě ovocná s nyní již skvěle integrovaným dřevem. Ta ovocitost připomíná podzimní přezrálé hrušky, trochu tropické ovoce (šťáva či kompot z ananasu), je krémová (máslo, smetana) s citrusovými tóny, minerální, voní i trochu jako kůrka štrúdlu… prostě je to skvěle udělaný bílý barik, který má mou oblíbenou schopnost vyvolávat obrovské množství asociací a vzpomínek, tohle krásna vína dokáží. Dojem z chuti je plnější, ovocitost se snoubí s dřevem, kyselinky je tu hodně a dává o sobě vědět, dochuť je delší a s kávovým dozníváním. K jídlu špičkově udělané víno. Možná to není tak komplexní jako třeba tenhle St. Aubin, trochu mi připomněla Bourgogne „Cuvée Gerard Potel“ 2005, každopádně je to okouzlující domácí bílý barik, jaké toto vinařství umí.
S víny z Dobré vinice mám vlastně jediný problém. Není to cena (většinu svých oblíbených lahví kupuji pod dvě stovky), ale velmi vysoký počet lahví, které jsou jiné, než být mají. Prostě mají vadu. Za poslední rok se podíl jetých lahví ustálil někde (pokud budu počítat i ty, které nejsou tak ideální jak být mohou, tak spíše nad) jednou ze čtyř a to je příšerně moc. Většinou šlo o ročník 2004 a buď bylo to víno korkové (s tím asi málokdo co udělá), zoxidované nebo znovu rozkvašené. Částečně to asi může být daň za minimum síry a omezení filtrace, ale přesto mi to číslo přijde nesmyslně vysoké a začínám obviňovat kvalitu použitých korků. Skladování by problém být neměl, problémy se projevují u lahví nakupovaných ze třech různých (dobrých) zdrojů a to jak u vín zakoupených „čerstvě“, tak i u těch, které jsem skladoval doma (ale při konstantní teplotě okolo 11°C) třeba rok a půl. První otevřená láhev nulapětky včera byla korková, druhá naprosto perfektní. První měla korek dokonalý, čistý a bez vady, ten druhý byl navrchu celý černý a olezlý plísní. A pak něco odhadujte. Kvůli tomuhle problému jsem vína z Dobré vinice přestal dávat jako dárky. Doma při večeři prostě sáhnu po jiné lahvi, ale obdarovaný tuhle možnost mít nebude.
Má někdo podobný problém? Nebo je to nějakou mojí špatnou „karmou“? Mám snad jen obrovskou smůlu? U jiného vinařství se mi to neděje. A zde už pomalu začínám přemýšlet o tom, že investuji ten čas a vína (tedy z těch čerstvých nákupů) budu jezdit prodejcům reklamovat, ta možnost tu je. Kupovat dál nové lahve si ale neodpustím. Když jsou ta vína v kondici (což je stále ještě většina), jsou nádherná…
P.S. Na fotce s lahví je ve sklence úplně jiné víno, mnohem světlejší. Možná to večer přefotím se „správnou barvou“, mohu použít ten korkáč...
středa 27. srpna 2008
Viktorka a zakorkované Dobré vinice
Komentáře používají Disqus
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)