Errazuriz, odpověď na Bordeaux z Chile?

Vinařství v Chile sleduji spíše z povzdálí a v celkové spotřebě jsou u mne vína z této země daleko za víny z Evropy, ale se zaujetím je zkouším stále více a nacházím si své oblíbence, protože je rozhodně z čeho vybírat a Chile není jen unifikovaná produkce do našich supermarketů. Pokud si budu chtít vybavit jména těch nejlepších chilských vín, nejspíše mne jako první napadne Almaviva, následována víny jako Seňa, Montes Alpha „M“, Don Melchor od Concha y Toro či Clos Apalta od Casa Lapostolle (ve většině případů jde o kooperaci Chile s vinaři z Evropy či USA; Seňu a Almavivu jsem nikdy nepil, u ostatních jmenovaných zkoušel alespoň jeden ročník a vždy šlo o skvělé červené, ale se stejným problémem, na který narážím i v hodnocení níže v tomto článku). Dvě další špičky Chile do kompletujícího-se seznamu vín dostupných na našem trhu začala právě dovážet firma Kupmeto CZ. Jde o Viňedo Chadwick a Don Maximiliano, k jejichž uvedení uspořádala zajímavou tiskovou konferenci. Tato dvě elitní vína, která se momentálně umisťují na předních místech v sérii degustací srovnávajících je s legendami Bordeaux, se mají stát marketingovým tahákem pro prodej dalších vín z jejich mateřského vinařství Errazuriz. O čem všem se na tiskovce mluvilo a především co se na ní degustovalo?

Na úvod jsem přemýšlel, co všechno tak napsat o vinařství Errazuriz, ale ocením práci dovozce a prostě a jednoduše vás odkáži na tiskovou zprávu k uvedení vín na trh a především webovou prezentaci vín v ČR, která je v podstatě přeloženým webem oficiálním a v kontextu jiných domácích distributorů jde o počin hodný uznání. Málokdo jde do podobných detailů. Navíc na webu najdete u všech vín obrovskou hromadu informací, od popisů vinice a charakteristik toho kterého ročníku (srážky, teplotní maxima a minima, …) až po detaily vinifikace, analytické hodnoty a samozřejmě senzorické hodnocení. Tleskám! Navíc mne i velmi potěšil průběh tiskové konference, která se tak trochu změnila v obecnou debatu o stavu vinařství a vína ve světě i na Moravě (přítomný zástupce z ambasády Chile v ČR si to ale asi tolik neužíval :o). V závěru se to sice už začínalo trochu „zvrhat“ a odbočovat dost od tématu, ale vše bylo včas ukončeno. Jen více takových akcí, rozhodně to nebyla sterilní nuda.

A teď něco k názvu článku, tedy té „odpovědi na Bordeaux“. Zástupci vinařství jezdí po celém světě a učí se, jak vznikají velká vína jinde. Bordeaux je samozřejmě destinací nejlogičtější. Navíc vinařství umisťuje svá vína na sérii slepých degustací a srovnává právě s naprostými špičkami Bordeaux, kde je velmi často překonává. Jak řekl pan Kozák, který vína prezentoval, cílem není snad dokázat, že Viňedo Chadwick či Don Maximiliano jsou rozhodně lepší než Château Latour či Château Margaux, ale naznačit, že jde o vína minimálně srovnatelná a mezi tato „velká vína“ patřící. Pan Kozák ale upřímně a k mé velké radosti poznamenal (s hezkou a často opakovanou větou „chcete PR nebo pravdu?“), že tato vína z Chile jsou přeci jen vyráběna stylem umožňujícím dřívější konzumaci a obvykle nasazována proti velmi mladým a sevřeným ročníkům velkých Bordeaux, což se na jejich umístění může silně podepsat. Navíc všechny tyto degustace (nejčastěji se operuje s tzv. berlínskou) organizuje přímo vinařství a to samozřejmě na objektivitu trochu vrhá stín. Navíc „velikost“ vína (tedy minimálně pro mne) není dána jen senzorickým zážitkem z obsahu lahve, ale i jistým kulturně-historickým kontextem (a je mi jasné, že někdo toto spojení nahradí krátkým slovíčkem „snobismus“, ale o tom jsem tu už psal dříve), proto bych ten výraz pro většinu „bodově vysoce hodnocených vín“ z Chile i dalších zemí nepoužíval, obvykle mají za sebou jen pár ročníků a kdo ví, jaké bude jejich další směřování.

A teď už vás přestanu trápit a přesunu se k ochutnávaným vínům. Bylo jich celkem osm z různých kvalitativních řad. Chutnalo se z velikých sklenek od Rony, které mají k degustačnímu standardu daleko, ale vínům to myslím prospělo. I úvodnímu Chardonnay ze základní řady Estate ročníku 2007, vínu krásně prezentujícímu podobu odrůdy bez použití (či s naprostým minimem) barikového sudu a v ne vyloženě horkém místě původu, se vší její svěžestí, pěknou kyselinou, tropickým ovocem ve vůni (ale ne takovým tím falešným, které najdete v každé druhé technologické lahvi z jakékoliv části světa) a výraznou ovocností i v chuti, slušnou délkou a celkově ideálním projevem do gastronomie. Hodně nad tím, co je běžně považováno za „základ“ produkce v Chile, ovšem i cena tomu odpovídá a nejde o osmdesátikorunové víno do supermarketu, pohybujeme se spíše okolo dvou stovek.

Zaujal Sauvignon Blanc 2007 z řady Speciality, ve které se objevují vína pro Chile něčím ne úplně typická, v tomto případě šlo o „Single vineyard“, tedy původ hroznů z jedné konkrétní vinice. Víno je to hodně navoněné, trochu do sladkých vůní cucavých bonbónů – bonparů, překvapivě plnější a řízné, hezké. Z řady specialit si ovšem brousím zuby spíše na Pinot Noir s podtitulem „Wild fermented“, tedy bez použití umělých kvasinek a prokvašením jen díky těm přímo z vinice. Jinak jsou všechna vína, včetně těch elitních, zakvášena průmyslovými kvasinkami.

Líbilo se mi Carmenére 2007 opět v řadě Estate, tuhle odrůdu mám moc rád a od Errazuriz se povedla. Barva samozřejmě hodně vysoká, vůně mladá až parfémová ovocitost (švestka, višeň) a kořenité tóny, v chuti stále ještě hodně třísla, ovocnost (zase peckoviny), příjemně dlouhá dochuť s trochou neurčitého kávo-čoko-kouřového dojmu. Víno nepůsobilo nějak těžce (přes vysoký alkohol), spíše svěže a krásně pitelně. Zde myslím pro domácí přetestování ještě něco zakoupím :o)

Překvapivě o něco méně mne zaujala vína z vyšší řady Max Reserva, tedy vína vyzrávaná delší dobu v sudech. Jak Merlot 2006 tak Shiraz 2006 jsou vína odrůdová, dost koncentrovaná a v případě Shirazu s až opulentně ovocným dojmem, slušně doplněná sudem, ale zároveň s hodně tříslem a zatím na mne působila dost přímočaře a ani vymíchávání ve sklence nepomohlo. Možná se potřebovala trochu víc rozležet nebo otevřít v karafě. Merlot byl o něco jemnější, Shiraz zase hezky kořenitý. Ale tak nějak bych (v současném stavu lahví a na této degustaci) klidně sáhl po levnějším Carmenére.

Následoval Don Maximiliano Founder’s Reserve 2005 z řady Ikony, tedy vlajková loď a „bijec velkých vín z Francie a Itálie“, víno postavené na Cabernetu Sauvignon s příměsí Cabernetu Franc, Petit Verdotu a Shirazu. Pěkná barva, ale přirozená a již lehce nazrálá. Komplikovanější vrstevnatá vůně, postavená především na pěkném ovoci, ale elegantní, s dobře zakomponovaným dřevem (překvapivě žádná přebarikovaná příšera, se dřevem se tu pracuje rozumně). V chuti plné, ale ne nějak otravně hutné aby se nedalo pít celý večer, hodně ovocné, se zatím výrazným tříslem a příjemnou dochutí. Velmi dobře udělané víno, ale ten „hype“ okolo moc nechápu. Asi je to jenom vkusem, ale víno s možná ne úplně podobným profilem, ale které mne bude bavit víc a poskytne hromady zajímavých chuťových a aromatických nuancí, najdu i v notoricky předraženém Bordeaux za polovinu ceny. Každopádně k tomu, co si běžně představím pod novosvětským cabernetem, to má zatraceně daleko.

Druhou prezentovanou ikonou byl stoprocentní Cabernet Sauvignon Viňedo Chadwick 2005 a zde bych tak trochu mohl zopakovat výše uvedené, snad jen ovocitost ve vůni působila mladistvěji a objevila se trocha živočišných tónů, v chuti mi přišla výraznější kyselina a celek působil koncentrovaněji a s větším potenciálem pro zrání na lahvi a rozvoj do krásy. Určitě jde o skvěle vyrobené víno v „evropském stylu“, prémiový produkt slavného vinařství, a za takové věci se platí. A kdo zaplatí, určitě nebude zklamán. U Viňedo Chadwick bych moc rád ochutnal láhev v klidu domova, ale za požadované peníze opět obrátím svůj zrak (při tomto stylu vín) spíše k Bordeaux.

O sladkou tečku se postaral opět Sauvignon Blanc (z patnácti procent ale i tramín) z řady Speciality, tentokrát ale ročník 2006 s podtitulem Late Harvest. Nabušená sladká medovo-květinovo-kořenitá vůně přecházející v totožný chuťový profil. V ústech je 100 g/l cukru znát opravdu výrazně, bohužel zde není dostatek kyseliny na vyvážení a víno působí ulepeně.

Závěr? Pěkná tiskovka i degustace, rád jsem poznal dvě vína, co bych si běžně domů naslepo ani náhodou nekoupil. Errazuriz zvládá špičkově marketing a vyrábí i výborná vína, ale upřímně bych si spíše vybral v poměru ke konkurenci dražší, ale skvělé základní řadě. Dovozce pořádá ochutnávky v různých částech republiky, seznam je na jejich stránkách, tak si zaskočte udělat obrázek i vy sami. Obzvláště milovníkům Bordeaux bych to doporučil, jde o zajímavou zkušenost.