Víno & Styl, dějství třetí

Tak už tu zase, místo povídání o víně, otravuji s aférou „zápisek na blogu vs. časopis Víno & Styl“. Pokud netušíte, o co přesně se jedná, doporučuji k přečtení minulý článek. Na ten (a doprovodný e-mail k němu) právní zástupce pana Kaliny zareagoval poděkováním a zasláním textu k uveřejnění, což jsem i nabízel, bohužel zároveň doplnil další požadavek, který se v původním doporučeném dopise na hlavičkovém papíře advokátní kanceláře nenacházel. A tím bylo stažení dopisu pana Reimanna a pana Jansy z webu. Vzhledem k této nové skutečnosti si řešení vyžádalo trochu více času, další e-maily a konzultaci s odborníky v oboru médií i práva.

Pokusil jsem se (skrze jeho právního zástupce) panu Kalinovi znovu navrhnout, že rád doplním původní článek o jeho názor (reakci na dopis pánů Reimanna a Jansy, na vznesená obvinění) a zároveň jej uveřejním jako nový článek. Tato nabídka byla odmítnuta s tím, že nevidí důvod, proč takto „ex post“ vyvracet uveřejněné nepravdy, že se ani nedožadují mé omluvy a postačí jim prosté konstatování, že jsem se oba články rozhodl stáhnout. S tím, že specifikace nepravdivých tvrzení spolu s omluvou za takové zveřejnění si ponechávají pro případ žalobního postupu Tyto specifikace již existují a obdržel jsem je v prvním dopise (respektive v přiložených kopiích dopisů pro pana Reimanna a pana Jansu), pro jejich poskytnutí na web ale asi nevidí důvod.Po odborné konzultaci mi bylo hned z několika stran (jak od advokáta, tak od lidí z oboru) doporučeno, ať se za nic neomlouvám, text na webu ponechám a vůbec se tím netrápím. Po pravdě… těm právníkům (i kamarádům) se to mluví :o) A já se rozhodl jejich radou neřídit, vyměkl a prostě ten původní dopis dávám pryč. Spirála řešení tohoto problému se zbytečně roztáčí, zatahuje se do toho stále víc lidí, stojí mne to čas, energii, chuť do jiné práce a v neposlední řadě už i peníze. Momentálně řeším dost pravděpodobnou nutnost změny zaměstnání, ne úplně vyhovující bydlení a (to je ovšem zábavnější) zběsile se blížící svatbu, takže prostě nemám zájem v celé této aféře pokračovat, natožpak ji řešit ještě někde u soudu, ať už by pro mne dopadl jakkoliv. Chci tu psát o víně a především příjemných věcech okolo něj, ne o žabomyších válkách jednoho časopisu s jeho (ex)zaměstnanci / přispěvateli. Až si celý problém dořeší hlavní účastníci sporu a ukáže se, kde že je vlastně pravda, třeba tam ten původní text zase vrátím (ostatně i nyní není příliš komplikované jej na webu dohledat na některém z dalších míst, kde se objevil). Do té doby zavádím tuto autocenzuru a doufám, že pro uzavření celé aféry to bude stačit. Poněkud hořký pocit na patře jdu zapít něčím ostřejším, než je víno…

P.S. Pomalu ale jistě probíhají přípravy ke vstupu dalšího „vinného“ časopisu na náš trh, konkrétně půjde o domácí mutaci populárního britského Decanteru. Tak uvidíme, co nového přinese. A zda nějak, dnes již lehce zatuchávající, rybníček tištěné vinné publicistiky rozhýbá.