Domácí klobásky, Cuvée 6T a podzim …

Celé dny trčím na internetu, u počítače. Je to moje práce, ale leze mi to na nervy čím dál víc. U počítače tvrdnu i po pracovní době. Včera jsem vedl paralelně dvě debaty o problematice „cenzury“ diskusních webů či komentářů k článkům. Nikam to ale nevede, tyhle problémy jsou neřešitelné. To už spíš někdo vymyslí, co dělat s globálním oteplováním (momentálně se venku tak lokálně ochladilo, že na Šumavě už sněží). Jsem opravdu rád, že tady na blogu za celý ten více než rok nebylo potřeba kvůli obsahu příspěvku mazat ani jednou. Malý zázrak, dovolil bych si tvrdit, ale ono to jednou přijde i sem. Když se podívám na „vinné“ diskuse na zpravodajských webech, jde mi hlava kolem. O tom jsem vlastně ani nechtěl psát. Mám nějakou divnou náladu, chuť seknout se současnou prací a přestěhovat se někam blíž přírodě, chovat ovce a pěstovat víno a... taky se vám to stává? Možná i proto mne i teď tak baví ty letní tábory, však jsem o něm letos trochu psal. Asi si půjdu pustit „Cestu z města“, protože to je tak všechno, co pro změnu udělám…

Kdo ví, čím je ta nálada způsobena. Koušu tu domácí klobásky od Richarda Stávka z Němčiček a k tomu mám čerstvý kozí tvaroh. Ty klobásky mají takto lákavý popis: „maso kozí, králičí, vepřové; byliny a koření, sůl. Uzeno a dosušeno mírným dlouhým kouřem ze švestkového, meruňkového a bukového dřeva“. Pokud vím, tak to celé bylo sušeno a uzeno pomaličku celé tři dny. Klobásky jsou neuvěřitelně aromatické (ta meruňka tam je!), pikantní, perfektně okořeněné a skvělé. Možná preferuji kousky méně suché, ale každopádně jde o výjimečné pochutnání. Jak to ten chlap dělá? Vyrábět takhle báječné věci, to nepřijde jen s bydlením mimo město. Závidím. Investovat čas a energii do něčeho takového by mi přišlo o tolik smysluplnější, než to, s čím se momentálně patlám. Já se tedy taky krom práce zabavím svými výplody tady na blogu, ale nějak mi chybí kus hmoty pod rukama, písmenka na monitoru jsou chvílemi dost velká nuda. Plkám, přichází melancholický podzim. Mám tu k němu trochu moštu z vinice v pražských Košířích, taky moooc příjemné. A další věc, ke které se nemůžu dokopat, stále mi nevychází se na tomhle „projektu“ podílet nějak víc, než ochutnáváním výsledků. A to jsem toho už nasliboval. No nic. Tak zas zpět k vínu, kvůli ničemu jinému to tu stejně nečtete :o)

Abych na výrobky od Stávků nepěl jen samou chválu (to by tu za chvilku vypadalo jako „neplacená reklama“ v některých tištěných časopisech), tak se musím zmínit o dalším Richardově experimentu. Jmenuje se Cuvée bílé „6T“ 2007 a jeho popis říká toto: „Vyšší barevný odstín tohoto vína předesílá vyšší obsah polyfenolických látek z hroznů. U tohoto bílého vína z hroznů pro bílá vína byla použita technologie dlouhého nakvášení červených vín – tedy nejenom nakvašení na pevných podílech z hroznů (bez odstranění třapiny, tedy slupka, semena a stopky), ale i celá fermentace a další macerace po ní. Celkem byl mošt, burčák a následně víno ve styku s dobře vyzrálými součástmi hroznu téměř šest týdnů. Vůně je výrazně zemitá, v chuti lze najít mineralitu, tóny sušených bylin, lehkou a ne nepříjemnou svíravost podpořenou pikantní kyselinkou. Zajímavé, netradiční. Pro vyšší obsah přírodních polyfenolických látek bylo nutno jen minimálně sířit.“ A pokud nelže viněta, jde o směs hroznů odrůd Ryzlink vlašský, Neuburské a Veltlínské červené ranné.

Barva je hluboká, až měděno-zlatá. A vůně dost velký úlet. Podobně mi voněla biodynamická produkce Nicolase Jolyho z posledních let, což samozřejmě může znít jako pochvala, ale bohužel to jde naprosto mimo mé preference a dokonce i pochopení. Jak mám hodně rád oxidativní typy vín (fortifikáty jako sherry nebo takový Savagnin z oblasti Jury), tak zde to na mne prostě nefunguje. Projev jablečného moštu a sušených jablek doplňuje pár květinových tónů a sem tam vůně drcených pecek, ale celek je vyloženě divný. Při dýchání a lehce zvýšené teplotě nastupují výraznější medové tóny. V ústech až trochu zaperlí na úvod, pak následuje „vodnatější“ dojem (nevýrazný střed chuti), následovaný projevem alkoholu, mírnou hořčinou, znatelnější svíravostí a tak nějak běžně dlouhou dochutí. Přijde mi to takové rozhárané, jednotlivé složky se nespojují k sobě. Ani nevím proč, ale už dopíjím druhou sklenku. Možná právě proto, že je to tak zvláštní a jiné. Chtěl to vinař takhle, nebo se to vymklo z rukou? Jako experiment ano, ale mým favoritem pro další nákupy se nestane :o) Pro přesný popis tohoto vína ještě komentář přítelkyně (tradičně dostala vzorek naslepo): „opravdu obskurní“. Máte rádi takové věci? Jasná volba! Ale jinak na 6T (to je jak z Terminátora) pozor! A jestli ho stejně zkusíte a nepochopíte, tak neříkejte, že jsem vás nevaroval :o)

P.S. Ne, víno jsem se skutečně nesnažil „snoubit“ s těmi klobáskami, prostě se to jen tak sešlo v jednom článku. A přikládám pár těch letnětáborových fotek (těch s „gastro“ tematikou, ať to není úplně mimo tenhle blog), v nadcházejícím podzimu se mi při jejich přípravě příjemně zavzpomínalo. Třeba na buchty z provizorní pece... pořádně rozpálit, pak vyhrnout uhlíky a vložit buchty. Pečou se zatraceně rychle!