Rulandské jako rulandské a gravlax

O úrovni vinné kultury v našich restauracích a hospůdkách, obvykle v kombinaci s nadávkami na nesmyslně vysoké ceny, už toho bylo napsáno habaděj. V pátek jsem seděl s davem přátel a známých v jednom fajn podniku v centru Prahy a natěšen po nedávném celkem příjemném zážitku s vínem od Krista si objednal jeho výběrové Rulandské modré. Když se číšník vracel ke stolu, už zdálky bylo poznat (tedy krom toho, že sklenky mají naprosto tragický tvar), že v chladící nádobě nese víno bílé. S trochou obav jsem tedy nadhodil: „Já objednával Rulandské modré, možná jste se přeslechl a přinesl Rulandské bílé.“ Číšník mne naprosto odrovnal. Připravil si vše k otevření lahve a pronesl: „To modré jsem nenašel, tak jsem vám přinesl šedé.“ Hotovo, šmytec. A to prosím není úplně běžná hospoda, ale podnik, kde je na lístku něco málo ze světa a několik desítek různých přívlastkových vín z Moravy. A pak se divte tomu, když vám přinesou víno se špatnou teplotou nebo jiným „drobným“ problémem.

Každopádně jsem požádal znovu o víno červené (s preferencí Rulandského modrého) a číšník po nějaké době vítězoslavně přinesl onoho Krista, že už ho prý našel. Šlo o výběr z hroznů ročníku 2003, ale láhev jsem si neodnesl a detaily neopsal, nemělo to smysl. Víno aromaticky skoro bez ovoce s dominancí koření, kmínu především. V chuti hodně lehké až řídké, nezajímavé. Možná bylo fajn rok po nalahvování, kdo ví. Ale takhle řídké muselo být už na začátku. Tak třeba příště budu mít štěstí, opět zkusím něco jen jakostního či zemského, s jeho přívlastky mám prostě smůlu.

Při pondělku nechám negativních poznámek, dějí se i příjemné věci. Třeba bych mohl udělat „reklamu“ na můj oblíbený obchod s rybami a jinými mořskými potvornostmi, SeaFood Shop. I když nepředpokládám, že by je někdo z Prahy neznal, na čerstvé ryby jsou v maloobchodě špička, byť ceny mají taktéž spíše exkluzivní. Včera nabízeli naprosto fantastický gravlax, už pro ten tam stojí zajít! Co že to vlastně je? Možná pomůže etymologický původ názvu tohoto jídla, pracovat budeme se skandinávskými jazyky. Jde o spojení „grav“, tedy slovo pro hrob či díru v zemi, a „lax“, což je zase výraz pro lososa. Doslova jde tedy o pohřbeného, v zemi zakopaného lososa, a takový je i tradiční způsob výroby tohoto pokrmu ve středověku. Ryba se prostě nasolila a pár dní nechala „nakvasit“ zahrabaná v zemi kousek za hranicí přílivu. Dnes se losos nechává jednodušeji několik dní marinovat ve směsi soli, cukru a kopru. Výsledek, alespoň ten co zrovna prodávají v seafoodu, je báječný. V kombinaci s trochou výraznější hořčice a třeba křupavého knäckebrotu nemá chybu, krásně jsem si zavzpomínal na pobyt ve Finsku :o)

Mimochodem v obou SeaFood obchodech, ač se to moc neví, lze některé věci i přímo zkonzumovat, něco jsou schopni i tepelně upravit. Pokud máte rádi ústřice, tak ty jejich jsou čerstvé a skvělé (vůbec nechápu, jak jsem ještě před pár lety mohl tvrdit, že ta chuť je nezajímavá...), za cenu pro odnos domů vám je přímo na místě otevřou a nabídnou s limetkou či citrónem. Doporučuji vyzkoušet, levnější (a chuťove lepší) ústřice v Praze jen těžko pořídíte, tady navíc můžete zdegustovat „kusovku“ :o)