Vinařství Kolby a ročník 2006

Po průchodu rentgenem a ověření, že do prostor restaurace Lokomotiva v Sazka/O2 Aréně nevnáším výbušniny, jsem měl minulý týden možnost ochutnat jedenáct vín ročníku 2006 z produkce vinařství Kolby. Těšil jsem se na to, protože doma jsem snad nepil ani jedinou jejich láhev a vždy je chutnal jen na různých degustacích, tuhle sklenku na otevírání vinotéky V8, támhle zase pár vín i s výkladem v Dobřichovicích. Ale udělat si ucelený obrázek o sortimentu „vín, která nejsou pro každého“, se mi zatím nepoštěstilo. Ale teď už vím, že ten jejich slogan rozhodně nelže. Ta vína určitě pro každého nejsou…

Ve velkém sále restaurace a za přítomnosti zástupců vinařství i Sazky prezentoval vína Ivo Dvořák, prostor se mu i bez mikrofonu celkem dařilo uřvat, popis vzorků prokládal svérázným humorem. Každý z účastníků dostal efektní knížečku právě a jen k ročníku 2006 s informacemi o vinařství a kartami jednotlivých vín. Vůbec takový ten „merchandising“ okolo vín mají Kolby zmáknutý, můžete je koupit ve spoustě velmi efektních balení, ručně dělaných skříněk, v kombinaci se sklem Riedel i hedvábnou kravatou. Navíc samotná vína jsou v burgundských lahvích, s myslím docela povedenou vinětou. Na dárky takhle před vánoci jako dělané a úspěch s tím budou slavit skoro jistě. Klad :o) Na webu mají o vínech dost informací (krom právě ročníku 2006, který očividně kvůli nějaké technické chybě nefunguje), disponují fajn promo materiály, chutnalo se ze sklenek Schott Zwiesel, na vína bylo tak akorát času při degustaci řízené a zároveň bylo možné volně přechutnávat i potom. Další klady. No a pak jsou tu ta vína.

U všech prezentovaných vzorků šlo o poměrně vysoké přívlastky, i v pozdním sběru asi spíše na jeho vyšší hranici, obvykle označená minimálně jako polosuché (byť tedy dle zákona by je myslím šlo označit jako suchá, protože mají sice nad 4g zbytkového cukru, ale zároveň i hodně kyselin) či polosladké a s vysokými čísly u obsahu alkoholu. Již toto, v kombinaci s cenovou politikou („základ“ v podobě pozdních sběrů za tři stovky, výběry od stovek čtyř až k hranici pěti), je zařazuje do kategorie vín pro spíše výjimečnou příležitost, pro momenty kdy pečlivě vybíráte, a ne pro běžnější pití. Což samozřejmě není nutně špatně, jen když už ten čas a peníze do výběru vhodného vína investujete, dost možná zjistíte, že konkurence z celého světa v těchto kategoriích rozhodně nespí :o) Navíc vína svým poměrně hutným dojmem hodně volají po kombinaci s jídlem, málokteré bych si dovedl představit k popíjení potom, co dojíme. V podstatě jsem u mnohých z nich sledoval stejný problém, jako jsem nastínil v dřívější recenzi Vlašáku od Mikrosu. V hutnosti chuťového projevu (zatím?) chybí nějaká grácie a lehkost, velká část vín je až těžká a únavná. V případě ročníku 2006 jsem navíc velmi často pozoroval v závěru/dochuti jistou hrubost až hořkost, zda šlo o vliv sucha (na které se to tu často svádí, u keřů co nejspíš nedokáží nasávat vodu z hlubokého kořenového systému, protože žádný nemají...) či technologie ovšem netuším.

Ale teď už něco ke konkrétním vínům ročníku 2006. Jejich detailní analytiky jistě brzy budou na webu, takže sem je kopírovat nebudu. Stejně tak nebudu opakovat ceny, jsou plus mínus takové, jak uvedeno výše. Potěšil suchý květinovo-hroznový Ryzlink vlašský v pozdním, dobře udělaný, i přes alkohol 13.5% lehce působící, svěží, opravdu pěkně dlouhý (ovšem s tou lehkou hořčinou) a krásně pitelný. Rulandské bílé v pozdním bylo hodně sevřené, nad rámec sladké vyzrálé ovocitosti toho moc nedalo, v chuti ovšem vyvážené, čisté a běžně dlouhé. Nechal bych ležet a uvidíme. Chardonnay v pozdním opět intenzivně sladce ovocné, ale cokoliv navíc je zatím dost sevřené. Aromaticky exotické mango, krémový dojem, překvapivě jahody v jogurtu. V chuti pěkná zajímavá struktura, krásná ovocitost, vyvážené kyseliny a cukry a opět hrubší ke konci. Působí hodně „moderně“. Rulandské šedé v pozdním pokračuje v trendu výrazné aromatiky, ovšem působí výrazně svěžeji, ve vůni překvapivě pomerančová kůra (až takový ten štiplavý dojem, co vám vlétne do nosu, když ji zlomíte blízko obličeje :o), v chuti plnější, extraktivní a v závěru drsnější (ale tady to ruší méně než jinde), ovšem celkový dojem tak nějak neutrální, obyčejný. A na závěr pozdních sběrů Ryzlink rýnský, kde bych ani omylem netipoval ani přívlastek, ale ve vůni bohužel ani odrůdu. Vůně je velmi koncentrovaná, přezrále sladká, ovoce jde do tónu až tropického ovoce, ananasu především. V chuti již odrůdu prozrazuje více, ta je dost hutná (14% alkohol a zbytkový cukr navíc), minerální, je tu sladkost i výrazná kyselina, ale ne úplně vyváženy a sladěny dohromady, každopádně je to dost dlouhé a zajímavé. Tady mne investice tří stovek a pokus se zráním docela láká.

Rulandské bílé ve výběru jede s intenzitou vůně ještě dál než pozdní sběry, navíc nabízí k tradičnímu přezrálému ovoci i trochu komplexnější zajímavější dojem. V chuti plné, hutné s jasným zbytkovým cukrem, ale pěkně uhlazeným a v harmonii s dostatečnou kyselinou, víno je pikantnější opět s trochu hrubším koncem a znatelným alkoholem, ale zároveň i pěknou mineralitou a dlouhou dochutí. Tohle se mi dost líbilo, byť nějak nevím, kdy bych si to doma otevřel. Hodně podobný popis by šel vlastně použít i u výběru Rulandského šedého, zde snad aromaticky o něco komplikovanější a v chuti ještě hutnější, ale stylově dost podobné. Samostatně prakticky nejde pít, tohle je nutné spojit s jídlem. Takový Ryzlink rýnský ve výběru se prezentoval velmi intenzivní citrusovo-jablečno-meruňkovou aromatikou, velmi pěknou. V chuti plné a příjemné, kyselinka cukr slušně vyvažuje a víno působí dostatečně svěže, je tu povedená mineralita, ovocitost s citrusy a sladkými tropickými plody, celé je to fajn dlouhé. Mohutný domácí ryzlink, který (zatím, snad bude pěkně zrát) postrádá nějakou tu eleganci a je na můj vkus trochu příliš „těžkotonážní“. A bílá završil Sauvignon opět ve výběru, s vůni až vlezle výraznou, mixem ovoce (broskve, angrešty), hluchavky a rybízového listí, s chuti kopírující aroma, znát cukr i kyseliny, v závěru hodně hrubé s vylézajícím alkoholem.

A červená? Modrý portugal ve výběru z panenské sklizně potěšil svěže ovocitou a trochu selštější vůní, s nějakou tou jeřabinou a peckovinami. Ovšem v chuti se ovoce nedokáže poprat s hrubšími tóny, je to hodně nevyvážené, výrazně vyskakuje alkohol, v závěru silně hořké. Vyloženě, jako první vzorek ten večer, mi přišlo chuťově opravdu nepovdené. Cabernet Sauvignon ve výběru voněl mladě ovocitě, s nějakými těmi kořenitými tóny, ale byl hodně sevřený. V chuti hutný, ale drsnější, se svíravým tříslem, až takovým „vysušujícím“ dojmem na patře, dlouhý. Nechat ležet, co s tím udělají roky následující. Nebo si za stejné peníze koupit opravdu pěkný cabernet z Bordeaux již připravený k pití, za skoro 450,- Kč se to dá zvládnout. Ročník 2005 tohoto vína mi přišel o pořádný kus zajímavější.

Co na závěr? Je mi jasné, že tento styl vín si najde velkou spoustu obdivovatelů a naprosto to chápu. Ten nabušený, intenzivní a moderní projev tady rozhodně neumí každý a svým způsobem jde o výjimečnou záležitost. A vysoké přívlastky a alkoholy v kombinaci s cukry jsou obvykle vyváženy kyselinou, vína mají daleko k nějaké ulepenosti a často je znát i pěkná mineralita. Ale můj oblíbený styl to zdaleka není a stejně si myslím, že komplexní aromaticky zajímavé víno přeci musí jít (a očividně jde) připravit i z hroznů nepřezrálých, bez alkoholu na 14% dohromady se zbytkovým cukrem. I u nás jsou vinařství, kterým se to daří. Možná ta vína byla jen moc mladá, ale jak už jsem naznačil výše, pro mne jim chybí nějaká lehkost projevu a především elegance, kterou bych v této cenové kategorii již rozhodně očekával.