Vína z Alsaska v hladomorně

Už je to přes dva měsíce, co proběhla degustace velmi zajímavého výběru vín z Alsaska, která si krátký reportek zaslouží. Vůbec nechápu, proč jsem se k tomu nedostal dříve. Akci pro skupinu nadšenců a „ryzlinkofilů“ uspořádal Jiří Matějka, který Alsasku beznadějně propadl, v restauraci Hladomorna. Odprezentoval několik svých objevů a oblíbenců, celkem se chutnalo 13 vín, od základních kousků na „denní pití“ (tedy pokud žijete v Alsasku), až po Grand Cru pro speciální příležitosti. I nějaká ta bublinka se našla. Všechna vína pocházela od jednoho ze čtyř renomovaných podniků, jmenovitě se chutnal produkce z vinařství Pierre Sparr, Valentin Zusslin, Léon Beyer a Lucien Albrecht. O některých z výše jmenovaných vinařů už jsem tu psal, o jiných určitě ještě budu později, ale dnes tu sesmolím hlavně ty degustační poznámky.

Na úvod se ve sklenkách objevilo „víno ke svačině na vinici“, Pinot Blanc Réserve 2007 od vinařství Pierre Sparr. Jemně květinové, svěží, s tóny kvasnic a čerstvých hroznů. Pikantní, intenzivní na patře, spíše lehčí až středně plné, ale s krásným delším dozníváním. Nekomplikované, milé pití. Fajn přípravka na Riesling Selection 2005 stejného vinaře, víno květinové, s tóny lípy a lipového medu, podbělu, svěží, spíše lehčí a pěkně harmonické, s příjemnou kyselinkou, opět květinovým medem a trochou kořenitosti, v dochuti mírnou „meruňková pecka“ hořčinou. Fajn ryzlink na pití a k jídlu. A do třetice Sparr, tentokrát s Riesling „Altenbourg“ 2002 (není to Grand Cru, pouze „vybraná poloha“), vínem jemným a elegantním, vyzrálým do tónů barev a laků („vůně jako když přijdete k chlorovanému bazénu a plave v něm navíc gumová kačenka“) s ovocitým projevem pomeranče. Zní to divně, ale prostě stále to byl skvělý ryzlink v jedné z jeho dospělých podob :o) V chuti čistý, i na již pokročilý věk velmi svěží se skvěle zakomponovanou kyselinou, ale taky trochou zvláštní „bonbonové nasládlosti“ v dochuti. Víno nijak mohutné, ale přitom velmi výrazné ve všech jeho projevech, navíc krásně dlouhé. Klidně bych ho nechal ještě ležet, v chuti mi v některých momentech nepřišlo ještě úplně sladěné. Každopádně ryzlinky od Sparra mi opravdu chutnají a jeden z nich (Riesling Wineck-Schlossberg Grand Cru 2000) by se, tedy kdybych ho zkoušel sestavit, jistě umístil v mém Top 10 této odrůdy.

Následovala dvojice ryzlinků z vinařství Valentin Zusslin, biodymického podniku (certifikace Ecocert, Demeter, členství v S.I.V.C.B.D / Biodyvin) z Orschwihru. Nejprve Riesling Bollenberg 2005 s hutnou zlatavou barvou a poněkud méně hravou, usedlejší vůní, sice opět květinový med a lípa, ale úplně jinak, tak nějak důstojněji :o) Chuť je plnější, těžší, s pěknou kyselinkou, ale dotykem sladkosti, který mi úplně nesedí. Zajímavé, ale nezasáhlo. O něco více zaujal Riesling Grand Cru Pfingstberg 2005, sice hodně mladý a sevřený, ale již nyní elegantní a komplexní ve vůni, s vůní citrusů (grep) a květin, propolisu a medu a kupy dalších věcí. V chuti plný, ovocitý, intenzivní a bohatý, ale opět se zvláštním sladkým ocáskem (až karamelovým), který mi prostě nesedí. Obě dvě vína jsou z kategorie „doma bych si je nejspíš užil víc než na degustaci“ a „povedené“, ale prostě nedokázala opravdu nadchnout. Což se o něco víc povedlo éterickému Pfingstbergu ročníku 2006, jež přišel jako bonus na závěr degustace. Ale upřímně, to už jsem měl dost upito…

O poslední dva ryzlinky na degustaci se postaral Léon Beyer, jedna z absolutních špiček Alsaska. Nejdříve nastoupil Riesling les Ecaillers 2004, který znám vlastně jen v ročníku 2001 a je to jakási „střední třída“ jejich ryzlinků. Hrozny pocházejí z Grand Cru Pfersigberg. Jak mne starší ročník nadchl, toto víno mne spíše zklamalo. Výrazné květiny a jemné barvy & laky, hodně sevřené a poněkud “neurčité”. V chuti svěží, s dobrou strukturou, ale podivně přímočaré a navíc s lehkým dotykem sladkosti, naprosto netypickým pro toto vinařství. Možná jsem měl ten večer úplně zblblé chuťové buňky. Tohle chci zkusit znovu za tři roky a ověřit si, o co tu šlo. Takhle prostě typický ryzlink od Beyera nevypadá. Naštěstí dojem napravil druhý vzorek, Riesling  Vendage Tardive 1994. Květiny, bylinky, citrusy, čajové výluhy, med, přezrálé hrozny, harmonie, intenzita, délka, elegance, pikantnost… ano, prostě 14 let starý špičkový ryzlink :o) Skvělá zkušenost.

A vlastně tu byl ještě jeden ryzlink, ale bublinkatý. Crémant D´Alsace Riesling brut z vinařství Lucien Albrecht. Sekt bledý, ale aromaticky intenzivní, do navinulých jablečno-moštových tónů, ovocitý (netuším, kde se tam berou, ale cítím švestky). V chuti s říznou kyselinou, velmi svěží a s jistou dávkou elegance. Příjemné pití, byť nic „hlubokomyslného“ :o)

Druhá část se nesla ve znamení tramínu, respektive Gewürztramineru. Přiznám se, že je to odrůda, která si mne nikdy úplně nezískala, takže hodnocení berte s velkou rezervou. Nejprve se prezentoval Pierre Sparr a jeho Gewürztraminer  Sélection 2005, intenzivně sladce květinově vonící, ale vlastně dost příjemně. V chuti suché s lehce „bonbónovým“ závěrem, poměrně dlouhé, dobře udělané. Ale pro mne tomu něco chybí. Druhý nastoupil Lucien Albrecht a Gewürztraminer  Cuvée Martine Albrecht 2005, víno z Grand Cru vinic, byť opět neuváděno. Jak by člověk čekal, vůně je opět velmi intenzivní, tentokrát táhne do zajímavých „likérových“ tónů (často výsledek použití sudu, tady určitě ne), s mixem letního a podzimního ovoce ve vůni a lehkou ale dobře vyváženou sladkostí v chuti, krásně pitelné a dlouhé. Povedený tramín.

Třetí v řadě přišel Valentin Zusslin s Gewürztraminer Bollenberg prestige 2005, vínem hluboké barvy, velmi intenzivní sladce květinové vůně se zajímavými tóny květin opadávajících až lehce kvasných tónů, kořenitostí a bohužel i trochou těkavek. V chuti někde na pomezí suchého a lehce sladšího vína, harmonické a elegantní a dlouhé. Krásně pitelné zajímavé víno, byť tedy určitě ne na celý večer, chtělo by nějaký jídelní doprovod a tak maximálně dvě sklenky. A závěrečný vzorek je vyloženě na pomalé srkání, stojí za ním Léon Beyer a jde o Gewürztraminer  Comtes d´Eguisheim 2000. Víno je zlato-měděné barvy, opět s tóny „čajového výluhu“ (prostě taková ta zajímavá pěkná nazrálost) ale stále hromadou ovocitosti v podobě mandarinek, li-či, s výrazným minerálním podtónem, trochou apatyky a spoustou elegance. V chuti krásně suché, velmi komplexní a zvláštní v dobrém smyslu toho slovo, se spoustou k objevování. Je tu kyselinka a podivná dřevitost a celé je to dlouhé a krásné. Ale tak nějak bych si vždy raději otevřel spíše jejich Riesling Comtes d´Eguisheim 2000 než tramín. Ale to je už prostě vkusem :o)

Degustace to byla povedená, odnesl jsem si z ní spoustu zajímavých poznatků, které určitě v době nejbližší uplatním u nějakých alsaských recenzí. Vlastně mne docela potěšilo, že mi nesedl jeden ryzlink od Beyera, už jsem jej snad až příliš „adoroval“ :o) Bylo možné pohrát si s různými typy sklenek, prozkoumat pěkné fotky i promo materiály vinařství, ale především bylo fajn poslouchat názory ostatních a popovídat si o vínech v příjemné společnosti. Tak zase někdy příště…