Nevinné poznámky zimních odpolední

Včera večer mi, po měsících vulgárních nadávek za pomalé fungování tomu původnímu, dorazil nový počítač. Příspěvky tady na blogu se tím nijak nezlepší, ale při troše štěstí se alespoň zrychlí zpracování fotek. Tedy až to všechno nainstaluji, což bude trvat hezkých pár dní. Ono jen dohledat všechna ta CDčka a příslušné obaly a manuály se sériovými čísly bude dost zábavná hra. Každopádně trochu nepochopitelnou (uživatelé počítačů neuklízejí?) bonusovou součástí notebooku byl automatický čistící robot iRoomba, neocenitelný pomocník každého gastrosexuála :o) Tento podivný objekt totiž jezdí po vašem bytě, vysává prach od kuchyně po předsíň, a vy se můžete v klidu věnovat s partnerkou či partnerem právě uvařené večeři a lahvi dobrého vína. Tedy teoreticky, ten krám vám totiž bude narážet do nohou (pokud mu speciálním vysílačem nezamezíte přístup do pokoje, kde právě jste) a navíc dělá děsný kravál. Ale jinak je to dost zábava, samo se to jezdí dobít k základně a vůbec to vypadá jako sci-fi. Vlastně jsem to vybalil dřív než ten notebook, ten ničím nepřekvapí :o) Zájemci si mohou níže pustit jedno video z Yotube, kde na iRoombě jezdí po bytě kočka :o)



O víkendu jsem tu měl vzácnou návštěvu a brouzdali jsme po Praze. Všude možně narážíte na „vánoční trhy“, obvykle tam mají stále dokola to samé, ale od let minulých se přeci jen daří udržovat tak trochu „tradiční“ sortiment typu dřevěných kuchyňských potřeb a hraček, místo plastových nesmyslů z Číny. Koncentraci stánků se staročeským trdelníkem jsem odhadl tak pět na 100m², medoviny a svařáku jen o něco méně. Mimochodem ten trdelník (tu recept) je tradiční i na Slovensku, Maďarsku a najdete ho i v Rakousku. Jestli on nebude spíše tradičně rakouskouherský :o) A taky mne pobavila cesta okolo příšerně (alespoň ve víně tedy určitě) předražené Villy Richter, v jejímž okolí a podle všeho i jednom z restaurantů se právě koná „Pig Feast“. Tmavá zabíjačková polívka za 40,- Kč vypadala hodně lákavě a ten dojem předraženého luxusu přeci jen trošku otupila, ale bohužel nebyl čas ji vyzkoušet. Škoda, u vchodu do vinice to tak úžasně vonělo (zákeřně tam pálili nějaké dřevo a opékali kus masa).

U hradu jsem se objevil po cestě z premonstrátského kláštera na Strahově, kde je právě moc zajímavá výstava. Nečekejte nic hlubokého a zásadního, vystavují tam kostýmy z pohádek :o) Sice jsou tam, v tomto předvánočním čase, dost velké davy, ale návštěvu každopádně doporučuji. Zaprvé jsou prostory kláštera nádherné (a poprvé pro veřejnost otevřeny některé nově opravené části) a zadruhé ty kostýmy stojí za vidění. Je to taková krásná nostalgie, u Třech oříšků pro Popelku nebo Byl jednou jeden král to na vás taky padne, uvidíte.

Trochu k tématu blogu… s návštěvou jsem znovu zašel do Hanabi Hibachi ověřit si, jestli nadšení, které jsem se snažil nějak vecpat do minulého článku, nebyla náhoda. Nebyla. Je to opravdu úžasný podnik a vyzkoušet především některé z Teppanyaki menu vřele doporučuji! Vše krásně čerstvé, před vámi na místě připravené, efektní a přitom ne na úkor výtečné chuti. Vidíte kuchaři na ruce, každý jeho krok, a pak si užíváte, jak se na talíři projevil. Není to z nejlevnějších špásů, ale nadělit si to jako sváteční večeři se celkem dá. Navíc tam máte možnost vyzkoušet dvě dost povedená saké, vždy je nabídnou v teplé (snad až moc, vyloženě horké) a vychlazené (mnohem lepší!) variantě. To levnější „domácí“ pochazí z Koreje a není vůbec špatné, dražší variantou je pravé Japonsko – Hakkaisan, lehké ale krémové a překvapivě bohaté. Zkuste! Vinný lístek ujde, ale nic zásadního. Já zase skončil u Frankovky od Mádla. Tentokrát místo fotek hotových jídel přihazuji pár záběru z příprav…

Před nějakou dobou jsem tu psal o „zdravotní bazalkové polévce“. Teď už čerstvou bazalku na balkóně nemáme, ale koupit v květináčku se stále dá a ten recept hodně doporučuji. Přihoďte nějaké ty olivy, kukuřici, rozpusťte trochu sýra a máte z toho opravdu vydatné jídlo.

No a na závěr tedy něco vinného. Snažím se tu nepsat o vínech, které jsem dostal jako dárek. Ve většině případů jsou to totiž různé vyloženě spotřební záležitosti s líbivou vinětou a nemá to smyslu. Nedávno jsem ale dostal Frankovku 2006 ve výběru z vinařství Šmerák, která slibovala opravu pěkný zážitek. A podle všeho to určitě bylo dost povedené víno, s hromadou ovoce a efektně podtržené sudem (až do takových tonů tyčinky/čokolády Margot v dochuti), bohužel v mém případě s jasnou korkovkou linkou, která to vše dost kazila. Přes týden jsem to měl otevřené a doufal, že ten náznak, který víno poškodil ale úplně nezničil, třeba alespoň trochu „odvane“. Nestalo se. Holt smůla. Když už mi jednou někdo dá opravdu dobré víno, má zase tuhle nepředvídatelnou otravnou vadu. Tak si holt další kousek zakoupím sám :o)