Prague Wine Week a Mělničina

Obvykle tu na ochutnávky vína neupozorňuji, k tomu jsem si pořídil Kalendář degustací, ale dnes udělám výjimku. V Praze totiž začíná světově znějící „Prague Wine Week“, tedy jakýsi týden intenzivně věnovaný vínu. Webové stránky akce pak říkají toto: „Restaurace, vinné bary, vinotéky, hotely, obchody a další místa po celé Praze budou po celý týden nabízet nejrůznější ochutnávky vín, večeře s víny, menu kombinovaná s víny, slevy na vína nebo třeba zvýhodněné ubytování. Vinaři a dovozci vín uspořádají ochutnávky svých vín v pražských restauracích, barech a vinotékách.“ A samozřejmě na nich najdete i další detaily a přehled všech konaných akcí. Celý týden pak vyvrcholí galadegustací medailových vín soutěže Prague Trophy 2008 (měsíční hodnocení odrůd či typů vína ve Víno Revue, tento časopis, respektive jeho vydavatel pan Dušek, je ostatně pořadatelem celé akce). Tam bude možné ochutnat hromadu krásných vín, byť půjde nejspíš opět o poněkud davovou akci. Ale zase dorazí určitě mnoho známých, takže v nejhorším si příjemně popovídám :o) A několik dalších ochutnávek, které se v rámci Prague Wine Weeku konají, taktéž vypadá více než lákavě. Bude to prostě náročný týden.

Vzhledem k tomu, že akce má slušné promo v médiích i billboardy na ulicích, tak nějaký zájem to celé vzbudí. Tak trochu jsem doufal, že to celé pomůže lidem uvědomit si (pokud si toho ještě někdo nevšiml, což mi přijde nepravděpodobné), že to jde v pohostinských zařízeních i jinak. V jednom baru bude víno se slevou a navíc možnost ochutnat zdarma pár vzorků. Jinde třeba otevřou i lahve, které je normálně nutné zakoupit celé, takže v nabídce po sklence bude i něco jiného, než kousky úplně základní a nudné. Restaurace nabídnou menu se slušnými víny, opět hezky po sklence, či pro tento týden doplní nabídku o dvě zajímavá vína. Prostě na pár dní to bude na několika místech třeba vypadat, že vinná kultura se u nás zlepšuje. Zatím nabídka vín ze všech koutů světu narůstá mnohem rychleji, než schopnost restaurací je kvalitně prezentovat, korektně servírovat a nabídnout za snesitelné ceny. Podle přehledu zapojených restaurantů to vypadá, že jde spíše o ty z kategorie spíše luxusních, podniků na „neplánovanou“ večeři tam moc nevidím. Uvidíme. Do La Degustation na speciální menu nejspíš nezaskočím (tam to totiž skvěle funguje i mimo tento vyhrazený týden), na chlebíček s víny z Žernosek a od Lobkowiczů v lahůdkářství Jan Paukert možná ano :o) Proč není zapojeno více menších podniků? Je to jen tím registračním poplatkem 4.500,- Kč, nebo prostě o něco takového vůbec nemají zájem?

Ale sestupme na chvilku z výšin degustačních menu spojených s víny k něčemu mnohem prostšímu. O víkendu jsem otevřel láhev vína od Krause, Mělničina bílá ročníku 2007 to byla, směs ryzlinku a mullerky tak zhruba půl na půl. Ještě mi zbývá jedna láhev a co nejdříve dokoupím další. Je to víno příjemně voňavé (trocha ovocných tónů, ale především kytičky, muškátové tóny a tak), lehoučké ale s pořádným flákem řízné kyseliny, tedy hodně svěží, nádherně pitelné a dostatečně dlouhé. Perfektní aperitiv, víno na pití jen tak celý večer s přáteli (neunaví!) i moc fajn doprovod na splachování jídla, k salátu i jídlům prostým a „zbytkovým“, jakožto i k rybě nebo třeba suši (odzkoušeno). Prostě pohoda za pouhopouhých osmdesát korun, v nějakém letním vedru to musí být ještě o kus lepší. Navíc je víno ve světle zelenkavé lahvi, takže na stole ve slunečním světle vypadá jak prapodivně magický lektvar, vyloženě lákavě :o)

Josef Braun - V poddanství vladyckém

„Vítáme Tvoji Milosť, bezděky dobrý,“ podle obyčeje pozdravil vladyku Michal.

„Však už dychtivě čekám,“ pravila paní Mandalena, „dnes tu je zvláště něco pro tebe, pane choti. Viz“ — dodala, ukazujíc na několik velikých konvic, — „to náš Michal dostal z Hory od přátel a postavil na náš stůl. Věru, pravá mělničina. Připij na villikum!“ Panu Janovi v očích zajiskřilo. O mělničinu ani nezavadil už dobrého čtvrt léta. Nedal se dlouho pobízeti a vyprázdnil jednu konvici takřka jedním douškem. Při jídle pak už pil velmi málo. Spozorovavše to Michal a paní, významně na sebe pohleděli. Věděliť, že kamsi má ještě po večeři zaměřeno a proto že nechce píti přes míru.

I jali se jej svorně pobízeti do milé mělničiny, takže, rytíř v duchu snad odloživ vykonání zamýšleného plánu, povolil. Vždyť to byla pravá, „vyleželá“ mělničina! Jedna vášeň druhou přemohla.

Říkali staří: Člověka při víně poznáš. Na panu Janovi v ten způsob se plnilo, že pil prudce a mnoho, v doušcích nehorázných — zrovna tak, jak užíval všech ostatních rozkoší tohoto světa. Což pak již dbal na konec této chvíle, jakož i na konec všech těch cest vášní a hříchu, po nichž bezstarostně a vesele kráčel!