Burgundský rok pokračoval v Côte de Beaune

Po setkání u vín ze Chablis pokračoval minulý týden „Burgundský rok 2009“ u AdVivum, tentokrát bylo v plánu navštívit Maranges, Chassagne-Montrachet a Auxey-Duresses. Jeden večer a pár vzorků samozřejmě nemůže nějak významně poodhalit, jak vína z těchto oblastí vypadají (už pro to množství podob, které mohou mít), přesto šlo o moc příjemnou degustaci. Nejen díky vínům jako takovým, ale i pro srovnání prestižního výrobce naslepo s víny méně slavných producentů a také pro zajímavé reakce na vyzrálé lahve s hromadou depotu, o čemž jsem vlastně psal včera. A nakonec došlo i na hromadné složení-se na další báječnou láhev mimo program. Prostě dneska to bude zase trochu slintání nad víny, které většina z nás má spíš občas šanci ochutnat, než že by je doma pila. Úvodní vzorek byl trochu jiný, dorazil anonymně (ostatně jako i všechny ostatní) a navíc v černé sklence.

Někdy černé sklo zmate a rozeznat v něm bílé od červeného začne být potíž, tady už vůně jasně prozradila svěží lehčí víno a suchá, minerální svěží chuť to jen potvrdila. Šlo o základní Chablis z minulé degustace, byť tentokrát mi přišlo o něco méně řízné a podezřívám z toho trochu vyšší teplotu. Druhý vzorek už šel do sklenky na červené burgundské. Řidší přezrále jahodová barva, ve vůni původ či alespoň odrůda naprosto jasná, v příměji ovocném stylu hlavně třešní, trochu dřeva. V chuti pěkně suché, ovocité, nějaké to tříslo i fajn kyselinka, spíše tenčí a krátké s lehkou hořkostí v závěru, jednodušší, běžné. Většina (včetně mne) tipovala spíše mladé víno, ale šlo o ročník 2002 (tedy část viněty s ročníkem je stržena a tak staré víno bych ani omylem netipoval, vůbec se mi tomu nechce věřit) a nešlo o víno ze sortimentu AdVivum, ale za nějakých 12 – 15€ v supermarketu (ve Francii) zakoupené Santenay 1er Cru „Beauregard“ z vinařství (resp. od négocianta) Paul Reitz.

Další dvě červená šla do sklenek vedle sebe a jediné, co bylo známo, byl ročník – 1990 a 1997. Rozeznat mezi nimi byl první úkol, tipnout místo původu pak druhý. Ale je to spíš taková hra, reálná šance na správnou odpověď je v téhle naší degustační společnosti spíše minimální (jedno jsem si správně tipnul, ale to jen proto, že jsem s ním měl smutnou zkušenost dříve a z těch mnoha dní zkoumání si z charakteru přeci jen něco pamatoval), pokud zrovna nejste někdo jako Clive Coates. Maranges 1997 od Maison Leroy má hlubší nazrálou barvu s výrazným depotem a i vůně jasně prozrazuje, že nejde o žádného mladíka. Kvasící červené ovoce, květiny, kostka zeleninového bujónu, sladkost a to ve velmi zvláštním komplexním a veskrze podivném podání. V chuti suché, stále ještě s ovocem byť výrazně na ústupu, uhlazené, pěkné kyselinky a fajn délka. Velmi dobrý a zajímavý pinot (odrůda je poznat bez problémů, byť to podle popisu třeba nevypadá), možná kousek za zenitem, ale přesto krásně pitelný.

Méně obvyklý červený Chassagne-Montrachet 1990 opět od Maison Leroy má opět poměrně hlubokou barvu (byť na ni stížnost padla, mně přišla na pinot až dost), velmi výrazně nazrálou s velkými vločkami depotu. Aromaticky velmi vyzrálé až do čajových výluhů s již značně potlačeným ovocem, vůně omítky a další zvláštní tóny, ale vlastně ne vůbec špatné. V chuti krásně suché s trochu svíravějším tříslem, ovoce stále ještě pěkně živé, dost kyselin, krásně dlouhé, různé jemné chutě i pachutě. Nečím stále ještě na cestě, celkově asi za vrcholem, přesto ukázka zvláštního kouzla, do kterého dokáže burgundské červené vyzrát. Z toho, co má Leroy v sortimentu, jde spíše o ty „běžnější“ věci, přesto hodně osobité a stojící za pozornost. Jenže pekelně drahé.

I dvě bílá přišla společně, do každé sklenky jedno, a známo bylo, že jde o stejný ročník. Z názvu degustace se dalo vydedukovat, že půjde o Auxey-Duresses a nejspíše i bílý Chassagne-Montrachet, protože ten by bylo hřích vynechat. A opravdu. Chutnal se Chassagne-Montrachet 1er Cru „Morgeot – Clos Pitois“ 2004, monopole vinařství Roger Belland (k nám dováží či dovážela Comforta / Feidias), dle Coatese podnik s jednou hvězdičkou a zdroj jedněch z nejlepších vín pokud budete v Santenay. Moc pěkná, zlatě pableskující barva, ve vůni svěží ale výrazně barikované Chardonnay, pěkné nazrálejší tóny sušeného ovoce, vůně se vlní nad sklenkou a stoupá do nosu dost důrazně. V chuti suché, intenzivní, ne úplně příjemný karamelově připálený nasládlý závěr, ale celkově dochuť hodně dlouhá. Spíše líbivější a nijak zvlášť komplikovaný styl, tipuji nějaké zbytečně moc sudem přejeté Auxey-Duresses.

A to proto, že druhé víno je tak skvělé, že přece MUSÍ jít o Chassagne. Chyba lávky. Ve sklence bylo víno komunální apelace Auxey-Duresses ročníku 2004, žádné slavné polohy. Jenže od Domaine d’Auvenay, tedy biodynamické víno z podniku a vinic vlastněných Lalou Bize-Leroy (láhev č. 1627 z 3222). Hlubší barva do zlatavých tónů a vůně, která srazí na kolena. Intenzivní a koncentrovaná, ovoce v bedýnce z ušlechtilého dřeva, mineralita a vůně střelného prachu, slinosbíhavé kyseliny, vůně hluchavky a kupa dalších věcí. Komplexní, bohaté, úžasné a i při té koncentraci vůbec ne přehnané či ztrácející grácii. V chuti nádherně suché, uhlazené, kyselina krásně harmonicky zapracována, intenzivní, velmi dlouhé, elegantní. Famózní víno.

Místa jsem si spletl a je jasné proč. Prostě jsem předpokládal, že ono ušlechtilejší a komplexnější víno bude Chassagne, zatímco to jednodušší Auxey-Duresses. Realita potvrdila to, co jako osoba neustále operující s pojmem „terroir“ ne úplně rád slyším, ale bohužel je asi pravda. Jméno vinaře bývá na vinětě důležitějším ukazatelem, než místo původu hroznů. Prostě jen skvělá poloha nestačí. A jsem strašně rád, že AdVivum na nás tenhle experiment provedlo. Jen si tak trochu říkám, odkud pocházejí hrozny, ze kterých to madam Leroy míchá… a trochu doufám, že vlastně terroir funguje a víno pochází z nějakých velmi specifických místeček v Auxey, ostatně tam sídlí a musí skvěle znát :o)

Krásně byl vidět efekt deklasování hroznů na ročníku 2004, kdy Domaine Leroy sestavilo základní komunální vína z prestižních poloh a vzniklo něco neuvěřitelného. Právě na to jsme u Auxey-Duresses 2004 vzpomínali a nakonec se všichni (včetně personálu AdVivum) složili na Vosne-Romanée 2004. A bylo takové, jaké si ho pamatuji. Omamné, svůdné, bylinkové, uzené, bohaté, neuvěřitelně dlouhé a zvláštní, prostě ukázková citovka. Podobná vína si nemohu finančně dovolit a jsem rád za každou příležitost, kdy se mohu pomazlit alespoň s jednou sklenkou. Tak doufám, že i příště se nám povede na něco složit. Hlasuji pro Chambolle-Musigny stejného vinařství a ročníku :o)

Odkazy: Burgundský rok začal v Chablis | Téměř dokonale slepá degustace | Domaine Leroy ročník 2004