Rulandské modré – audit ročníku 2004

iž podruhé se u nadšence do Pinotu Noir, P.J., konala degustace „vyzrálých“ vín této odrůdy. Podmínkou účasti vzorku je navíc původ v Čechách nebo na Moravě. Po loňském, lehce depresivním a pro téma archivace nepříliš optimistickém, zážitku s ročníkem 2003 přišla tentokrát řada na nulačtverky. Za začátku to vypadalo, že se zrovna moc vzorků nesejde (málokdo červená tohoto roku nějak archivoval), nakonec však ve sklenkách postupně skončilo 16 různých vín, každé od jiného producenta. A aby roli zbytečně nehrála prestiž zastoupených vinařství, bylo rozhodnuto o degustování naslepo. Mělo smysl ta vína archivovat? Kdo dopadl nejlépe a podařilo se některá vína, skrytá pod černým igelitem, správně identifikovat ještě před odkrytím?

Ročník 2003 se v našich červených, tedy alespoň z mého pohledu, choval tak, že vína na začátku skvělá se tak nějakou dobu udržela, ale pak velice prudce zlomila do dost tragického stavu. Ročník 2004 je v tomto směru mnohem klasičtější, vína jsou obecně trochu „chladnější“ a řidší, vyzrála poměrně rychle a nyní klidně a postupně sestupují. Většina ochutnaných vín byla za vrcholem, ale nijak velký počet nějak tragicky. Tenhle ročník se měl chutnat před dvěma lety a mohlo to být o dost zajímavější. Pětiletý odstup je fajn spíše třeba pro plánovaný projekt „Pinot 2005“, tam jsou vína stále ve výborné kondici a příští rok myslím stále ještě budou. Jenom nepůjde zvládnout všechny vzorky v jeden večer a bude třeba přechutnávat v několika kolech.

Vína se prezentovala spíše trpčí ovocitostí a tenčím tělem, odrůdu však neskrývala. Celkem častým aromatem nulačtyřek přezrálých byla více či méně výrazná „brambora“, sem tam se objevila vlhká omítka či křída. Nalézt šlo vína podezřele fialové barvy a s borůvkami ve vůni (dle mého dobarvené kousky, ale vinaři to často popírají a mluví pouze o redukci hroznů a klonech odrůdy). Ze 16 lahví byla u dvou naprosto jasná korková vada, u jedné tak nějak na hraně. Největší zábava bylo před odhalením tipovat, co to tak asi bude. Přesných tipů jednotlivců nebylo moc, ale týmovou prací se něco málo podařilo. Třeba jeden z těch „fialových“ kousků, výběr z hroznů z Růžové hory od Marcinčáka, vyšel spolehlivě. Dost lituju, že jsem odhalování lahve nenatočil, byla to docela show. Tak třeba příště. Následuje moje TOP 3 degustovaných kousků, u dalších účastníků bude pořadí skoro jistě odlišné…

Na prvním místě, s velkým odstupem od všech ostatních a jediné víno, které jsem tipoval s jistotou, skončilo Roučí 2004 od vinařství Stapleton-Springer (ale víno, které vlastně vzniklo ještě ve sklepích původního vinařství Springer). Jeho účast byla vlastně trochu nefér, protože jako jediné deklaruje, že krom Pinotu Noir obsahuje i podíl Svatovavřineckého, které se projevuje dost silně. Barva je hluboká, s jasnými stopami nazrávání, přesto stále docela mladistvá. Vůně je intenzivní, bohatá, s jasným vlivem krásně zakomponovaného sudu, krom ovoce trochou živočišnosti a kávy, malinko „bordó styl“. Vše pokračuje i v plnější chuti, bohatost, elegance, vyváženost, délka a k tomu i nějaké to tříslo. Krásné víno, té investované pětistovky před lety nelituji. K pití v ideální formě, nejlépe do sebe obrátit rychleji ve více lidech, po nějaké době na vzduchu se začalo dost rychle lámat.

Rulandské modré 2004 pozdní sběr barrique od Vinselektu Miloše Michlovského (řada Dowina, původ v obci Násedlovice, trať Nová hora) je barvy spíše méně hluboké, trochu řidší. Ze začátku mi to přijde takové rozhárané, ale mícháním se postupně srovnává, baví švestkovým džusem jako tím hlavním ovocem a vlastně docela elegantním mixem dalších složek. I v chuti jasný krásně suchý zralý pinot s trochou dřeva, uhlazené, příjemně pitelné. Možná lehce za hranicí vrcholu, ale stále pěkné.

Na místo třetí jsem po váhání umístil Rulandské modré 2004 výběr z hroznů od ŠSV Pavlovice (Velké Pavlovice, trať Nadzahrady) , víno barvy opět méně hluboké, s výrazně nazrálou vůni již poněkud za hranicí (nějaká ta jablíčka), ale zvláště a příjemně zemitou a lákavou. V chuti hodně suché až občas trpčí, nijak plné, ale vlastně docela pěkně pitelné. Papírově, podle poznámek, vlastně žádný zázrak, ale pil a po degustací dopíjel jsem to rád. Očekávané umístění třeba barikovaného Tanzbergu z Růžové hory se nekonalo (sice působí jako že ještě může zrát, ale to tříslo už podle mne nikdy nevyzraje, navíc sbírka bakelitových a dalších divných tónů), zklamal i Mikros s pozdním sběrem trati Za cihelnou, z něj byl hodně cítit, jak to mohlo být velmi pěkné víno, ale pět let prostě nevydrželo.

Inu prostě zajímavé to bylo. Celou tuhle degustaci následovalo příjemné povídání, dopíjení vzorků a následně i lehká pinotová kocovinka druhý den. Z té pomohla ochutnávka mladých i zralejších odrůdových bratří z Burgundska v odpoledních hodinách, ale o tom zase třeba příště…

Kompletní seznam degustovaných vzorků:
• Vinné sklepy Maršovice, Jezeřany-Maršovice, Široká – zemské
• Vinselekt Michlovský (řada Dowina), Násedlovice, Nová hora - pozdní sběr, barrique
• Patria Kobylí, Kobylí, Sovinky - pozdní sběr
• Vinné sklepy rodiny Špalkovy, Chvalovice, Dívčí Hora - jakostní
• Stapleton-Springer „Roučí“, Čtvrtě a Trkmanska lehce říznuté vavřincem) známkové jakostní
• Tanzberg, Novosedly, Růžová hora – pozdní sběr, barrique
• Vinařství Popela, Perná, Kotelná – pozdní sběr
• Zámecké vinařství Roudnice (zřejmě Blahotice nebo Labské vinice) – jakostní
• Vinařství Kosík-Tvrdonice (zřejmě Tvrdonice, Nové vinohrady) – jakostní
• Vinařství Kovacs, Nový Přerov, Na štrekách – pozdní sběr, polosuché (6,7g)
• Jedlička-Novák, Bořetice, Terasy – pozdní sběr
• Maňák, Žádovice, Fěrunk – pozdní sběr
• Vinařství Marcinčák, Novosedly, Růžová hora – výběr z hroznů
• ŠSV Pavlovice, Velké Pavlovice, Nadzahrady - výběr z hroznů
• Záměk Mělník, Vehlovice, Labská - pozdní sběr
• Mikrosvín, Mikulov, Za cihelnou - pozdní sběr