Ne vždy se vydaří, aby se pravdivý příběh četl stejně napínavě, jako pečlivě vykonstruovaný detektivní román. Novinář Benjamin Wallace, který jednu dobu žil i v Praze a mimo jiné zde učil angličtinu, zvládl ve své knize namíchat fakta o jedné etapě obchodu s vínem a mystérium starých lahví ve fantastický koktejl, stejně dobrý jako některé z padělaných vín devatenáctého století, o kterých je v díle často řeč. The Billionaire's Vinegar: The Mystery of the World's Most Expensive Bottle of Wine (Amazon) rozvíjí příběh o zlaté éře obrovských vertikálních degustací slavných vín a expanzi obchodu s raritními historickými lahvemi, kterou samozřejmě provázela (a ukončila) řada skandálů s padělky. Hlavním neživým hrdinou je pak Château Lafite 1787, ovšem ne „běžná“ láhev tohoto vína, ale kousek ze sbírky Thomase Jeffersona, třetího amerického prezidenta.
Láhev, zázračně nalezena v zasypaném pařížském sklepě, ovšem není jedinou postavou děje, zdatně jí sekundují známá jména současného světa vína, lidé jako Michael Broadbent, Hardy Rodenstock, Jancis Robinson, Robert Parker, Georg Riedel či hrabě Alexandre de Lur Saluces (pan d’Yquem). Možná právě tohle je důvodem, proč se kniha čte jedním dechem. Když si uvědomíte, že lidé jako Broadbent či Parker aplaudovali nad víny, relikty minulosti z osmnáctého či devatenáctého století, a šlo přitom zhusta o padělky, trochu z toho mrazí. Je to kniha, během které dostanete mnohokrát chuť na sklenku zralého červeného vína, ale často vás také chuť přejde. Skoro jsem si v některých chvílích říkal, jaké je to škoda, že jsem při stěhování vyházel všechny ty staré špinavé lahve, určitě by se do nich dal namíchat nějaký archivní koktejl. Na sluníčku vysmažený mutěnický Jagoš z večerky, k tomu trochu vybublané coca-coly, hrst hlíny… mmmm :o)
To, co se knihou prolíná velmi často, je sdělení, že nikdo vlastně pořádně neví, jak mají tahle historická vína chutnat. Očekává se dost často pouze příjemné překvapení, že víno přežilo a je stále pitelné. A u ročníků novějších, různých legendárních Pétrusů 1945 či Cheval Blanců 47, lze případný nezvyklý projev padělané lahve svést na všespásné „bottle variations“. Víno je živé a každá láhev může chutnat jinak, obzvláště po mnoha letech zrání. Ač je pravděpodobnost vyloženě skvělého vývoje ku kráse i po desetiletích u většiny vín spíše nepravděpodobná, stejně mají tyhle kousky neuvěřitelné kouzlo a vyplatí se jich pár ochutnat. Prostě to zkusit, byť to nebude exploze ovoce. Doby, kdy bylo relativně snadné dostat se k velkým vínům a jejich vertikálním degustacím za ceny dostupné i relativně „běžnému“ nadšenci, jsou bohužel už dávno pryč. Dnes se platí i desítky tisíc za ochutnávku několika málo vín, z nichž ještě polovina bude v podstatě mladých (deset a méně let starých). Nevýhoda je, že pokud má jít vertikální degustace skutečně do hlubší minulosti, musí se chutnat víno s dostatečným potenciálem a na takový běh připravené, což jsou obvykle vína tzv. „velká“ a patřičně drahá. Každopádně jsou vertikálky jednoho vína hodně poučné a boj (a spolupráce) terroir vs. vinař a jeho sklep tu ukazuje své světlé i stinné stránky. Krásně je vidět, kolik dělá jen místo původu a jak se projeví způsob, jakým je potenciál schopen probudit ten, kdo hrozno zpracovává.
V knize je popsáno mnoho různých případů padělání, stejně jako postupy, které vinařství začala uplatňovat, aby se tomuto zabránilo. Popisuje pěkně vztahy mezi obchodníky a zákazníky, pohnutky snobů i vinných nadšenců a přináší hromadu zajímavých vinařských historek. Seznamuje i se způsobem obchodu s víny v dobách Thomase Jeffersona a vývojem, jakým postupně prošel. Prostě se to dobře čte, je docela napínavé a zároveň hodně poučné. A těch slavných château, lahví obludně velkých objemů a degustačních popisů, při kterých se sbíhají sliny! Takové knihy já rád :o)
Odkazy: Amazon | Oficiální web knihy (o postavách, úryvek z první kapitoly atp.) | Novorozenci z Bordeaux s příchutí druhé světové | Château Malescot St. Exupéry 1975 – 2004
