Čtyři odrůdy, čtyři roky potěšení

Na téma, kolik lahví jednoho a totéž vína vypít, jsem tu už narazil více než jednou. Sám se sice neřadím do skupiny „jednou a dost“, ale koupit více než 2 – 3 lahve stejného vína, pokud to není nějaký prověřený oblíbenec ze skupiny „skvělé víno pro návštěvy a pro tahání sebou na večírky“, je u mne spíše výjimka. Samozřejmě se tím připravuji třeba o možnost sledovat konkrétní kousek v průběhu času, ale těch jiných lákadel je prostě moc. A jestli jsem pak nějakého vína měl opravdu hodně, více kartonů než jsem momentálně ze svých záznamů schopen spočítat, tak to byl Pinot-Chardonnay 2004 z Dobré vinice. Samozřejmě jsem tu i o něm už psal a na Dobrou Vinici narážel častěji. Vlastně stačí trochu hledat. Svého asi největšího vinného oblíbence jsem pak opakovaně otevíral i v několika minulých měsících, naposledy před pár dny. Nechápu, jak mne může stále tak oslovat. Berte to dneska prostě jako malé vyznání, žádnou snahu o objektivní hodnocení…

Poslední poznámky (ano, občas si je napíšu znova a srovnávám s těmi starými) opět vypadají jako k nějakému vínu z úplně jiného místa původu i kategorie (a to především cenové, stále tohle víno kupuji, bez protekce a jakýchkoliv slev, pod dvě stovky). Zlatá barva, vůně až nečekaně směrem k zralému burgundskému výrazně podpořenému dřevem, takový decentně „Meursault“ styl. Mineralita, složitější tóny, kyselina, svěžest, vyváženost, krémová délka. Dotyk medu s citrusy. Ve špičkové kondici a na vrcholu sil. Bez nejmenších známek únavy. Dokonalé ke spojování s pokrmy, ale zároveň zábava na celonoční popíjení. Rozvíjí se a mění ve sklence, jde si s tím hrát a zkoumat. Chci další lahve!

Baví mne na něm, že nejde (krom celkem častých „bottle variations“, lahví jemně i více ujetých) o nějakou podivnou specialitu pro pár zasvěcenců, ale (ověřeno opakovaně) chutná i celkem běžným konzumentům. Díky tomu sudu a ovoci je dostatečně intenzivní, aby oslovilo mnoho svátečních pijáků vína. Ale zároveň natolik vrstevnaté a skrývající nečekané záhyby a drobné detaily, aby bavilo i nadšence jako jsem já. Někdo mu občas vytkne příliš výrazné dřevo (i mně sem tam přijde lehce ubíjející, asi je to o momentální náladě), u jiných může být zase problémem poměrně řízná kyselina (ta mne, ryzlinkofila, neotravuje nikdy). Pro mne je tam však vždy jakýsi zvláštní X-faktor, spíná to prostě ten správný spoj v hlavě a dokonale na mne funguje. Při úplně prvních setkání se mi „jen“ dost líbilo, postupně jsem tomuto vínu propadl.

Loni v prosinci jsem, na jedné pro mne dost zajímavé domácí ochutnávce (kde se za červená chutnalo vertikálně Cuvée Špigle od Richarda Stávka s ročníky od 1996 po 2006), zařadil Pinot-Chardonnay 2004, 2005 a 2006 (zde pod jménem Quatre) + Blanc de Blancs 2006 (Pinot Blanc + Chardonnay). Ročníky 2004 a 2005 jsou, více či méně vyzrálý, bohatý bílý barik se vším, co k tomu patří. Ročník 2006 se pak lišil a jako by do té řady ani nezapadal. Působil velmi svěžím dojmem, ale šel až takovým „zelenějším“ směrem, aromaticky mi tam neustále naskakovalo přirovnání k Sauvignonu, bylo to takové roztěkané, živé a neklidné. A totéž jsem si poznamenal na jiné ochutnávce o pár týdnů dříve. Musím otevřít další láhev nyní a ověřit si, zda si to víno nějak sedlo a začíná konečně připomínat své starší bratříčky, nebo se prostě změnil styl. Ono došlo k nějakým obměnám ve vinici (bohužel tam končí u některých odrůd hrozny z mladších vinic, ty původní už nejsou k dispozici, problém pronájmu místo vlastnictví) a jelikož víno se dělá právě tam a Dobrá vinice nějak zásadně „neznásilňuje“ ve sklepě (byť tedy dlouhé ležení na kvasnicích, kupa dřeva a hrátky s poměrem odrůd samozřejmě udělají své), tak stát se může vše.

Znáte tahle bílá cuvée z Dobré vinice? Chutnají vám, nebo je v nich na vás moc dřeva? A obecně bílý barik a dlouhé ležení na jemných kvasnicích, oslovuje vás to? Kdo další na Moravě s tímhle postupem umí dobře pracovat?