Plusy a mínusy Prague Food Festivalu 2009

Obsah foodblogů teď nejspíš bude tak trochu na jedno brdo a působit poněkud monotónně, čeká nás smršť reportů z Prague Food Festivalu. Ale myslím, že do pár dní budeme zase originální jako dříve :o) Něco málo jsem sepsal už v pátek po první návštěvě, dnes doplním další fotky, tipy na pro mne nejpovedenější jídla a vůbec pohled na plusy a mínusy celé akce. Kupa plusů bude mít i odpovídající mínus, tak už to v životě bývá. A především se nemohu ubránit tomu, abych srovnával akci s loňským ročníkem. Obecné informace o PFF nejspíš není nutno opakovat, pro případ potřeby je najdete třeba na oficiálním webu. Takže hurá na nadšené výkřiky i (častěji) kritiku.

+ kupa opravdu špičkových a úžasných jídel na jednom místě
+ doprava na lodičkách i s výkladem o památkách té části Prahy, prostě to mělo atmosféru a dávalo všemu další rozměr
+ u vchodu rozdávána nejen vidlička, ale kompletní příbor
+ mírné oživení zájmu o suroviny jako kroupy, pohanka, kapusta, kedlubna a podobné (ať už v rámci „krizového“ vaření či čehokoliv jiného)
+ i přes odporné počasí zájem lidí o celou akci
+ (nejen) u toalet možnost umýt si ruce (pokud zrovna nedošla voda)

– doprava na lodičkách NUTNOSTÍ pro přepravu mezi hlavními částmi prostoru a ne MOŽNOSTÍ (což je, hlavně pokud jste v té menší části u Karlova mostu, otrava)
– příbor nebyl kovový, ale plastový; k těm jídlům se to ale ani trochu nehodilo; stejně jako plastové tácky
– prostor celkově takový nudlovitý a rozplizlý, bavil mne o dost méně než loňský Žofín (a rozhodně nešlo jen o počasí). Vznikalo tam několik úzkých míst (kde pak došlo k totální devastaci trávy v okolí), někde dokonce bylo nutné řídit dopravu (pouštět na schody lidi z jedné a pak druhé strany).
– davy, fronty, ten poněkud „překombinovaný“ prostor tomu všemu nepomáhal
– pitomý systém záloh na vinné sklo (záloha dva grandy, následně nutno sklo nosit stále s sebou, protože po navrácení na odběrném místě dostal účastník zpět peníze a ne grandy (naštěstí se mi dvě OIVky přesně vejdou do prázdného prostoru po foťáku v brašně :o); Což moc nechápu, protože u piva se nic takového nedělo. Tam se ale zase stávalo, že sklo úplně došlo (a třeba Master se pak točil do třetinek místo 0.4l, ale nehezky za stejnou cenu).
– u lístků z předprodeje „penalizace“ stáním dvou front – nejdříve na vstup do areálu a následně u budky na výměnu lístku za grandy
– nechutně řvoucí hudba poblíž baru Cloud 9
– velmi průměrná a obyčejná (až nudná či vyloženě nedotažená) jídla
– často nesmyslná cenová politika, dát za vzorek dezertu či předkrmu podobné peníze, jako mne bude stát v restauraci, je kravina
– nesmyslně velké a drahé porce, které likvidují koncept „ochutnej více různých věcí“
– loni jsem z toho měl lepší pocit, přišlo mi to přeci jen více „na úrovni“ než letos, v některých momentech to nyní vypadalo spíš jako vývařovna (prostě když vám někdo degustační porci za sto pade kydne na plastový tácek s výrazem kuchařky ve školní jídelně, protože tam má frontu a vyloženě nezvládá, tak to dojmu nepřidá), možná i kvůli tomu blátíčku, nepořádku a konzumaci často z plastu (a plastem) u stolečku s odporně špinavým ubrusem.
– vzhledem k počasí by se (místo zmrzliny Häagen-Dazs, která asi moc velký obchod neudělala) hodilo, jako doprovod stánků s pivem, servírovat i Becherovku a rum :o)
– proti loňsku značně omezený sortiment vína, v podstatě to celé ovládla firma Global Wines s jen lehkým přispěním skupiny Bohemia Sekt a něco málo lahví (ale spíše jako doplněk) U Závoje. Sice jsem si některá globálí vína užil (možná napíšu časem více), ale loni to bylo pestřejší.
– změny cen během dne, přeškrtané nabídky s odpudivými chybami a špatně napsanými názvy; boty i v názvech restaurací (V Zátší a podobně).

Takže asi tak. Za poměrně dost peněz (aby si to člověk užil naplno a bez nějakého zásadního omezování, nechal zde ve dvou klidně částku odpovídající večeři v některé z těchto elitních restaurací, kde by možná odcházel s podobným či větším zážitkem) zde bylo možno ochutnat, čím se chtělo několik špičkových a (především) pražských restaurací či gastroskupin prezentovat široké veřejnosti. Ne vždy to stálo za požadované peníze a nalákalo k návštěvě přímo u nich. Letos mne to rozhodně bavilo o pořádný kus méně než loni, přišlo mi to (a opravdu nevím, kolik dělalo počasí) na nižší úrovni, uspěchanější. Stále zajímavé, ale nadšení z loňska se nekonalo. Následuje několik fotek především jídel, které mne (z různých důvodů) nejvíce zaujala, se zklamáními se mi nechce ztrácet čas…

Zásah do černého byl Alcron, tataráček z tuňáka s chřestovou pěnou (ochucená citrónovou trávou, na fotce už poněkud opadlá) špičkový, stejně tak candát s šafránovým rizotem a pestem. Chci znovu a více! :o)

Restaurace Piano Nobile předvedla výborný „hovězí pupek z Jičínských býčků dušený s citronovou trávou, podávaný s kroupami a ochucený kopřivou“. Jemňoučké maso šlo krájet plastovou lžičkou (fotka je ale mázlá). Povedený byl i „srnčí svatojiřský hřbet na plátkách červené řepy marinované v červeném víně doplněný hruškami a medovým dresinkem“, bohužel sosík poněkud utrpěl tím, že jedno z použitých vín bylo naprosto zřetelně korkové a s výslednou chutí pořádně zamávalo.

Pochutnal jsem si na produkci restaurace King Solomon, na fotce je šoulet. Pustí mne k nim i bez jarmulky?

Le Terroir Groupe, pod které spadá luxusní Le Terroir i lahůdkářství Jan Paukert, mělo v nabídce několik zajímavostí. Studený „konfitovaný králík v majoránce s ledvinkami a zeleným chřestem“ mne nechal chladným, výborně jsem se však bavil u toho, jak zásobují především zahraniční turisty jedním párkem v rohlíku za druhým :o) Ovšem jejich „teplá šunka od kosti se zadělávanou kapustou a plněným bramborovým knedlíčkem“ neměla chybu! Slyšel jsem ódy i na jejich set tradičních českých dezertů, ale neochutnal.

U Rickshaw jsem ochutnal jen báječného tuňáka v pepřové (chuťově byl ovšem dominantnější sezam) krustě s wasabi jogurtem a chutney. Na tenhle podnik jsem před nějakou dobou psal recenzi pro PragueOut, takže už další grandy neinvestoval. Za pozornost, i přes obludné ceny a podivné hotelové prostředí, určitě stojí. Ale konkurence různých menších podniků je tvrdá, obzvláště u specialit z Asie se toho objevuje čím dál víc.

Následující fotka z jídla od restaurace Esprit v Holiday Inn skutečně nenapovídá, že jsme na Prague Food Festivalu a ne v závodní jídelně :o) Ovšem kedlubnové pyré bylo skvělé, sosík skvělý a ve vakuu připravovaný vepřový bok taktéž paráda.

Cloud 9 Sky Bar & Lounge připravil, mimo jiné, Crème brûlée (myslím, že bych jen na PFF našel hned několik chybných forem zápisu tohoto jména) z kachních jater s armaňakovou krustou. Chuťově velmi svérázná záležitost si nejspíš našla jak nadšené obdivovatele, tak kupu nepochopených výrazů :o)

U Rybího trhu dost zachutnala „Francouzská Bouillabaisse – s kusy ryb, mušlemi, La Ratte brambory a omáčkou Rouille“. Někdy bych si ji rád zopakoval :o) Na zadělávané dršťky u Obecního domu leckdo pěl ódy loni, i letos se jedna variace urodila. A opět skvělá! Pohankové risotto s lesními houbami a hoblinami sýru parmazán u Žofín Garden velmi chutné.

K návštěvě mne nalákala restaurace Le Grill hotelu Kempinsky. Schwarzwaldský višňový dortík a Bavorský krém s vinnou pěnou více než dobré, ovšem „Grilované Tygři krevety na pyré ze zelených hrášků a s čipsem z Panchety“ špičkové, dokonale ochucené a vůbec. Jen ta pancheta (či spíše Pancetta, názvy kopíruji z webu PFF a ne vždy upravuji) nějak chyběla, až k nim zaskočím na večeři, tak si o ni řeknu :o)

Skvělé byly jarní závitky z pekingské kachny (ale fotka rozmazaná) u restaurace Essensia hotelu Mandarin Oriental, i na další jejich jídla jsem slyšel chválu. Dost vtipná byla nabídka skupiny Ambi, která se z širokého portfolia podniků mohla prezentovat skoro čímkoliv, ale zvolila domácí klasiku… plátek hovězího, knedlík a k tomu na výběr čtyři druhy omáček. Zkusil jsem veskrze průměrnou rajskou a překvapivě výbornou znojemskou. Maso bylo špičkové a šlo krájet plastovou vidličkou. Myslím, že při této malé porcičce za padesát korun mohl být z PFF celkem slušný zisk :o)

U Yasmin – Noodles se sortiment celkem dost měnil, na fotce jsou „Čerstvé domácí špagety promíchané s omáčkou z lišek a mascarpone, žlutými cherry rajčaty a sypané sýrem Pecorino“. Při čtení názvu a pohledu na fotku si můžeme zahrát na „hledejte tři rozdíly“ :o) Každopádně těstoviny výborné, lišky fajn.

RBG Bar & Grill potěšil především špičkovou ústřicí „Fine de Claire“ s volbou několika zálivek, na fotce balsamiko se šalotkou. Přímý souboj s ústřicí od La Provence (a vůbec celým jejich setem mořských plodů) vyhrává o několik délek.

A aby byl gastronomický zážitek kompletní, dorazil i kluk, co si přišel hrát s kamením (na fotografii vidět i všudypřítomný podprdelník od Apetitu, v tom hnusném počasí se celkem hodil) :o)

Odkazy na starší PFF články: Prague Food Festival pod vodou | Prague Food Festival za minimální rozpočet | Prague Food Festival podruhé a lépe | Prague Food Festival – dějství první