Ryzlink na břidlicový žal

Když jsem se včera v večer vrátil z degustace vinařství Dönnhoff, měl jsem trochu podivnou náladu. Ochutnávaná vína byla skvělá, ale o tom určitě napíšu mnohem víc, nechci ten článek odfláknout. Jako vinný patriot (stále to opakuji, ale stejně piju skoro víc zahraničního vína) jsem si říkal, jak je to možné, že tady se podobně fantastická vína prostě nedělají. Máme tu málo břidlice v podloží, nebo chybí něco úplně jiného? Nejde mi o nalezení velkého ryzlinku na úrovni kousků z polohy Hermannshöhle v Nahe, ale za 150,- Kč, úplný blázen nejsem. Přesto mám stále pocit, že tu přeci musí jít vyprodukovat i něco bližšího kvalitám Německa a Alsaska, než se obvykle zjevuje. Během těchto úvah jsem skoro impulzivně sáhl do chladničky a vylovil Riesling Maidenburg 2006, pozdní sběr z trati Valtická od Reistenu. K tomu se totiž vracím vždycky rád.

Už jsem tu na něj narazil opakovaně, nejnadšeněji asi v článku o restauraci La Cave, a od té doby ho ochutnal a pil hned několikrát, navíc díky nečekaně se naskytnuvší možnosti ho koupit asi za 160,- Kč se jím pořádně zásobil. Je to víno, které nenadchne každého. Vinař sice tvrdí, že „nízký obsah cukru koresponduje s obsahem kyselin“, ale při ochutnání mu asi věřit nebudete (čistě analyticky tam je 1.7g/l cukru a 7.3g/l kyselin). Tohle víno není v chuti o harmonii těchto dvou složek, kyselina výrazně dominuje a svou řízností čistě a efektivně odděluje konzumenty na dva tábory. Buď si tohle víno zamilujete, nebo to na vás prostě bude moc. Při pití bez jídla sice riskuju překyselení žaludku, ale jsem rozhodně v táboře těch „zamilovaných“ :o)

Co mne na tomhle víně tak baví? Především intenzivní a svěží vůně, která se ve sklence navíc docela hezky mění, není úplně unifikovaně stejná v každé lahvi a ke všemu se ji daří zasáhnout tu část mozku, která obsahuje centrum vzpomínek na dětství. Najdete tam trochu lípy, trochu medu, sem tam kdouli, příjemné množství „barev a laků“ (petroleje), je tam snad hloh a bezinkový likér. Navíc se vůně, především při trochu vyšší teplotě, dostává do jemně „likérové“, cucavě karamelkové podoby, podezřívám ležení na kvasničních kalech. V chuti velmi, velmi suché, řízné. Kyselina může působit až poněkud agresivně, ale doprovází ji dostatečně plné tělo, pěkná dochuť, opět medové tóny, mineralita. Prostě krásný ryzlink.

To, co mne vrací do dětství, je v chuti i vůni se objevující „cosi“, co mám už několikrát popsáno různým způsobem, ale vždy jde o nějakou variaci na bylinky v kombinaci s tím ryzlinkovým petrolejem. Manželka to jednou popsala jako „autobus pod lípou na návsi“, já tam mám bylinky u prašné silnice, po které právě projelo auto - podběl, meduňka, řebříček (u nás toho podél silnic rostlo…). Jindy tuhle zvláštní vrstvu zase popisuji jako zasmušilejší tóny, vzpomínky na chalupu u babičky, nějaký její podivný bylinkový výluh a obalovaný černý bez v podkrovním pokojíčku s dřevenými stěnami pokrytými pryskyřicí a lakem. Jestli je něco, co mne na víně baví, pak právě tohle. Otevřete láhev vína, ale skončíte u toho, že vytahujete staré fotky…