Tragédie hodnocení a poučná dvacetibodová tabulka

To, že na domácích soutěžích dostávají vína často scestně vysoké počty bodů, se celkem ví. Ale před pár dny jsem četl článek, který mne zvedl ze židle. Nejsem z těch, co na body nějak zásadně dají, sám je obvykle neuděluji a pokud ano, tak spíše pro sebe (prostě si sem tam vyplním standardní tabulku pro srovnání s nějakým světovým hodnotitelem). Ostatně na téma bodů jsem tu už nejednou něco psal, nejvýrazněji v článku „Proč neboduji vína“ a ohledně zákalů a různých „vizuálních“ problémů v „Něco mi v tom víně plave…“. Tentokrát mi to opravdu nedá a musí k tématu znovu pár řádků sesmolit. Na soutěži, popisované v tom problematickém článku, se hodnotilo pomocí dvacetibodové stupnice a vypadalo to, že jde o standardní dvacetibodovku tak, jak ji vnímá celý svět. Nikde v článku nepadlo, že by šlo o „verzi z Vranovic“, kde by si komise mohla udělat prakticky cokoliv. Od dvacetibodovky standardní však čekám, že bude respektovat určitá pravidla.

„Vad bylo málo, dvě nejhorší vína dostala od nás po 18,0 bodech, za to že nebyla příjemná k pití. Nejhorší vadou byla silná oxidáza (kolegové říkali korek - ale shodli jsme se, že toto mladé víno ještě v lahvi vůbec nebylo a s korkem se tedy nesetkalo) s přebytkem síry, kterou se to asi snažil zachránit, ale bylo stále ještě pitelné, dostalo 18,2 bodu.“ Z tohohle je mi smutno. Osmnáct bodů je v téhle stupnici hodnota, která je vyhrazena velkým, bezvadným, špičkovým vínům. Všichni jí hodně šetří. Schválně jsem otevřel encyklopedii Burgundska, jejímž autorem je respektovaný odborník na toto téma Clive Coates, na náhodné dvoustránce. Šlo zrovna o velká červená z ročníku 1996, vína považovaná za naprostou světovou špičku v odrůdě Pinot Noir a červených obecně, a z dvaceti hodnocení jich pouze tři překročila osmnáct bodů! A šlo o vína jako grand cru Échezeaux od Domaine Jean Grivot, Gevrey-Chambertin „Clos Saint-Jacques“ z Domain Armand Rousseau a stejnou polohu z Domaine Louis Jadot. Špičkové Échezeaux z Domain Armand Rousseau dosáhlo na 17.5, grand cru Corton „Les Renardes“ od Domaine Leroy taktéž 17.5. A všechno to byla vína bez vad, nádherná červená o jakých se většině z nás může nechat jenom zdát. Je mi líto, ale dát zoxidované „ale stále ještě pitelné“ příšernosti 18.2 je urážkou celého tohoto hodnotícího systému, a pokud takhle vypadají hodnocení na více místech, tak asi nezbude, než dělit výsledky z těchto soutěží preventivně dvojkou. V domácím vydání Decanteru vypadají hodnocení přeci jen jinak, občas něco osmnáct překročí, ale čísla jsou spíše u patnácti nebo i výrazně níže, a to u vín bez vad a v podstatě příjemných k pití. Myslím, že by si hodnotitelé měli občas nějaké číslo koupit a podívat se do něj, to s vlašáky z dubna je myslím dobrý začátek.

Anebo si přečíst následující řádky, na kterých se pokusím dvacetibodovku trochu přiblížit. Nemusíte s ní souhlasit, může vám v mnoha částech připadat jako příliš „technicistní“, může vás štvát hodnocení kalnosti (většina velkých vín prakticky není filtrována), barvy či nutnost typicky odrůdových aromat, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat (stejně jako já). Když už se s ní hodnotí (nebo dokonce s její pomocí máte hodnotit vy sami), je dobré vědět, jak je vlastně postavena. Dvacetibodovka, neboli „20 Point Scale System Organoleptic Evaluation Scoring Guide For Wine“, vznikla na konci padesátých let na University of California v Davisu a vytvořil ji profesor enologie Dr. Maynard A. Amerine se svým týmem, více méně původně jako systém, jak hodnotit a zařazovat obrovské množství experimentálních vín, která univerzita produkovala. Systém není nijak složitý, přiděluje body (a půlbody) u celkem desíti faktorů kvality a podle jasných a zřetelných pravidel. Ve výsledku může víno zapadnout do těchto kategorií:

17 - 20 bodů: Vína výjimečných vlastností bez jakýchkoliv vad
13 - 16 bodů: běžnější vína bez výjimečných vlastností a bez vad
9 - 12 bodů: komerčně přijatelná vína se zřetelnými vadami
5 - 8 bodů: komerčně nepřijatelná vína
1 - 5 bodů: naprosto zkažená vína

Celkový počet bodů se pak sestavuje (pokud jej nestřílíte od boku, což je u dvacetibodovky skoro častější styl a při nachutnatném dostatečném počtu vín i celkem funkční) z následujících vlastností:

Vzhled / čistota – vizuální hodnocení vína za maximálně 2 body pro dokonale čirá, jiskrná vína bez zákalu či částeček, 1.5 bodu pro vína čirá, sem tam s jiskrou, 1 bod pro vína téměř čirá s náznakem zákalu či částeček nečistot a 0 bodů pro vína zakalená, nečistá se zřetelným zákalem či nečistotami.

Barva – vždy by měla odpovídat odrůdě a věku hodnoceného vína a taková může dostat 2 body, téměř odpovídající pak 1.5 bodu, barva poněkud mimo 1 bod a vyloženě nevhodná barva odejde bez bodů.

Aroma / buket – zde je vůně vína rozdělena na „aroma“, sadu vůní s vazbou na konkrétní odrůdu (odrůdy) a buket, výsledek vinifikace či zrání v lahvi. Víno se zřetelnou odrůdovou charakteristikou a vyváženým buketem může dostat 4 body, pokud předvádí spíše jednodušší ovocné charakteristiky a nějaký ten buket, pak body 3. Jestliže disponuje pouze méně výrazným odrůdovým charakterem a jednoduchým buketem, pak body 2. Nerozvinutá vůně, uzavřená a nezřetelná dostane jen bod. Vadná a mimo vůně odejde bez bodu.

Celková kyselost – víno je považováno za vyvážené, pokud jsou kyseliny ve správném poměru s tělem vína a alkoholem vzhledem k odrůdě, takový vzorek může dostat 2 body. Lehce nevyvážené, s vyšší či nižší kyselinou, odejde jen s bodem. Výrazně nevyvážené, kyselé či naopak vyloženě „tupé“, nedostane bod žádný.

Sladkost – sladkost je parametr, který může výrazně zlepšit dojem či naopak od vína odtrhnout pozornost. Pro každý styl vína jsou vhodné jiné úrovně sladkosti. Ta správná, pozdvihující víno a harmonická, si zaslouží 1 bod. Sladkost lehce mimo vhodnou úroveň, víno přeci jen trochu příliš suché či naopak sladké vzhledem k požadovanému stylu, odejde s půlbodem. Víno sladkostí mimo, zastírající ostatní charakteristiky, nevyvážené… takové žádný bod nedostane.

Tělo – tento termín se používá k popisu pocitu v ústech, váhy vína. Plná vína chutnají v ústech těžší než vína tenčí, často vyvolávají dojem, že je nutné je „žvýkat“. Plnější chuť neznamená nutně více bodů, plný počet 2 bodů si odnese víno, kde tělo odpovídá odrůdě, stylu a věku. Pokud je trochu posunuto, odnese si jen 1.5 bodu. Působí-li víno poněkud těžce či naopak lehce na odrůdu/styl/věk, odnese si jeden bod. Příliš těžké a neohrabané víno či naopak víno mdlé a prázdnější (opět vzhledem k tomu, co je hodnoceno) odejde bez bodu.

Chuť – víno vykazuje obrovský rozsah chutí, které se navíc stávají komplexnějšími při jeho stárnutí. Je opět nutné přihlížet ke vhodným charakteristikám vzhledem k odrůdě, věku a stylu vína, což vyžaduje zkušenosti a znalosti. Nelze pouze označit, zda je výrazná či ne, bez vazby na tyto další faktory. Víno s komplexním profilem si odnese 2 body, pokud je jednodušší ale stále odpovídá odrůdě/věku/stylu, dostane 1.5 bodu. Dá-li se stále ještě souhlasit s tím, že chuť odpovídá, dostane víno 1 bod. Neurčitá chuť či chuť neodpovídající výše uvedeným požadavkům odejde bez bodu.

Hořkost – úroveň hořkosti se liší odrůdu od odrůdy a je nutné na toto brát ohledy. Ale bez ohledu na odrůdu by víno mělo zůstat vyvážené a hořkost by nijak neměla odvádět od příjemného dojmu. Takové víno si zaslouží 1 bod. Pokud je hořčí, ale stále vyvážené, pak jen půl bodu. Příliš hořké a nevyvážené víno bod nedostane.

Svíravost / množství tříslovin: Výrazné třísloviny jsou doménou některých odrůd více než jiných, zároveň jsou mnohem výraznější v mladých, plnějších vínech, a ustupují s věkem. Proto je i zde nutné přihlížet k typu vína, odrůdě a věku. Pokud úroveň tříslovin odpovídá, zaslouží si 1 bod. Je-li tříslo přeci jen poněkud moc či málo, odejde víno s půlbodem. A pokud má třísla vyloženě moc nebo je naopak příliš měkké, nezaslouží si žádný bod.

Celkový dojem – je logicky nejsubjektivnější částí celého hodnocení, ale díky za něj! Udělují se na základě celkového pocitu, které víno v degustátorovi zanechá. Víno s výrazným charakterem, vznešených kvalit, dostane celé 4 body (tedy celá jedna pětina z maxima dvaceti). Vína půvabná, s určitými speciálními znaky, zajímavá, taková si zaslouží 3 body. Vína pouze typická pro odrůdu a věk, bez nějakých zvláštních významných znaků ale zároveň i bez vad, taková odejdou se dvěma body. Pokud víno nemá žádnou zvláštní charakteristiku, ale ani vadu, pak si stále zaslouží bod. A pokud se přidá i vada, pak odejde bez bodu.

Variant je, ve velmi lehkých obměnách, více. Ale v zásadě, i pokud se třeba klade důraz na jiné parametry, dost sedí to rozdělení do kategorií (tj. nad 17 bodů opravdu skvělá vína). V jedné z dřívějších verzí byly pro celkový dojem vyhrazeny jen dva body, neexistovala kategorie pro třísloviny a naopak se hodnotilo i množství těkavých kyselin, tedy „octové“ tóny. Ale výše uvedená tabulka je přijímána jako platná v současnosti (byť leckterá velká jména vinného světa, jako například Jancis Robinson, používají nějakou svoji modifikaci). A celkem jasně z ní vyplývá, že přes „inženýrský“ systém přiřazování bodů jednotlivým vlastnostem disponuje dvacetibodovka celkem slušnou pojistkou, která by měla (u zkušeného degustátora a milovníka vín) zajistit, že vína pouze technicky dokonale vyrobená a odpovídající odrůdě nikdy nedosáhnou na mety nejvyšší (byť hranice „výjimečnosti“ vlastně mohou celkem snadno, chtělo by to pár úprav a přizpůsobení moderním technologiím), díky závěrečnému celkovému dojmu. A taktéž tabulka celkem jasně eliminuje vína natlačená do podoby, která jim nepřísluší. Tedy pokud víte, co chutnáte, minimálně na úrovni odrůdy, věku a stylu, kterým se mělo víno ubírat. Navíc je z rozpisu udělování bodů jasné, že dát pokaženému rulandskému šedému přes osmnáct bodů je naprostá kravina. A pokud se vesnický košt v průměru pohybuje okolo osmnácti, tak je zřejmé, že nikdo z hodnotících nemá potuchy, jaká vína těchto hodnot v civilizovaném vinném světě dosahují.

Víno s třinácti body není nic hrozivého! Hodnotitelé, probuďte se a zkuste hodnotit tak, aby bylo možné alespoň trochu srovnávat se světovou konkurencí, když už tedy používáte standartní hodnotící škálu a ta vína bodujete. Leckterá na Moravě a v Čechách produkovaná vína na to mají. Ale pokud budete dávat obyčejné nudě tolik bodů, kolik jinde mají jen ty úplné špičky, nijak si (ale ani těm vínům) nepomůžete.