Ryzlinky v podání Weingut Dönnhoff

Když se řekne Rýn, Mosela či Alsasko, v očích ryzlinkofilů se zablýskne. Ale je tu ještě Nahe, oblast svým způsobem spojující charakteristiky výše jmenovaných (někdy je možná přání otcem myšlenky, ale občas na tenhle marketing místních vinařů narazíte :o), která u mnohých zvýšení tepu nevyvolává. Do momentu, než první ryzlinky odsud ochutnají. Společnosti Domaine R&W minulý týden odprezentovala sedm ryzlinků od nejzářivější hvězdy této oblasti, Weingut Dönnhoff. Vína představil a na otázky odpovídal (nečekaně příjemnou němčinou) přímo vinař Helmut Dönnhoff. Jak se ve víně projeví krystalická břidlice versus vulkanická podloží? Budou společné znaky ročníků 2008 a 2004, které jsou si v Nahe prý podobné (a navíc prý pro Nahe typické a dobře odhalující terroir), pokud ochutnáte vína od sebe čtyři roky vzdálená přímo po sobě? Ryzlink!

Přiznám se, že na ochutnávku jsem šel se zkušeností s několika málo lahvemi spíše jejich základního vína, v průběhu několika let vždy jako vzorek na nějaké průřezové ochutnávce Domaine R&W. Pokaždé šlo o moc pěkné věci, ale nějak jsem se k nim nákupem nevrátil (asi tam narazil na jiné kousky, do kterých peníze investoval raději). A při čtení informací na internetu a po encyklopediích mi skoro přišlo, že Dönnhoff nemá chybu a je opěvován snad až příliš. Jsem děsně podezíravý :o) Jenže už u druhé lahve mi bylo jasné, že tohle vinařství prostě umí. Tady si dovolím „oficiální“ popis podniku od dovozce + jedno krátké video z úvodu degustace, následně přidám pár vlastních kusých poznatků z ochutnávky a samozřejmě degustační poznámky. „Rodina Dönnhoffova přišla do Oberhäusenu an der Nahe zhruba před 200 lety a založili malou zemědělskou farmu. Postupem času se rodina stále více specializovala na vinařství, až se mu začala věnovat úplně. Vinařství Dönnhoff se nachází v obci Oberhäusen, kde se nachází také část vinic, další vinice potom pokračují až do vesnic Niderhäusen a Schlossböckelcheim ve velmi skalnaté kotlině středního toku řeky Nahe. Současný majitel – Helmut Dönnhoff, poté co převzal vinařství v roce 1971, přikoupil několik nových viničních tratí v oblasti, což mu umožňuje vyrábět široké spektrum excelentních vín. Na svých vinicích, které dají dohromady téměř 20 ha, pěstuje velmi staré, často více než šedesátileté keře, z nichž většinu představuje Ryzlinky Rýnský.“



Helmut Dönnhoff dával celkem jasně najevo, že místo původu hroznů je vše, v podstatě o technologii zpracování hroznů začal mluvit až po sérii velmi konkrétních dotazů, sám pouze vysvětloval rozdíly vlivu jednotlivých poloh a podloží na hrozny. Produkce je momentálně rozdělena v poměru zhruba 50:50 mezi suchá a sladší vína, v rodině je to prý vždycky docela boj, na která se zaměřit, a nyní je to nerozhodně (hlasuji pro suchá!). U svých ryzlinků nechce nějaký nápor v ústech, mohutný úder hned na úvod, ale spíš harmonický dojem a postupné otevírání vína. Jsou naprosto proti zavlažování vinic, i na těch nejsušších polohách musí réva trpět a propracovat se skrz podloží k vodě hezky hluboko a sama, jedině tak lze podle nich dosáhnout těch opravdu skvělých vín. Při vinifikaci používají krom nerezu i velké dřevěné sudy (2000l), bez nich by bylo víno příliš reduktivní, ale zároveň to nesmí přehnat, protože jinak zase upadá část svěžesti. Jinak se nesnaží o nějaké složitosti, potřeba je prý „pouze“ čistá rychlá práce. Po sběru a pečlivém vytřídění hroznů je co nejrychleji pomlít a ve velmi krátké doby nechat kvasit bez přídavku nějakých enzymů a jiných podivností. Před lahvování se vína čiří. Nahe a vybrané polohy jim umožňují dosáhnout pro Ryzlink ideálních podmínek, především ne příliš vysokých teplot a velmi dlouhého dozrávání, sběr začátkem listopadu je běžný.

Riesling QbA trocken 2008 pochází z podloží vulkanického (= „sytější“, „tučnější“ vína, břidlice by měla poskytnout více elegance), především z vinice necelého půl kilometru od jejich domu. Víno velmi svěží, ovšem zároveň opravdu mladičké a ještě se sérií „stále skoro kvasím“ tónů, ovocité, velice příjemné. V chuti fantasticky svěží, již nyní vlastně vyvážené, s kupou kyselin a mineralitou rozpuštěnou v medu, lehce sladší stopa v závěru bohužel spíše kratší dochuti. Na takového mlaďocha dost povedené pití, ale za dva roky… :o)

Riesling Tonschiefer trocken 2008 je již z břidlicového podloží, slovo tonschiefer v názvu je přímo geologický výraz pro jeden její druh (mrkněte na fotky). Víno je svěží, minerální, ovocité, s tóny přezrálých hroznů, vůně zatím dává méně než suchá, svěží řízná chuť, vyvážená, rozvíjející se do krásného dlouhého doznívání. Na tak mladé víno již nyní jede na vlně harmonie a elegance a skoro mi nepřijde hřích to pít, ale za pár let...

Riesling Norheimer Dellchen Spätlese trocken 2004 pochází z teprve nedávno získané a rekultivované vinice, přírodního amfiteátru kde se mísí břidlice s vulkanickým podložím. Zde již nastupuje režim „přiblbý úsměv“ – nádherný, zralejší ryzlink, naprostá klasika mísící ve vůni archetypální lípu, med, petrolej alias barvy & laky, víno bohaté a krásné. V chuti suché a svěží, lipovomedové, čisté, elegantní, rozvíjí se na patře a skvěle odeznívá, opět s lehce nasládlou tečkou jako bonusem nad jinak harmonickým a kyselinou řízeným dojmem. Jestli se takhle posunou ty nulaosmičky… mmmmm! :o)

Riesling Hermannshöhle 2005 nese označení Erstes Gewächs, více o klasifikacích v těchto oblastech najdete v jednom starším článku. Legendární poloha, elitní ryzlink z povedeného ročníku na cestě k vrcholu, výsledek se dostavil. Intenzivní, koncentrované a nabušené víno, velmi důrazné a přesto neztrácející eleganci. Ovocitost, med a lípa, vyzrálé hrozny a petrolej, to vše se ve vůni mísí a myslím teprve pořádné rozvíjí do finální podoby. V chuti nádherně suché, svěží, živé, koncentrované, bylinkově kořenité, s kupou ovoce a nádherných kyselin, úžasně dlouhé. Ano, takhle dokáže ryzlink vypadat. Kvůli efektní „sladké tečce“ v závěru padl dotaz na obsah cukru, prý někde 6-7 gramů na litr, ovšem dokonale vyvážen osmi gramy kyselin.

Riesling QbA fruchtig 2007 je víno ze stejné polohy jako první vzorek, ovšem tentokrát vyrobené do sladkého projevu. Projevuje se mnohem jednodušeji, ne stoprocentně čistě ve vůni (taková ta lehká „zaprděnost“ co asi časem odvane), s nasládlostí bílého ovoce. V chuti je cukr dostatečně vyvažován kupou kyselin, není to vyloženě utahané, trochu připomíná meruňkový kompot, je dostatečně dlouhé… ale na rozdíl od všech předchozích vzorků, ač takhle prostě podobný styl vín vypadá, mi to přišlo nějak nudné. S lososovou kanapkou fungovalo o něco lépe, jídlo nejspíš slušně doprovodí (byť pro Helmuta je tohle lehké víno na pití před jídlem :-D), ale jinak moc nevím.

Riesling Oberhäuser Leistenberg Kabinett 2007 je přeci jen poněkud jinde, ve sladčeji ovocité vůni je dost svěžesti a mineralita, přesto na mne i toto působí trochu „tupším“ dojmem. V chuti plnější, sladké ale s pikantní vsuvkou kyselin, grepovo-cukrové v závěru, poměrně vyvážené. Stále mi stylem úplně nesedí.

Riesling Schlossböckelcheimer Kupfergrube Spätlese 2005 je klasické německé sladké víno se zhruba osmi procenty alkoholu, sladké ve vůni, ovšem zároveň s hromadou vyzrálých tónů, bohaté, s náznakem petroleje. Sladké, minerální, čisté a elegantní v chuti, s pěknou kyselinou a dlouhou dochutí. Ano, tohle už je pěkný slaďák, byť pro mne stále jen „dobrý ve své třídě“, takové nadšení jako u vín suchých se prostě nekoná.

Ceny? Vysoké, základní ryzlink přes tři stovky, Dellchen stovek devět, Hermannshöhle třináct. No jo, Dönnhoff má jméno a dělá skvělá vína, takže nás nešetří. Ale ochutnávka to byla moc pěkná, díky za ni. Nemám nic proti vínům sladkým, dokáží mne nadchnout a rád si občas sklenku dám, v tomto případě mi však přišla znatelně méně propracovaná než vína suchá, která v podstatě neměla chybu. Tak třeba ta „suchá“ část rodiny dříve či později převáží :o)