Chápu, že to musí být především zábava, čemuž samozřejmě pomáhá ten správný výběr restaurací, často asi i dle jejich majitelů a kuchařů. Pitoreskní až lehce bizarní figurky a jejich podniky jsou nejlepší, což ukazuje i návštěva U Lojzíka aka v restauraci Vltavanka na břehu Slapské přehrady. Majitel „Bubák“ je právě taková figurka. Je ale otázkou, zda návštěvy podniků, které mají narvaný mražák, lístek románového stylu a vaří klasiky typu kuřecího stejku s broskví mají vůbec smysl. To, co jim Zdeněk Pohlreich radil, šlo už dávno a jednoduše získat i sledováním předchozí série pořadu, případně zapojením selského rozumu. Raději než podniky, kde lze polemizovat o hygienických normách a které se vyhrabávají ze stavu úplně tragického (= z kvality jídla v běžné hospodě v ČR, bohužel), bych viděl restauraci slušnější, která aspiruje na něco víc než jen nakrmit pár turistů v sezóně, rozlít k tomu levné pivo a také zviditelnit se v televizi. Zajímalo by mne, jak budou vypadat úpravy podniku, ve kterém není nutné jídlo vyloženě odstřelit jako opravdu špatné, ale přesto to nefunguje. Nebo třeba v restauraci „luxusnějšího“ střihu, která prodělává a potřebuje změny. Jenže takové nejspíš budou mít strach se přihlásit (rád bych se pletl).
Stejně tak mi přijde hodně mimo styl závěrečného vyhodnocení restaurace. Aby přímo šéfkuchař dorazil za pár týdnů, ochutnal několik jídel a vyřkl ortel asi není moc vhodné. V minulé sérii vznikla docela vtipná scéna s Pohlreichem zamaskovaným parukou a knírem, ale ani tímhle směrem bych to nevedl. Těch návštěv by mělo proběhnout více, s delším časovým odstupem. Opravdu anonymně sledovat, zda dochází k nějakým změnám, na minimálně třech návštěvách a v průběhu několika měsíců. A nálepku udělit opravdu jen v případě, že podnik nejen nabízí dobré jídlo (ve své kategorii), ale zároveň došlo k jasnému zlepšení od počátku natáčení. Nově mají být nálepky s jednou až třemi hvězdičkami dle kvality podniku, ale to neřeší koncept jejich udílení.
A to je asi tak to hlavní. Jinak na šéfa koukám rád. Líbí se mi třeba jednoduché, rychlé a účelné prezentování receptů a postupů. V prvním díle jich nebylo moc, ale oboje působilo hodně lákavě. Někomu asi bude chybět příprava jídla dvacet minut, s detailním rozpisem surovin na obrazovce a pomalým komentářem o tom, co lze čím nahradit, ale takový už je život :o) Toho se divákům dost možná dostane v novém pořadu „S italem v kuchyni“, který na Primě začíná 27.9. a popis na webu nevypadá úplně blbě, vyloženě naznačuje představení klasických surovin a jak s nimi vytvořit tradiční jídla Itálie. Upoutávka v televizi, pokud jsem se nepřeslechl, informovala o něčem jako „italské kuchyni z českých surovin“, čehož se poněkud děsím. Uvidíme.
V televizi se nám to gastropořady začíná plnit, na TV Barrandov se nově prohání Gordon Ramsay (dabovaný) v originální Hell’s Kitchen a vůbec je toho čím dál víc. Vědět něco o jídle se stává i u nás stále módnějším tématem. Pohlreich se sloganem „Nevařte z vody“ se stal tváří reklamní kampaně pro kuchařský učňák, plakáty visí minimálně v Praze po metru. Ještě by to chtělo nějaký pořádný pořad o víně a věcech okolo, i kdyby pro začátek jen jako pár minut jakožto “přílepek” k něčemu z kuchyně. Třeba se dočkáme.
V článku jsou použity oficiální promo fotky pořadu, respektive prvního dílu druhé série. K Ano, šéfe! fungují fanouškovské stránky na http://www.ano-sefe.com, tamtéž můžete shlédnout i záznam výše popisované epizody.
