Na degustaci očekávám, že budu mít v ceně automaticky k dispozici pitnou vodu a případně sousta neutralizačního chleba. Zde bylo jídlo jen k zakoupení a i voda se musela platit zvlášť. Když jsem se trochu ohradil, že o lahvovanou vodu (prý 40,- Kč za sklenici, jak doplňují diskutující na Facebooku) nemám zájem a zda někde není obyčejná karafa s kohoutkovou, byl jsem odeslán na záchod, že je tam prý umyvadlo. To, že tam nikde nebyla plivátka a musel jsem vzorky likvidovat a plivat do oplachovadla sklenek, taky nepotěší (hlavně proto, že k němu vždycky musíte sklonit hlavu hodně blízko a bokem, jinak se víno na rovné ploše rozprskne všude kolem; je to dost nešikovné a otravné). Ale vzhledem k tomu, že jsem tam plival asi jako jediný (u ostatních to vypadalo, že si spíše užívají objevená slušná vína ve společnosti přátel a nic moc neřeší), tak snad ani nemohu mít organizátorů nepřítomnost plivátek za zlé. V ČR se prostě ještě zatím moc nenosí. Ještě o kus víc naštve, když postupně u třech vzorků ohlásíte obsluze jasnou vadu (výrazný korek, víno znovu rozkvašené a víno těžce zoxidované, tedy spíše dost možná problémy konkrétních lahví) a nic se nestane. Nic. Vína jsou stále na svých místech a rozlévána ostatním. Chápu, že možná mají na celé dva dny jen pár lahví, ale tohle je humus. No a pokud vám přišlo, hlavně u nějakých lehčích bílých, že mají často takovou divnou „řepnou“ pavůni, pak vězte, že tohle divné aroma měla přímo voda v omývadle sklenic, takže u čerstvě opláchnuté sklenky zašplíchnuté malým degustačním vzorkem se to stále hodně projevovalo.
Hlavní průšvih však byla vína jako taková. Ochutnal jsem celkem 40 vzorků (což mi přijde jako dost reprezentativní průřez), vzhledem k zaměření kupříkladu všechny zastoupené Veltlíny či Sauvignony, a musím říct, že takovou přehlídku nepovedených vín už dlouho neviděl. Už dlouho si říkám, že v hodnocení přestanu používat u vůně výraz „čistá“, protože většina vín dnes přeci taková skutečně je, ale páteční ochutnávka mne přesvědčila o opaku. Někdy jsem házel ksichty jak Pohlreich v Ano, Šéfe! a chytal se za hlavu. Pokud šlo o degustaci vín už někde úspěšných a snad tedy minimálně technicky v pořádku (i když… viz starší článek na téma bodování na soutěžích), tak se s nimi muselo něco stát při přípravě téhle akce, nějakým společným špatným skladováním nebo něčím. Nebo snad někdo vybral „sadu pro pražáky“? :o) Nechápu. Psát, která všechna vína byla mimo, se mi nechce. Zabralo by to hromadu času, který zrovna do tohohle věnovat nemíním. Každopádně pokud bych slušná vína ze znojemska neznal a tohle byla nějaká moje seznamovací průřezová ochutnávka (navíc vín „oceněných“ a tedy asi nadprůměrných), nejspíš nic dalšího v té oblasti ani zkoušet nebudu a emigruji kousek za hranice do Weinviertelu. Omezím se tedy na těch pár vzorků, které bych třeba rád ochutnal znovu či se nebál otevřít návštěvě.
A to je pro dnešní „depresivní“ pondělí všechno. Pokusím se v týdnu negativitu nechat stranou a psát o věcech příjemných, něco málo v zásobě mám :o)
