Šéfkuchař Shahaf Shabtay, domovem v Londýně, prezentuje pět různých stylů kuchyně a vlastně také tepelné úpravy, na webu najdete jejich popis i celý jídelní lístek. V něm jsou pokrmy rozděleny právě podle těchto pěti skupin a k tomu navíc dezerty. Nehledejte předkrmy či hlavní chody, takhle to tam nefunguje, vše by měla být tak nějak „degustační porce“ dostatečně velká k tomu, aby se o ní podělil pár. Personál se snaží pomoct a navést vás, v době naší návštěvy byl pozorný a výborný (ale později, když se podnik zaplnil, už začalo docházet k dost výrazným prodlevám, byť to nevypadalo, že by se kdokoliv z nich flákal, spíš nestíhali). Ale i tak se nedozvíte přesně, o jak velké porce se u jednotlivých jídel jedná a na co se připravit. Číšník sice tvrdil, že vše jsou skutečně spíše malé porce a v pohodě zvládneme hodně chodů, ale není to nutně pravda, leccos je pořádná dávka. Doporučuji na začátku objednat spíše méně a pak případně doplnit.
Jídla vždy dorazila krásně naaranžovaná, v ideální teplotě (byť bych občas ocenil nahřáté nádobí, pokud toho přijde na stůl více najednou, může se chladnutí na jídle podepsat) a doslova k nakousnutí. Nebudu ty jednotlivé chody nějak do detailu popisovat, ale všechny mají něco společného – neuvěřitelnou bohatost skvěle provázaných chutí. Je tam toho tolik, funguje dokonale spolu a po prvních dvou chodech vás vystřelí do výšin chuťové extáze. Samozřejmě jsou tam drobné „úlety“, třeba v Pepper Calamari, což je jinak skvělý chod, kuchař pracoval s koriandrem jako by to byl listový salát a podobné množství, pokud nejste nějaký vyložený fanoušek tohohle koření, jen tak snadno nezvládnete. Trochu mne zarazila i přílohová rýže, kterou bych čekal asijskou slepenou, ale tahle byla sypká a hůlkami se jedla dost blbě (o namáčení kousků v omáčce nemluvě).
Bylo tam pár jídel, ze kterých jsem byl nadšen tak, že už to skoro víc nešlo. Křupavá rolka s lososem a tuňákem nemá chybu, fantastická byla i pražma s černými fazolemi. Slušný úlet je kambodžská svíčková, před kterou nás číšník varoval a doporučoval něco jiného. Nedali jsme se :o) Od ostatních jídel se liší, jednotlivé kusy zeleniny (která je u všech jídel naprosto perfektní a křupavě čerstvá) jsou mnohem větší, to jídlo je o dost „rustikálnější“, jednotlivé chutě tak nějak spíše samostatné a maso v těstíčku se pyšní aromatem oslí stáje :o) Hodně zvláštní věc, které je navíc veliká porce. A naprosto dokonalý je jeden z dezertů (možná i další, to nevím, netestováno), kokosové tiramisu. Chutěmi nabušený koncentrovaný úlet, chci ho znova!
Pro mne se SaSaZu stalo místem, kam se chci vrátit na jídlo. A ne jednou. Je tam několik „detailů“, které mne štvou, a jeden průšvih dost velký, který můj plán možná zhatí. Mezi detaily patří kupříkladu hudba. Přítomný DJ se snažil seč mohl, ale já bych tam ocenil asi přeci jen něco tiššího a méně vlezlého. Asi bych i bez většího cukání zvládl, že za sedmičku vody zaplatím 80,- Kč a karafu kohoutkové číšník přinést odmítl. Co si příště asi nedám je víno a zůstanu u koktejů (vyzkoušen můj oblíbený a zde docela slušný Mai Tai) či čaje, nemusím furt pít kvašené hrozny, že jo. Vína v běžné nabídce nejsou moc zajímavá a ceny příliš vysoké. Vína lákavá najdete spíš na stránce cenově stejně přestřelených „prestižních kousků“ za částky 2000+. Zkusil jsem dvě z vín nabízených po sklence, 1.5dlc Shirazu z Austrálie (De Bortoli) za 120,-, dost nudného obyčejného vína. A 1.5dlc tramínu od Ampelosu, který byl plochý, nudný, bez kyselin a chutnal, jako kdyby v lahvi zbylo jen deci a na požadované množství to někdo doředil vodou (což mi připomíná, že v podobném podniku bych ocenil, kdyby číšník nalil víno do sklenky přímo u stolu z lahve a ne ji donesl již plnou). Prostě na víno je to tam jedině v případě, že nejste do tohohle nápoje nadšenci a navíc vám nevadí si připlatit.
Tohle všechno by mi ovšem nezabránilo dorazit znova. Pokrmy ze SaSaZu bych totiž klidně jedl i z plastového tácku a seděl přitom na obrubníku někde na okraji tržnice a v dešti :o) Což možná příště udělám. Ten podnik totiž je, pokud mi obsluha něco nezatajila, komplet kuřácký, popelník (jediná bílá a k designu ostatních částí servisu neladící věc) trůni na všech stolcích. V rezervaci jsem zdůraznil, že bych rád nekuřáckou část, a dorazila mi (samozřejmě anglicky) odpověď „Thank you for your reservation at Sasazu restaurant! We are glad to confirm your reservation“ a ani slůvko omluvy, že to bohužel v nekuřácké části nebude (i pokud by tam byla, tak samozřejmě oddělena jen silou případné vzduchotechniky, je to celé jeden souvislý prostor). Je mi líto, ale k podobné úrovni kuchyně smrad z cigaret nepatří. A myslete si o tom co chcete, za tímhle názorem si stojím.
Vaše zkušenosti ze SaSaZu? Nejlepší asijská (a teď rozhodně nemyslím jen suši) kuchyně v Praze či ČR obecně?
