Čtyřikrát Beaujolais Nouveau

Včera večer, ve svátek příchodu mladého vína, jsem doma páchal degustaci tradičních zajímavých Cru Beaujolais, jako „protest“ proti spojování téhle oblasti právě a především s mladými obyčejnými víny. Pod tlakem toho „svátku“ ale nakonec neodolal a k dvanácti vybraným vzorkům přihodil navíc i tři mlaďochy. Ani v jednom případě nešlo o ty úplně nejzákladnější, vždy spíše o kategorii Beaujolais Villages (či víno prestižního producenta), přesto očekávaní nebyla zrovna velká. Tahle mladá vína, určená na rychlé vypití, jsou připravována metodou karbonické macerace (hrozny ponechány vcelku v uzavřené nádobě, kdy se mošt z porušených hroznů na dně postupně rozkvasí a nádoba plní oxidem uhličitým, pod tlakem praskají další a další hrozny a ve vznikajícím víně se vyluhuje ze slupek barvivo a taniny, víno si zachovává výraznou ovocnost a specifickou vůni) a nesou si sebou mnohá její specifika, především občas dost vlezlou bonbónovou vůni. Co se chutnalo a jak to dopadlo?

Jako první testuji Beaujolais Nouveau Villages 2009 z podniku Lupé-Cholet, už v poledne po skleničce na obědě. Ostrá fialová barva, až „jedovatě“ působící. Ve vůni sladce ovocité, poměrně výrazné s naprosto typickou „peardrops“ vůní, aromatem tvrdých cucavých bonparů (takových těch klasických totalitních, žádné moderní varianty s vitamínem C a podobně) především do fialových černorybízových a s troškou hruškové vůně. V chuti suché, ovocité, s fajn kyselinou, tříslem a slušně dlouhou dochutí. Klasika.

Na večerní degustaci začínáme vzorkem vinařství Brac de la Perriere a jejich Château de Grandmont Villages Nouveau 2009. Opět jedovatěji fialková, bonbonovitá ovocitost, ostřejší jednoduchá vůně nenabízející mnoho. V chuti suché, lehčí, dobře pitelné ale velmi jednoduché. Skutečně jde, alespoň pro mne, o víno tak maximálně na jednu sklenku (či láhev ve skupině) v tento den než na pití kdykoliv jindy. Přesně takhle vypadá kupa běžných Nouveau.

Pokračujeme négociantem Pardon Pere et Fils a Beaujolais Villages Nouveau 2009. Jejich ročník 2007 vyhrál v soutěži MF Dnes o nejlepší Nouveau na trhu a i ročník 2009 by měl být v Beaujolais velmi dobrý. Barva hutnější fialka. Vůně velmi výrazná až parfémová, sladší, ta bonpari ovocitost je tu v míře nevídané. I v chuti, přes suchost a fajn kyselinu a tříslo, dominuje nabušenější bonbónová ovocitost. Má to docela dlouhou dochuť a v kategorii mladých Beaujolais myslím představuje velmi tradiční verzi v silně nadprůměrné podobě.

No a do třetice večerní sady Domaine du Vissoux a Beaujolais Primeur „Les Griottes“ 2009, mladé víno prestižního producenta. Tady je už u barvy vidět, že se pohybujeme někde trochu jinde, fialová se trochu míchá s červenou. Vůně je znatelně více vinná a dospělejší, je tu trocha kořenitosti, jahody a třešně, aromaticky stále sladší ale uměřeně a méně vlezle než předchozí vína, vyvážené. A to vše se opakuje i v suché příjemné chuti, hezky hroznově vinné a „burgundštější“ než u předchozích vzorků, evokuje až dojem mladičkého Pinotu spíše než Gamay. Mladé, živé, trochu kořenité, delší a vyvážené. Po pravdě moc příjemné pití, se kterým bych neměl problém i během roku, ba naopak. Jako jediný vzorek z celé degustace (nejen té části mladých vín) nebyl pod plným pravým korkem, ale s plastovým špuntem (což očividně ničemu nevadilo).

Závěr? Beaujolais má v mladých vínech jasných náskok proti našim Svatomartinských, samozřejmě i geografický. Ta lepší vína kvalitních firem, ač mladá a bonbónová, nepůsobí nějak zásadně technologicky a uspěchaně a pokud vám tenhle styl aromat vyhovuje, jedná se o docela fajn pití. A Domaine du Vissoux, které mne nadchla před pár týdny a v podstatě nakopla celou degustaci uspořádat, předvedla, že to víno jde udělat i trochu jinak a mnohem seriózněji. Poučné to bylo :o)