Champagne de Castellane je středně velký podnik spadající do skupiny Laurent-Perrier, sídlí v Épernay a dovozce pro ně má vlastní web s dostatkem informací v češtině, které zde tedy nebudu opakovat – www.castellane.cz. Donedávna bylo jedním z nejlevnějších běžně dostupných šampaňských na našem trhu, když neuvažujeme různé speciální značky pro velké obchodní řetězce (hlavně Marks & Spencer a Tesco). Teď už je situace trochu jiná a v podobné cenové relaci, tedy do sedmi stovek za základní Brut Croix Rouge, mu konkuruje kupa dalších (a často i zajímavějších a od menších producentů) šampaňských. Viněty od de Castellane snadno poznáte podle červeného svatoondřejského kříže na každé vinětě, neplést s červenou stuhou vinařství Champagne Mumm :o) Základní neročníkový brut je sestaven ze všech tří základních odrůd – Pinot Noir, Chardonnay i Pinot Meunier. Ve sklepeních vinařství zraje nejméně dva roky a typicky je použito 15 a více procent rezervních vín pro zajištění konstantního stylu (více o celém procesu přípravy Champagne v samostatném článku). Měl jsem s odstupem času dvě různé lahve. Ta včerejší poměrně pěkně perlila, byť bublinky byly spíše větší. Vůně svěží, květinová s jablky, takový typický jednodušší základní styl s lehkým náznakem toastu a oříšků a zároveň i mírně únavy časem. V chuti výrazné kyseliny a slušná říznost, víno je suché s dosáží drženou dost pod limitem na brut. Objevují se trochu oříšky a lehká hořčina v závěru. Jednoduché, dobře pitelné ale spíše dost obyčejné Champagne bez nějaké výraznější charakteristiky. Takový korektní základ, rozhodně neurazí, ale tedy ani nenadchne. Láhev před nějakou dobou mi přišla o kus živější, bez oné hořčinky, ale jinak závěr velmi podobný. Na ochutnávce doma jsem otevíral ještě jejich ročníkový Brut Millésimé 2000, ze které je fotka s dekantérem v úvodu. U té jsme se neshodli (a i proto strávilo nějakou dobu v karafě na pořádné rozdýchání), zda jde o tak zvláštní projev nebo vadu lahve (k té se kloním já), musela by rozhodnout další láhev a tu jsem neměl.
O pořádný kus víc mne zaujal Crémant d’Alsace Brut Rosé z vinařství Lucien Albrecht, které se právě bublinami dost proslavilo. Už jsem tu o nich psal v článcích Gewurtztraminer Cuvée Martine Albrecht 2004, přímo o bublinách pak v Od Rossijskoe po Champagne…, Vína z Alsaska v hladomorně a 7x ryzlinkové překyselení žaludku. Rosé je sekt neročníkový, samozřejmě stejně jako šampaňské v lahvi kvašený, a postavený kompletně na odrůdě Pinot Noir. Barva je taková bledší jahodová, na úvod víno vytvoří opravdu bohatou pěnu, která ale rychle opadne a následuje ji velmi pěkné, jemné perlení. Aromatika byla nejdříve poměrně sevřená, spíše hodně jemně ovocitá s nečekanými květinovými tóny, žádný náraz vůni. Spíše decentní a elegantní. Později, po pár desítkách minut, se víno otevírá a trochu rozparádí, červená ovocitost zvýrazní. V chuti čisté, svěží, hromada kyselin a příjemná mineralita, ovocitost, slušná délka. Víno je to lehčí, krásně pitelné, moc dobře vyrobené a hodně „šampaňské“, byť tamní rosé bývají přeci jen trochu plnějšího a výraznějšího stylu (ač na stejném objemu alkoholu). Baví celý večer a stálo něco málo přes tři stovky.
Strašně mne mrzí, že průměrné ceny Champagne (ale co do činění s tím má i naše spotřební daň na šumivky) jsou tu vyšší než jinde v Evropě a nemyslím tím nákup přímo u vinaře ve Francii. Obzvláště patrné je to při srovnání s Velkou Británií, kde v běžných řetězcích a vinotékových frančízách najdete takhle před svátky v akci hromady lahví větších producentů od 10 do 25£ + samozřejmě ve speciálních prodejnách i malá zajímavá vinařství za lepší ceny než zde. Jenže kolik se toho vypije v UK a kolik tady, že… :o)
