Dnes to bude takové rychlé letem ryzlinkovým světem, o obou vinařstvích jsem totiž už psal a stačí tedy frknout sem jen degustační poznámky k nově ochutnaným dvěma lahvím. A začneme bublinami. Crémant d’Alsace Riesling Brut z vinařství Lucien Albrecht, tedy sekt vyrobený klasickou metodou (viz zde) čistě z Ryzlinku Rýnského, jsem za posledních pár let pil již několikrát s různými výsledky a tentokrát to byl zdaleka nejlepší zážitek (skoro si říkám, na kolik se podepsala atmosféra a lidé okolo). Odkazy na informace o vinařství najdete v nedávném hodnocení jejich suchého rosé. Tenhle ryzlink sekt působil hodně čerstvě a mladě. Netuším, na jakém ročníku byl postaven (na vinětě žádná taková informace není a chybí i datum degoržování), ale podle všeho se jedná o aktuálně na trh vypouštěnou šarži. Pěkné perlení menších bublinek se záplavou pěny na úvod. Krásná svěží aromatika, květinová a hodně do stylu blanc de blanc šampaňského, podobná je i chuť. Svěží, vyvážená (byť osobně bych ocenil možná i víc kyseliny, ale „objektivně“ je jí tam dost, já jsem na ni úchyl), dlouhá, s nádherným elegantním projevem v ústech. Hodně, hodně dobré. Láhev přišla na něco přes tři stovky a v podobné cenové kategorii jsem tak příjemné klasické bublinky už dlouho nepil.
Druhý dnešní ryzlink mi doma skončil tak trochu omylem a je praktickým důkazem, že i „mistr tesař“ se někdy utne. Objednával jsem několik lahví z vinařství Weingut Dönnhoff, mám tu o nich celý delší článek, a samozřejmě chtěl ty jejich krásné řízné sucháče. Pohled na obdržené lahve, na kterých se skvělo 9.5% a méně alkoholu (a bylo tedy jasné, že je tam kupa cukru), mi úplně radost neudělal. Ale všechno zlé je pro něco dobré a nakonec jsem za svůj omyl docela rád. Polosladký Dönnhoff Riesling 2008 je v podstatě základem jejich produkce, společně s dříve popisovanou suchou varianou. Elegantní protáhlá láhev, kovová záklopka, pěkný plný korek a viněta, která vám neprozradí krom odrůdy a ročníku prakticky nic (i ten cukr musíte odhadovat právě z alkoholu). Bledší zelenkavá barva. Na úvod lehce reduktivní „silážové“ aroma, které ale rychle odvane a nahradí jej ryzlink v jedné z klasických a ve své jednoduchosti v podstatě perfektních podob. Mladé citrusově svěží a květinové aroma, lehce med a výrazná mineralita, vyvážené a lákající k napití. V chuti svěží, živá a neuvěřitelně příjemná kyselinka skvěle spojená s vyšším zbytkovým cukrem, ovocitostí a medovostí. Projevem lehké ale přitom tak nějak „nasycující“ a kompletní, příjemně dlouhé. Nic meditativního, ale víno co nezklame a skvěle doplní i nějaké ostřejší jídlo. Lahvinka přišla na 8.50€.
Německý ryzlink, byť tedy z Nahe a ne přímo dotčené oblasti, mi připomněl, že tam zrovna zuří nepěkný spor o výstavbu mostu, který by přetnul údolí Mosely a zhyzdil leckteré z legendárních vinic. Přípravy jsou v plném proudu, už se dokonce kácejí stromy. Vinaři, místní obyvatelé, ale i vinní nadšenci a profesionálové z celého světa se ozývají čím dál hlasitěji a stále neztrácejí naději, že se podaří stavbu zastavit či přesunou o (pořádný) kus jinam. Dlouhý text na toto téma, navíc s jedním zajímavým otevřeným dopisem o krizi moselského vinařství, má na svém webu Jancis Robinson. Těm, kdož vládnou angličtinou, vřele doporučuji k přečtení.
