Malá domácí degustace whisky

Vůbec nevím, čím to asi je, ale jak na ochutnávky vína narvu byt k prasknutí a docházejí mi židle, tak na destiláty se nikdo moc nehrne. A přitom vzoreček či dva po víně si všichni dají rádi. Mám pocit, že je v tom spíš strach z představy „jak budu vypadat po deseti kouscích“ :o) A jelikož se mi nedaří uspořádat destilátovou koštovačku pro kamarády, trápím vzorky naslepo alespoň manželku. Zrovna nedávno jsem jí takhle nalil pět odlišných whisky a čekal, co to s ní provede. V dnešním zápisku vás čekají ale spíše mé degustační poznámky k oněm pěti lahvím, pár fotek ze Skotska a tak podobně (prostě pomrknutí, abych pro příště sehnal více zájemců). Nejen vínem je člověk živ, občas je třeba i trocha vlhkého chladného větru od moře, kouře z doutnající rašeliny a ohně v krbu. Nebo alespoň rozpáleného radiátoru bojujícího proti nevlídnu za okny.

The Six Isles (web)
Moc zajímavá vatted (směs několika různých sladových whisky) whisky, obsahuje pálenku ze všech šesti ostrovů Skotska s aktivními palírnami: Islay, Jura, Skye, Mull, Orkney a Arran. Naředěna na 43%, lahvována bez studené filtrace a úplně bez dobarvování. Velmi bledá barva, vůně příjemná mořsky kamenitá, štípne alkohol, velmi jemně rašelinový kouř, dost zajímavé. V chuti výrazné, mladší a ostřejší, znatelný mořský projev a „Islay“ kouřovost, více než slušná „úvodní“ whisky pro poznávání ostrovních single malt kousků.

Printer's Whisky (web)
Šestiletý kousek z produkce Stock Plzeň, dle jejich webu „Jemná whisky vyráběná tradiční skotskou technologií, kdy součástí výrobního procesu je i sušení sladu kouřem z rašeliny. Sladový destilát zraje v malých dubových sudech po dobu nejméně šesti let, čímž kromě vůně získává whisky typickou zlatavou barvu.“ Po šesti letech je barva ale úplně jiná a hlubší zlatohnědý projev zde je (jsem si tím prakticky jist) výsledkem dobarvení, podobně jako u velké části i poměrně prestižních pravých skotských. Vůně je štiplavá lihová a takové poměrně univerzální vanilkové whisky aroma nepůsobí spojeně s celkem, je jakoby “tresťové”, nepříliš přirozené (ale upřímně to není o moc horší, než u různých superlevných hypermarketových whisky vyráběných kdesi v industriální zóně za Glasgow). V chuti opět dost alkohol a vanilková sladkost. Whisky to je, stojí fakt málo (dvě stovky), ale… upřímně… jakákoliv slušnější a jen o málo dražší skotská či irská míchaná whisky chutná o dost lépe. Nebo třeba ten bourbon, o kterém jsem psal nedávno.

Bunnahabhain 12 y/o (web)
Ač z Islay, kde je typická hutnost a kupa rašeliny, jede Bunnahabhain v trochu jiném stylu a z místních kousků bude pro ty, jež rašelinu zatím spíše oťukávají, asi nejpřijatelnější (když nepočítám různé „unpeated“ experimenty od Caol Ila či Bruichladdich). Zralá zlatavě hnědá barva, jemnější a ovocitá vůně s trochou vanilky, vyzrálá, příjemná. V chuti teplo alkoholu, plnost, ovoce, káva, vanilka, intenzivní a bohaté, vyvážené a poměrně dost uhlazené. Fajn.

Talisker 10 y/o (web, hromady NÁDHERNÝCH fotek)
Jedna z „nejprofláklejších“ single malt whisky, spadá do portfolia giganta Diageo a jejich výběru „Classic Malts Selection“, takže ji najdete úplně všude. Má nadšené obdivovatele i hromadu radikálních odpůrců. Desetiletá varianta je základem produkce této jediné velké palírny na Isle of Skye. Tmavší měděná barva, výrazná kouřovo-pepřová aromatika, někdy až bodavě lezoucí do nosu. V chuti plné, hodně výrazné, rašelina, délka, teplo, pepřovost, poněkud hrubší ale rozhodně ne neotesané. Mám ji rád.

Lagavulin 16 y/o (web)
A opět ostrov Islay a jedno z místních nejslavnějších jmen, stejně jako v případě Taliskeru palírna v majetku Diageo a šestnáctiletá varianta, základ produkce palírny, zařazena v Classic Malts Selection. Pro mne jeden z nejklasičtějších a nejpříjemnějších projevů Islay, který jde v těch naprosto běžně dostupných lahvováních získat. Tmavá barva zašlé mědi, suverénně nejintenzivnější aromatika ze všech pěti, kupa jódu, rašeliny, uzených ryb a mořských řas i vanilkové sladkosti. V chuti hodně výrazné, uzené, intenzivní a bohaté, ale přitom poměrně dost uhlazené (na Islay, pro některé je právě tohle vada na kráse), vyvážené, dlouhatánské a VELMI příjemné. Mám hromady fotek a tomuhle podniku se časem budu věnovat i v samostatném článku.

Pohled na záliv s palírnou Lagavulin od zříceniny Dunyvaig Castle

„Klubová“ degustační místnost v palírně Lagavulin

Post Bus je jednou ze zvláštností Islay. Lehce nerudná mlčenlivá paní, s neuvěřitelnou schopností nerozlít obsah horkého hrnku s kafem za jakýchkoliv zatáček (a pravidelně se zastavující doma v Port Ellen na toast), jím brzy ráno projíždí celý ostrov a sbírá poštu, zároveň ale (za cenu nižší než normální autobusy) pobere do své dodávky i cestující.