Rovnou jsem rezignoval na snahu projít vše či nějaké komplexnější zkoumání a celé si to spíše užil, jen s minimem plivání. Nejel jsem po slavných vínech Barolo, Barbaresco či Amarone, u těch si spíše užiju nějakou řízenou ochutnávku méně vzorků, ale spíše tak vyzobával různé zajímavosti.
Na úvod ten největší objev, kterým se stalo vinařství Palari ze Sicílie. To prezentovalo tři velmi odlišná vína a všechna skvělá. Palari 2006 (DOC Faro) z autochtonních odrůd Nerello Mascalese, Cappuccio, Nocera, Acitana a Galatena, vyzrále ovocité, elegantní, aromaticky netradiční (= s tóny, které jsem ještě nikdy nikde necítil), se skvělou kyselinou, vyvážené. Moc fajn. Mnohem víc mne ale zasáhlo Rosso del Soprano 2006, opět z místních odrůd Nerello Mascalese, Cappuccio a Nocera. Svěží a opět zvláštní vůně s některými tóny připomínajícími až leckterá květinovější bílá, nádherné červené ovoce v chuti, svěžest, elegance, harmonie, plné i lehké na pití zároveň. Krása! A velkým odskokem úplně jinam bylo Santa.Né 2005, které je naopak vyrobeno z odrůd vyloženě mezinárodních – Merlot, Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Petit Verdot. Ovšem nejde o nějaký aktuální módní výstřelek, ba naopak. Vinice je předfyloxerová, sto padesát let stará, a pochází ještě z dob, než byla výsadba těchto odrůd na Sicílii zapovězena (aby přežila sbírka těch místních, unikátních). Neuvěřitelně minerální, vyzrále bohaté, komplexní, plné a zároveň svěží. Moc pěkný zážitek. Ceny už zde nejsou nějak vyloženě „lidové“, ale sedmistovkovým Rosso del Soprano bych si myslím někdy radost udělat mohl…
Potěšil i stolek vinařství Reisten, i přes obrovskou konkurenci Itálie bylo i u nich často pěkně natřísknuto. Dokonce tam proběhla družba s vedle umístěným Franco Torosem a vzájemné přechnutnání Pinot Blanc ročníku 2008. V případě Reistenu šlo o řadu Maidenburg a vinici U božích muk, na tuhle odrůdu dost sázejí, a Toros nabídl na oplátku Pinot Bianco Collio (a pak, jako podpásovku, ještě vyzrálý a moc pěkný Merlot). Torosovo víno bylo až opulentně bohaté, medové, kořenité, neuvěřitelně minerální a velmi dlouhé. Na mne snad všeho až moc. Reisten se prezentoval znatelně uměřeněji, květinově a snad až poněkud sevřeně. Veskrze příjemné víno, ale nějak zásadně neoslovilo. Což se nedá říct o jejich mladých ryzlincích, ty se vyvíjejí moc pěkně a jsem z nich nadšen stejně jako na degustaci loni v září. Jak kousek z Valtické, tak i Maidenburg s vyšším cukrem a krásnou kyselinou jsou ukázkové nádherné rýňáky.
Když jsme u těch ryzlinků… v Itálii o nějak zásadní odrůdu rozhodně nejde, na téhle degustaci jsem narazil myslím jen na jeden vzorek a to u vinařství Colterenzio z Alto Adige. Harrer 2009 bylo víno až příliš mladičké, čerstvé, ještě takové dost kvasné a zaprděné. Škoda, o rok starší varianta by možná oslovila víc. U stejného podniku jsem projel i Pinot Nero, tedy červenou burgundu. Ze základní řady ročník 2008, víno čerstvé, čistě jednoduše ovocité, přímočaré a fajn pitelné. Villa Nigra 2006 (Pinot Nero DOC Cornell) je naopak jejich elitním červeným, jde o pinot ovocný, výrazně nasudovaný teplejší typ, vyvážený, hodně dobře udělaný. Ale mé srdce přeci jen leží u trochu chladnějšího stylu :-)
Alvaro Pecorari prezentoval sadu efektních aromatických bílých vinařství Lis Neris z Friuli. Zaujalo především Fiore di Campo 2008, svěží elegantní a příjemná směs Friulano s dodatkem Sauvignonu a Rieslingu. Picol Sauvignon 2008 byl odrůdově hodně typický, velmi intenzivní, čistý, důrazný, plnější, velmi mladičký. Skok úplně jinam předvedlo jejich elitní cuvée Lis 2006, v sudech vyzrávaná směs Pinot Grigio, Sauvignon a Chardonnay. Komplexní, zralé, citrusové, minerální, skvěle vystavěné. Fajn zážitek.
Z Piemontu jsem ozkoušel podnik Villa Sparina a jejich Barberu. Jak čerstvou a červeně ovocnou Montej Rosso 2008 (Barbera di Monferrato), tak i vyzrálejší, dřevem silně ovlivněnou a pěkně strukturovanou Rivalta 2005 (Monferrato Rosso). V obou případech mají ta vína skvělé důrazné kyseliny a moc dobře se pijí, ale snad bych i preferoval pohodový (a levný) Montej.
A bylo toho víc, třeba krásně udělaná „bordeaux směska“ Montevetrano (Colli di Salerno), kde je Cabernet Sauvignon a Merlot doplněn kapkou Aglianico Taurasi. Jižně vyzrálé, ale elegantní, ovocité a kořenité mladičké červené s výbornou kyselinou a tříslem, stavěné na delší běh.
Prostě fajn podvečer, který jsem ještě se ženou završil trochou italské kuchyně, konkrétně držťkami po florentinsku (Trippa alla Fiorentina), a návštěvou remaku filmu, na který mnozí jistě nostalgicky vzpomínají – Souboj titánů. Po vínech a jídlech Itálie, které přímo čiší vnitřní energií a pocity, bylo setkání s tímto naprosto emocionálně vyprázdněným produktem celkem šok, ale co naděláte. Je tam nádherný Pegas, Kraken taky neurazí, Io je celkem svůdná ženská a pár vtipných scén se najde, hudba nesedí a celkově prostě blbost. No nic. Trocha emocí se zase projevila cestou na metro skrz starou Prahu, tahle místa se neomrzí…
