Na té ochutnávce padl i dotaz, kdy jsem se jako rozhodl, že už můžu veřejně psát o víně (nebyl ovšem položen útočně, na rozdíl od obvinění o přírodních vínech, navíc doplněné o dotaz/jízlivou poznámku „a jak vám (ne)chutná tady, to si zase počtem, co…“), založit si na to téma dokonce vlastní web. Co na to říct a nebýt samolibý? Psát o víně (nejdříve na výstižně pojmenovaný web O víně a následně občas do tematických časopisů a především sem) mne napadlo v momentě, kdy jsem získal pocit, že toho vím o tom či onom tématu více než průměrný konzument a jsem schopen se o své poznámky pravidelně podělit tak, aby to někomu dalšímu cosi přineslo. Zda se mi to daří či ne už nemohu rozhodnout sám. Ale od začátku tu jasně varuji, ať si každý udělá vlastní názor a nebere to, co tu plácám, jako nějaké dogma, absolutní pravdu. Stejně jako budete polemizovat s recenzí na film a řešit, jestli je úplně mimo Mirka Spáčilová či tentokrát vámi kladně přijatý snímek více pohaněla Darina Křivánková, tak máte plné právo nesouhlasit s čímkoliv, co tu plácám (aniž bych chtěl tvrdit, že rozumím vínu tak, jako ony filmu). A navíc to dát úplně veřejně najevo!
A pokud vás rozčiluje, že tu občas něco výrazně kritizuji (aniž bych měl tu či onu certifikaci, vinařskou školu či kdy vyrobil alespoň tisíc lahví vína, pokud chcete munici do debaty), tak prosím čtěte především reklamní materiály vinařství, PR články v leckterých časopisech (tam bude kritiky méně) či prostě někoho úplně jiného a méně konfliktního. Ano, mám svůj názor, vkus, nikdo mne za zdejší texty o víně neplatí a píšu a budu si psát co chci. Protože mohu a protože chci. Není to omluva pro faktické chyby, ty mi prosím omlaťte o hlavu jak nejrychleji to půjde.
Mám rád ryzlinky a pinoty, což ale zároveň znamená, že na ty ne úplně povedené (z mého pohledu, jako ostatně u všeho ostatního) jsem přísnější než na jiné odrůdy. Mám rád vína připravovaná co nejméně „manipulovaně“ a je klidně možné, že nějakému takovému budu trochu nadržovat, zatímco u někoho, kdo se chlubí enzymy a kvasinkami, budu kritičtější (a jak by ne, tam přeci už prostor pro nedokonalosti být ani nemůže…). Ale to, že je víno „naturální“, ještě neznamená, že mu budu odpouštět vady, víno musí být především dobré. Nejsem profík, jsem nadšenec a hodnotím subjektivně, i když dělám všechno proto, aby to bylo co nejpoctivěji a podobné své libůstky do toho tahal co nejméně. Ale jde to těžko. Nadšenec do Frédérica Chopina asi bude hodnotit náhodně zaslechnutý koncert nové trash metalové kapely o dost jinak, než fanoušek této hudby či úplně běžný konzument popu v našich rádiích (a každý si rozhodněte, zda jsou naturální vína spíše Chopin či trash metal a co je ve víně současná popina). Špičkový hudební profík možná dokáže, bez emocí a objektivně, posoudit jak ten klavírní tak metalový koncert. Ale já u vína profík (rozuměj někdo, kdo se tím živí a z mého pohledu to má mnohem komplikovanější) nejsem a emoce a vkus do toho tahám a tahat budu :o)
Což mne mimochodem přivádí na další zábavnou věc. Obrovské procento lidí, kteří na webu píší o víně, pravidelně se účastní ochutnávek a vůbec představují nadprůměrné konzumenty vína, je z IT či jiných silně technických či řekněme „matematicky přesných“ oborů. Říkám si, zda to nemá nějakou přímou souvislost s tím, že po dni vyplněném syntaxemi, normami a „exaktním a jasně definovaným“ (v uvozovkách, já těm krabičkám věřit přestávám…) chováním počítačů potřebujeme něco méně vypočitatelného, živelnějšího, přirozenější, hůře zařaditelného do škatulek a tabulek. Ale třeba je to úplně jinak, že jo…
