Čím začít? Vinicemi! Okamžitě strhnou pozornost, hned jak projedete Melkem či Kremsem (záleží, ze které strany se do Wachau blížíte). Začínají na plackách blízko k Dunaji, ale pak strmě stoupají a okupují podstatnou část svahů v údolí. Jedna terasa za druhou, zpevněné zídkami a jen velmi těžko dostupné mechanizací (ale nevěřte propagačním materiálům, že obdělávat jdou opravdu jen ručně, viz fotka minipásáku). Z výšky krásný pohled na jednotlivé parcely, každou trošku jinou, žádný monolitický blok. Vřele doporučuji vyšplhat si třeba ke slavné bráně nad obcí Spitz, Rotes Tor, a následně sejít skrze vinice dolů. Ceny vín vám hned budou připadat o něco méně strašné. O „hard-core“ vinaření na polohách jako je Achleiten ani nemluvě.
Vlastně z celé té idylky mne vytrhávaly jen dvě drobností. Jednou z nich je kapénková závlaha, kterou sice neuvidíte u všech vinařů, ale podstatná část i těch opravdu nejlepších viničních poloh ji zhusta využívá. Druhým rušivým elementem jsou všudypřítomné pásy zažloutlých spálených travin u příkmenného pásu, které tak nějak neznačují, že s herbicidy si tu většina hlavu opravdu neláme.
Vína! Musím kvitovat perfektní a naprosto jasné rozdělení místních vín, o kterém jsem psal už dříve. Prostě podle kategorie víte, co můžete očekávat za typ projevu a nebudete zklamáni. Steinfeder jsou vína s nízkým alkoholem, velmi lehká, na pití po litrech (ale dost mizí, v poslední době je čím dál častěji základem až kategorie druhá). Federspiel je plnější, ovocný, vyvážený styl, ovšem stále naprosto perfektní k popíjení. Označení Smaragd (podle místní zelené ještěrky, lepší záběr než ten jeden co tu máte se mi prostě nepovedl, jsou to mrštné potvory) nesou vína nejvyzrálejší, intenzivní, s potenciálem delší archivace.
Všechno je v tradičních štíhlých vysokých lahvích. V posledních letech se u lehčích vín na dřívější pití začíná velmi silně prosazovat (což kvituji) šroubový uzávěr (screw cap), svou cestu si nachází ale i ke smaragdům. Některé starší takto uzavřené jsem pil a je fakt, že víno působilo méně nazrále než kdyby bylo ze stejného ročníku s korkem, ale zrálo. Možná trochu jinak, stále ale pěkně. Pokud náhodou budete bydlet v kempu, což byl i náš případ (peníze ušetřené za penzion raději vrazím do ryzlinků), dejte si pozor na slimáky :o)
Paráda je, že u místních vinařů není problém ochutnat v podstatě celou aktuální produkci (ten nejmladší dostupný ročník, vyzrálejší kousky jsou obvykle trochu komplikovanější, ale také to jde), v případě heurige (viz článek na toto téma na O Víně) i s nějakým tím jídlem. U mnohých není nutné se předem hlásit a objednávat. Umět něco německy se vyplatí, ne každý vinař zvládá alespoň trochu angličtinu či jiný jazyk. Schopnost mluvit plynně anglicky je samozřejmostí u slavnějších vinařství, i takové služby se pak odrážejí v cenách :o)
Vína jsou typicky velmi svěží, s kupou kyselin a minerality, především čistě z nerezu. Ale ani zrání ve velkých dřevěných sudech není nic výjimečného a podařilo se nám ochutnat i něco regulérních barikovaných vín. U malovinařů můžete najít i sklípek, který jako by z oka vypadl těm u nás. Včetně velmi starého historického lisu a postesků, že nemají peníze na nový. Působí to tam přirozeně, funkčně. Jasně, v hlavě vám neustále vyskakují ty pásy zažloutlé trávy. Ano, vinař přizná, že vyrval šedesátiletou vinici a nasadil novou, protože velmi nízký výnos té původní pro ně už nebyl rentabilní. Ale to souznění se dvěma hlavními odrůdami, se kterými dokážou zázraky, většinu pochyb zahladí.
Příjemně mne ovšem překvapilo i místní Chardonnay a Neuburger. U červených si asi na zadek nesednete. Ochutnal jsem špičkové Zweigeltrebe či fajn Svatovavřinecké, pěstuje se tu Rulandské modré a jako lehký úlet narazil i na Cabernet Sauvignon, ale jde o dost okrajové záležitosti. V lahvích končí jak vína z jedné konkrétní vinice (a vinař třeba i doplní, že federspiel je z její dolní plošší částí a smaragd z výše položených teras), tak i směsi různých poloh. Běžné jsou směsi více odrůd. Jeden z vinařů tvrdil, že v případě dvou odrůd jde o „cuvée“ a u tří a více o „gemisch“, ale o nějaké zavedené označení nejde.
Na několika místech jsme narazili na krásné sklo, perfektní na pití i degustaci. Vyzdvihnout musím lehounké ručně foukané sklenky řady Denk’Art sklárny Zalto, to je nádhera! Skoro častější byla sklenka od Riedelu, Vinum Riesling, která je pro Wachau vyrobena jakožto speciální na minerální smaragdy a má na sobě nápis Wachau a obrázek ještěrky. Na funkci nemají kresbičky vliv a šla koupit za sympatických 12€.
Dojmů kupa, více sepíšu časem. Zakoupená vína se již uklidňují po cestě a v měsících (a v případě některých ryzlinků i letech) následujících se k návštěvě Wachau jistě ještě vrátím. Či tam spíše zajedu znova, je to tak blízko a tolik co objevovat! A pokud se do Wachau sami chystáte a máte nějaké dotazy, tak se klidně ptejte zde v komentářích nebo na Facebooku, na něco jsem schopen i odpovědět a případně poradí i další návštěvníci tohohle blogu :o)
