Autenticky, mladě a pouze z hroznů

Minulý týden se ve sklepě Lustermannském konala dlouho očekávaná ochutnávka především mladých vín sdružení Autentisté, pomalu ale jistě se rozrůstajícího uskupení vinařů, kteří svět tohoto ušlechtilého nápoje vidí trošku jinak, než je v našich krajích obvyklé. Bogdan Trojak, Richard Stávek, Ota Ševčík, Zdeněk Vykoukal, Petr Kočařík a vinařství Koráb tvoří nyní již šestici „autentistů“, vinařství, která se zavázala tvořit vína co nejvýstižněji vyjadřující místa původu a odrůdy, vína neovlivněná šlechtěnými kvasinkami, enzymy či dalšími „zkrášlujícími“ prostředky. Vína autentická. Jejich spojení má smysl nejen v tom, že mohou sdílet zkušenosti, ale i v možnosti společné propagace, prodeji. Při komunikaci s restauracemi a vinnými bary tak mají přeci jen trochu širší a stabilnější nabídku, leckterých vín totiž vznikají vyloženě směšná množství (v zahraničí se pod „velmi malá produkce“ často rozumí i několik tisíc lahví, zde se leckteré šarže počítají spíše ve stovkách). Přístup Autentistů velmi hezky shrnuje vinař-básník Bogdan Trojak a já bych to nikdy lépe nenapsal, takže tady to máte z první ruky: „Vinařskou tvorbu Autentistů lze s trochou nadsázky přirovnat ke hře na dobové nástroje – upřednostňují tradiční polohy a středoevropské odrůdy, nezavrhují dřevěné sudy a jsou si vědomi důležitosti autochtonních mikroorganismů v procesu přípravy vína. Hlavním cílem Autentistů je víno, v němž se co nejjímavěji obráží duch Hanáckého Slovácka zachycený osobitou rukou vnímavého vinaře.“

To, že je víno „autentické“, ještě vůbec neznamená, že je dobré (= bude chutnat zrovna vám). V případě výše uvedených vinařů je však kvalita produkovaných vín na hodně vysoké úrovni. Jistě, každý z nich je „ujetý“ nějaký směrem, jeden experimentuje více než druhý, ale na ochutnávce šlo u všech šesti vinařů najít něco opravdu zajímavého až výjimečného. A to mne baví. Líbí se mi vinař, který jasně řekne „přišel jsem na to, že na mých vinicích nejlépe funguje odrůda X, tu mám také rád a chci se jí věnovat nejvíce“, kdy je víno v lahvi zároveň přesvědčivým důkazem, že se neplete, spíše než ti, co produkují samostatně dvacet odrůd, aby bylo pro každého něco, ale ve výsledku málokterá z nich vybočuje z šedivého průměru. A nejspíš se moc nepletu, pokud se pokusím zavěštit, že toho ještě mnoho uslyšíme o Rulandském modrém od Kočaříka či Veltlínu (ať už se bude jmenovat jakkoliv, třeba Sprasz) od Bogdana Trojaka. A o spoustě dalších vín celé téhle party.

O jednotlivých vinařích sdružení si můžete přečíst na Veltlínu, já to vezmu trochu letem světem z ochutnávky. Velmi často šlo o vyloženě mladá vína ročníku 2009, často ještě sudové a jen pro tuto akci lahvované vzorky, které jsou teprve na cestě a do prodeje přijdou za hezkých pár měsíců. Což samozřejmě znamená, že degustační poznámky jsou spíše „hrubé“.

Začnu asi největším experimentátorem celé skupiny, Richardem Stávkem z Němčiček. O jeho vínech jsem tu psal už mnohokrát, mám je rád, byť často vyžadují… řekněme „otevřenou mysl“, jen těžko osloví ty, kteří u vína žijí ve stereotypech primárních ovocných aromat a chutí. Předvedl to i v pražském sklepení, kde podával na lžičce, evokovalo to nějaký iniciační obřad, hustou temnou aromatickou hmotu, konzistencí připomínající spíše med než cokoliv vínu příbuzného. Šlo o výraznou (na méně než polovinu objemu, spíše třetinu) redukci bílého hroznového moštu provedenou v měděném kotli. Richard použil starý římský termín pro takovýto produkt a mně se chce zvolat vivat Defrutum (byť při takhle velké redukci se tomu už říkalo sapa). Je to úžasné, sladké, kořenité, lehce připomíná jemně připálená povidla a prostě nemá chybu. V Římě se používalo na slazení vína a k dochucení jídel, dovedu si to představit jako závěrečnou tečku na talíři s nějakou dobrou zvěřinou. Paráda!

Z vín se chutnal Divý ryšák 2009, oproti dříve popisovanému ročníku 2008 je v něm mnohem znatelnější vliv odrůdy Isabella (byť je jí ve směsi hodně málo), tedy klasických „charvátoidních“ lesních jahod, která bohužel válcovala úplně vše. Chutí ale svěží fajn růžovka. Parádní bylo bílé cuvée Špigle 2008 (Ryzlink vlašský, Neuburské a Veltlínské červené rané), zemité, efektní, podzimně listnaté, svěží, plné, s moc fajn kyselinou a délkou. A zaujalo i cuvée Špigle 2008 červené (Zweigelt a Frankovka), ovocité s kmínovou linkou, čerstvou pryskyřicí, vyvážené, skvěle pitelné. O starém ročníku jsem se tu rozepisoval v článku Když kulminoval okus srnčí, opakovaně mne nadchnul i ročník 2006. U Richardova stolečku se mohl každý pokochat ještě vínovicí Stavekgnac a báječnou vyzrálou višňovkou, na kterou jsem tu již pěl ódy v minulosti. Zajímavý výlet do světa netradičního vinaře, novináře, chovatele koz a nyní již i koní :o)

Poprvé jsem ochutnal vína Zdeňka Vykoukala z Hostěrádek-Rešova, vše aktuální ročník 2009. Úvodní Müller byl svěží, vyvážené lehké víno na každodenní pití, líbilo se. Vinař si zakládá především na Veltlínu a k ochutnání byl z vinice Pranty (nákup hroznů) a Staré hory. Ten první mi moc neseděl (nevyvážené), druhý naopak bavil hodně. Ročník se podepsal, víno je docela plné a znát alkohol, ale suché, čisté, svěží a překvapivě bohaté, se zajímavou linkou „vlhké omítky“ ve vůni. Nejvíce mne ovšem bavil Ryzlink rýnský (též Stará hora, mladé výsadby), ukázkový a perfektně postavený rýňák trochu připomínající čerstvé federspiely od slušných vinařů z Wachau. Říká se „dobrého pomálu“, tohoto vína je nějakých 130 lahví. Smutné. Zajímavé bylo i netypické Cuvée Resch, přibližně 50:50 Neuburské a Sauvignon. Aromatické, vyvážené, skvěle pitelné, ale čas ukáže.

U Bogdana Trojaka z Bořetic jsem se pokochal vtipnými promyšlenými názvy vín, novými krásnými vinětami a samozřejmě i obsahem lahví. Zaujala nová cuvée Kaich 2009 z vinice Veselá, na kterou loni nikdo ani nesáhl krom sklizně (vinařství ji má nově od podzimu). Je to krásné místo s úžasným výhledem do kraje a vzpomínám si, jak při návštěvě vinař mluvil právě o tom, že pro tuhle první sklizeň asi celou úrodu zvinifikuje dohromady na „víno jen tak k pití“. Kaich klaret (Frankovka, Zweigeltrebe, Modrý portugal) je víno ovocité, divoké, živé a dost fajn. Bílá podoba (Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Neuburské) pak čisté, příjemné mladičké bílé, ještě lehce perlící na jazyku, hned bych to takhle v létě popíjel. Sprasz 2009 je „vlajkovou lodí“ vinařství, v akátu vyzrávané Veltlínské zelené. Efektní, plnější, bohaté, živé, minerální, dlouhé… opravdu povedené. Chce čas, samozřejmě, ale bude to paráda. Víno se v lahvích dost mění (i kvůli nízké síře), ročník 2007 byl nejlepší zhruba po dvou letech a moc lepších veltlínu jsem nepil.

Úplně mi neseděl Schwerter 2009, čistý Sauvignon, především kvůli až přílišné hutnosti, hrubosti, vysokému alkoholu. Zato Kocínka… :o) Směs Pinot Noir a Frankovky, mladičká, voňavá, ovocitá, suchá, šťavnatá, dlouhá. Hodně je znát vliv nového sudu (až příliš, po pravdě, ale příště už to bude lepší, jednou ten sud být nový musí, že jo…), i tak moc fajn pití. V průběhu ochutnávky vinař vylovil již nazrálejší směs Twardowski 2007 (Pinot Noir, Frankovka, Merlot), opravdu parádně vyvážené, ovocité, čisté efektní červené na pití i přemýšlení. A pro fanoušky „jiných cest“ byl připraven Řezlík 2009, mladý Ryzlink rýnský, který teprve před týdnem dokvasil. Decentně oxidativní záležitost, hrušky, kvasnice, hrozny, kyseliny, nějaká ta hořčinka… divočina :o)

U Petra Kočaříka z Čejkovic jsem se samozřejmě nejvíce těšil na jeho vypiplaný Pinot Noir, ale projel celou nabídku. S radostí bych si domů pořídil dvě tradiční odrůdy v jeho podání – Sylvánské zelené a Neuburské 2009. Příjemná, vyvážená, elegantní a delší vína, moc fajn. Neuburk je ze starých výsadeb, původně vedených na hlavu, a opravdu krásné víno. Potěšil i Tramín 2009 (směs tří různých klonů různého stáří), s klasickým aroma hodně do li-či, ale nepřestřeleným (tahle odrůda je občas až vlezlá), s nižší kyselinou ale přesto stále vyvážený. Ne úplně můj styl byl nasudovaný Pinot Gris 2008, víno až likérové a sladší ve vůni, plnější, kulaté, dlouhé, efektní s kofilo-margotkovou dochutí. Ale myslím, že si najde nadšené obdivovatele. Svatovavřinecké 2008 je fajn červené na pití, čisté, trochu kvasné ve vůni, kupa peckovicového ovoce, kyseliny. Pinot Noir 2008 působí při pohledu na sklenku hodně řídce, ale přičichnutí vás přenese z Moravy o pořádný kus dál směrem ke Francii. Je to jemná, elegantní a pečlivě strukturovaná záležitost, lehčí, čistá, mladičká, vyvážená a na cestě. Ale ze zkušenosti se starším ročníkem mohu říct, že to bude výborné. Sen Petra Kočaříka je mít celou produkci vyprodanou na dva roky dopředu a vzhledem k asi 600 lahvím by se mu to mohlo podařit :o) Skok ke Cabernetu Sauvignon 2008 byl dost drsný, oproti elegantnímu pinotu je tohle spíše plnější víno, hodně do sladké červené papriky, s kupou třísla.

U Oty Ševčíka z Bořetic jsem byl svědkem zajímavého úkazu, kdy k němu postupně přicházel jeden člověk za druhým a žádal si nalít jeho Frankovku 2009, jednou dokonce se slovy „Já bych potřeboval Frankovku… od Vás.“ A že je to báječná frankovka! Psal jsem tu o ročníku 2006, mlaďoch je nádherný představitel odrůdy, se sudem, strukturovaný, extraktivní, dlouhý. Chce čas (hodně času), ale bude to paráda. Frankovku šlo ocenit více, než takhle mladý Cabernet Sauvignon (s patnácti procenty pinotu), kde je ještě třeba mnoho měsíců, než ukáže co v něm je. To Ryzlink rýnský 2009 se předvedl o dost lépe, moc rád bych ho ochutnal za rok či dva, vypadá to na krásnou svěží klasiku. A milovníky plnějších voňavek určitě osloví Muškát Ottonel 2009 s kapkou odrůd Irsai Oliver a Ryzlink vlašský, s citrusy, květinami, zajímavou zemitostí, plnějším kulatým tělem, důrazné se znatelně vyšším alkoholem.

Zastávka u Vinařství Koráb z Boleradic byla kratší a nesla se spíše v duchu povídání a popíjení než degustace s poznámkami, už proto, že většinu vzorků jsem chutnal na nedávné degustaci mladých vín. Mám rád jejich vlašáky (sur lie ročníku 2008 je geniální záležitost), mladý kousek z nakoupených hroznů trati Kamenný vrch v Novosedlích je hodně příjemný kousek, trochu líbivější styl s mírným zbytkovým cukrem, ale vyvážený, skvěle pitelný už takhle mladý a bude zrát. Pobavila Dědova směska (Portugal šedý, Frankovka a Slovák), živelné, lehce oxidativní, s jasnou jahodovou „charvátovinou“, zemité, zábavné.

Odcházel jsem z ochutnávky v dobré náladě, decentně „autenticky“ ovíněn (v závěru už jsem přestal vzorky plivat) a s pocitem, že pokud bude více vinařů takových, jako se ten den ve sklípku sešlo, tak to s naším vinařstvím snad zas tak špatně nedopadne. Objednávkový formulář prozradil, že koncové ceny nejsou žádná vyložená láce, pár těch nejjednodušších vín začíná u 130,- Kč, ale obvyklá cena je spíše okolo dvou stovek a u některých kousků dosahuje stovek tří. Vzhledem k zajímavosti těch vín a velmi malé produkci to považuji za ceny korektní. Nejsou nesmyslně vysoké, ale zároveň se pouští do souboje v kategorii okolo 8 - 12€, kde už jde najít opravdu kvalitní vína z různých koutů světa. A mnohá z nich v tom souboji bez problémů uspějí :o)