Dnes opět odhrnutí několika degustačních poznámek, tentokrát z příjemného včerejšího posezení, ke kterému se ještě vrátím později u další lahve. Nejprve směska s poetickým názvem Blatnický Roháč (na jméno má ochrannou známku sdružení Viniblat z Blatnice), což je spojení odrůd Ryzlink rýnský (dominantně), Rulandské bílé a Sylvánské zelené. Roháč byl prý první víno z naší vlasti, které získalo zlatou medaili na výstavě v Paříži, už v roce 1896 (neověřeno, předávám jak jsem získal). Tenhle konkrétní dnes chutnaný je pozdní sběr ročníku 2007 z trati Floriánky od vinařství Michal Robek, o kterém jsem se tu už rozepisoval. Víno na první očich připomíná nazrálejší burgundu, je trochu medové, s nějakou tou chlebovou kůrkou. Přidávají se květinové tóny a lehce opadané listí, ale u něj už mám lehkou obavu z „odrůdové autosugesce“ :o) Celkový dojem jasně ukazuje na vyzrání v lahvi, je spíše sladší a také trochu likérový, dojem jako ze sudu. V chuti suché, čisté, lehčí, kulaté (kyseliny dost, ale nic vyloženě řízného), opět trocha té likérovosti, dostatečně dlouhé, dobře pitelné. Nic složitého, slušné bílé. Dal jsem za něj 210,- Kč kousek od místa vzniku v Blatničce a za tyhle peníze lze pořídit i lépe. Ale jako vzpomínka na jednu z tradičních směsek proč ne.
Druhým dnešním vínem je Ryzlink rýnský 2008 kabinet od Štěpána Maňáka ze Žádovic, původ v trati Fěruňk. Přiznám se, že tohle vinařství mám spojeno především s báječným višňovým vínem a z přechutnávání běžných révových jsem byl vždy trochu na rozpacích. Pár věcí mi přišlo fajn na jen tak pití, dost kousků vyloženě nesedělo. Tenhle ryzlink taktéž není nic komplikovaného, ale jde o veskrze příjemného představitele odrůdy, možná mu pomohlo i na vinětě avizované „krášlení na kvasnicích“. Je to víno suché (6.3g/l cukru úplně bez problémů vyvažuje 7.5g/l kyselin), příjemně voňavé do meruněk a trochy medu, kulatější, vyvážené, trochu líbivější ale dobře pitelné, lehčí styl na léto a jako „aperitiv“.
A na závěr Fratava, což je Lubomírem Glosem nově vyšlechtěná odrůda (a do Státní odrůdové knihy byla zapsána teprve 2008/2009), další ze spojení Frankovky a Svatovavřineckého (další jsou třeba dobře známé Zweigeltrebe či André). Fratava by měla vykazovat hodně tmavou barvu, což jakostní vzorek ročníku 2009 (šarže T13, existují ještě další dvě) z Lobkowiczkého zámeckého vinařství v Roudnici nad Labem potvrdil, barva byla až obludná, připomínala černorybízovou šťávu. Víno je to mladé, ovocité s trochou kořenitosti, ze všeho nejvíce ovšem připomíná Svatovavřinecké s ne úplně zvládnutou malolaktickou fermentací, nepřehlédnutelné je aroma zelňáku. V chuti příjemně šťavnaté, ovocité, jednoduché ale vlastně docela dobře pitelné. Hlavní dojem z tohoto vína je ale jako by šlo o ochutnávku ze sudu. Prostě něčeho, co ještě není hotové a bude se lahvovat teprve za půl roku, až dozraje. Ale tak tomu není, tenhle kousek se normálně prodává a je určen spíš na okamžité vypití, zráním v lahvi mám obavu nic moc nezíská.
Jak se vůbec tváříte na všechny tyhle novošlechtěnce? Čím to, že zrovna u nás šlechtění takhle bují? A jaký vztah máte k známkám typu Blatnický Roháč či Bzenecká lipka? Vyhledáváte je?
