Podstatná část vystavovatelů dosud nemá svého dovozce, cílem bylo tedy zaujmout i je. Zda se podařilo netuším, já bych si ovšem pár lahví do domácího baru rozhodně vybral. A jiné mají co nabídnout zase jako kuriozita, byť mne samotného třeba úplně neoslovují. Patří mezi ně řada Single de Samalens, což je novinka od slušného výrobce armagnacu (chutnal jsem i jejich běžnou produkci, pěkné věci), která se tváři jako single malt whisky, a to nejen dokonale matoucím obalem, ale hlavně trochu i chuťovým a aromatickým profilem. Výrobce prý často oslovovali zákazníci, že jako armagnac dobrý, ale co třeba něco fungujícího jako aperitiv a na ledu? A tak vznikl Single ve variantách 8, 12 a 15 let. Když jsem zástupci podniku říkal, že jsem se k jeho stolku vrhl na whisky a obal mne perfektně zmátl, tak odpověděl, že je to účel a dokonce chtějí, aby byl jejich armagnac v regálech právě se svým „vzorem“. Osmička mi přišla hodně jednoduchá a s výrazněji vystupujícím nezakomponovaným alkoholem, dvanáctka pak hodně připomínala jemně zakouřenou whisky a především na ledu fungovala bezvadně (tip na slepou degustaci), patnáctka pak byl spíš už klasický hodně nadubovaný armagnac. Každopádně zajímavá zkušenost.
Dost mne zaujala část produkce rodinné firmy Brana z Francouzského Baskicka. Nejen proto, že šlo původně především o vinařství a i dnes se snaží oživit slávu místních vín z velmi strmých terasovitých svahů v apelaci Irouléguy. Bohužel žádné víno k ochutnání nebylo. Ovšem hrušková pálenka (Poire Williams, 44%) je paráda, elegantní, efektní, sladce ovocná, skvělá. Ptal jsem se, jestli jde o stoprocentně čistý destilát nebo v tom ještě macerují sušené hrušky či něco podobného, ale prý úplná klasika, žádná podobná vylepšení. Podobně skvělá je i švestka z barikového sudu (Prune Vielle, 42%), explozivní vůně i chuť sušených švestek, nádhera. Trochu líbivější styl, který asi zaujme spíše příznivce třeba Fassbindu, ale o kus přirozenější. Malinová pálenka (Framboise, 45%) mne příliš neoslovila, vůně sice upomněla na malinovou pěnu od babičky, ale chuť byla divná, mýdlová a hodně z ní vystupoval alkohol. Místní variace na grappu, Marc d’Irouléguy (matolina z vín odrůd Tannat, Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc, 44%), je takový ten původní „námořnický“ styl tohohle destilátu, hodně selský, hrubý a z mého pohledu obyčejný. Ale leckomu sedí víc než má oblíbená „stravecchia“ (v sudu dlouho školená) varianta grappy.
Za zásadní objev akce považuji Armagnac Château de Briat (s podtitulkem Baron de Pichon-Longueville, podnik má na toto slavné vinařské jméno rodinné vazby, s ředitelem a zástupcem podniku jsem na večeři vedl dlouhý rozhovor právě i o víně, některé oblíbence máme společné, třeba Château Chasse-Spleen). Cognac i Armagnac dnes vznikají především z odrůdy Ugni Blanc, na Château de Briat to ale vypadá jinak. Srovnával jsem ročník 1986 ze směsi odrůd Folle Blanche, Baco a Colombard (bohaté, vyzrálé, elegantní) s ročníkem 1987 čistě z odrůdy Baco (velmi efektní, zaoblené, elegantní se zajímavou linkou „vaječného koňaku“) a taktéž čistým Baco v ročníku 1988 (úplně jiným směrem do perníků, sušených švestek a sladkých koláčů). To vše bylo na 44% alkoholu, ročníku 1989 zbývalo ještě o dvě procenta víc a byl raritně čistě z odrůdy Colombard, v projevu silnější, ostřejší, důraznější a mladší. Zajímavá zkušenost, hlavně osmdesátsedmička mne vyloženě nadchla. Ochutnal jsem ještě Blanche de Briat, což je v sudu nestařená čerstvá pálenka z vína (odrůda Folle Blanche, víno připraveno spontánní fermentací a vyzráváno na kvasničních kalech) doporučená k podávání podchlazená. Hodně květinové, výrazné, takový ten typický silný „panák“ co si představím spíš v koktejlu.
Z cognacu mne dále hodně bavila Domaine Chez Bacou, i základní VSOP je překvapivě elegantní a dlouho vyzrávaná záležitost, vyvážená, kterou je potěšení pít. XO je výrazné, elegantní, kulaté, plné sušeného ovoce, ušlechtilého dřeva, dlouhé, vyvážené. Po pravdě hodně podobné věci bych mohl psát u cognacu ABK6, kde je VSOP Grand Cru kvalitou za hranicí běžných XO kousků (odpověď na dotaz ke stáří byla „mohlo by to být bez problémů XO, ale raději uděláme špičkové VSOP než slabší XO“) a XO pak vyloženě nadchne milovníky výrazných „rancio“ aromat, oříšků, sušeného ovoce a jemného a měkčího projevu v chuti.
Závěrečná gala večeře je pak kapitola sama pro sebe. Zahájena aperitivní sklenkou Becherovky, kterou následoval překvapivě příjemný koktejl Cognac Summit (srpek limetkové kůry a čtyři tenké plátky čerstvého zázvoru zalijte 40ml panák VSOP koňaku, několikrát lehce zmáčkněte, nasypte několik kostek ledu, zamíchejte, přidejte 60ml tradiční citronové limonády a slupku z okurky), další z důkazů, že tenhle ušlechtilý destilát není nutné pít jen čistý u krbu (viz jeden starší článek Chladný večer u krbu se sklenkou koňaku).
Několikachodová večeře byla doplněna „volným barem“, uprostřed místnosti vystavenými lahvemi zastoupených producentů, které bylo možno volně si nalévat a k jídlům pít. Drsňárna! Po každém chodu místnost obcházel Eric Gaudet, organizátor celé akce, a vyptával se na vhodné kombinace. Na rozdíl od ostatních jsem byl upřímný (alespoň mi to potvrdil spolusedící výrobce cognacu) a prohlásil, že většina „snoubení“ příliš ideálních není a je tedy nejlepší k jídlům pít prostě to, co vám nejvíce chutná či chcete vyzkoušet. S velkým ohlasem se to nesetkalo, většina hostů vždy nějaké báječné snoubení doporučila, ale jsem přesvědčen o tom, že prostě zvolili jeden z těch dvou destilátů, který k tomu či onomu chodu stihli vypít (každopádně uvítám vaše tipy, co ke kousku snad až trochu příliš opečeného lososa s bramborami za destilát). Nu což, ve společnosti velvyslance Francie se asi ještě neumím správně chovat a mlžit vhodnosti francouzských produktů v jakýchkoliv kombinacích :o)
O dost lépe jsem se cítil o dvě hodiny později, s producenty Domaine Chez Bacou a Château de Briat, na perfektní plzni v Lokálu. Debata se sice vedla i o destilátech, ale většinou sklouzávala k filmům, trapnému výsledku Francie ve fotbalu a celkově dost běžným věcem. Prostě i ti z rodu Pichon-Longueville, kterým ve sklepě zrají stovky sudů špičkových destilátů, jsou úplně normální a veskrze příjemní lidé :o) Což je jeden z příjemných závěrů, které jsem si z této akce odnesl.
