Růžové vyrobené zavrženíhodným způsobem

Způsobů, jak získat místo vína bílého či červeného pěkně růžové, je hned několik. Dnes asi nejčastějším je krátká macerace modrých hroznů. Víno se tedy připravuje stejně, jako kdyby mělo vzniknout červené, ale ze slupek se mošt odstaví po několika hodinách místo dnech. Používá se i tzv. krvácení (saigneé), kdy se hrozny podrtí a „lisují“ jen vlastní vahou. Růžového lze též dosáhnout pomalým lisováním celých hroznů, za pečlivého hlídání tlaku a délky. Za méně kvalitní se dnes považuje jeden z tradičních historických způsobů, kdy vinař prostě zpracoval společně bílé a modré hrozny, často sklízené ve stejnou dobu z jedné vinice. A vůbec „nejhorší“ metodou je pak prosté smíchání bílého vína s červeným. Tenhle způsob je dokonce legislativou EU zakázaný (výjimkou je výroba šumivých vín, v Champagne takto vzniká valná většina růžového a problém s kvalitou nikdo nepozoruje), nedávný pokus jej plošně povolit nevyšel, jedním z uváděných důvodů byl strach o „poškození nově nabývaného dobrého jména růžových vín“. Moc se mi to nelíbí, způsob přípravy bych řídil maximálně na úrovni apelací a rozhodně něco takového nenařizoval všude a všem, ale s tím asi nic nenadělám. Ač je míchání dnes vnímáno jako „špatné“, přesto takto v minulosti spousta vín vznikala, často třebas nevalné kvality, ale někdy veskrze příjemná a na pití úplně bezproblémová. Nebylo nic neobvyklého, že vinař „vypláchl“ dřevěný sud výrazně nasáklý červeným vínem již určeným k lahvování (či prodeji jinak) vínem bílým, v podstatě použil víno místo vody aby mu sud nerozeschl, a po nějaké době měl fajn růžovku. A nějak velmi podobně, pokud mne dodané informace neklamou, vzniklo dnes chutnané víno.

Žádný předpis EU neporušuje, protože jej vinař připravoval pro svou vlastní potřebu a stejně jako jeho další vína není prodejné, v podstatě se s ním oficiálně můžete setkat jen u něj ve sklepě a na koštech dalších místních producentů či různých nadšeneckých ochutnávkách, kam se někomu podaří pár vzorků ulovit. Autorem je Miroslav Říha z Mělníka a víno pochází z Hibernalu ročníku 2007. Přemýšlel jsem, zda to profláknout, ale asi ano. O vinaři jsem tu totiž psal a i fotky ze sklepa uveřejnil, jen jeho jméno nepadlo. Vše najdete v článku, který měl kvanta komentářů a týkal se „divných věcí“ okolo vína a přírodnějších přístupů k jeho přípravě. Pokud chcete, najdete jej zde: Jsem divný aneb přírodní selské víno z Mělníka.

Víno je v čiré bordeaux lahvi, uzavřené korkem lisovaným z jemné drti s potiskem „Přírodní selské víno z Mělníka“ a na lahvi je jen základní popis fixou. Víno má těžko zařaditelnou růžovou barvu, možná bledší lososovou, ale po zkušenosti popsané v článku „O hledání starorůžové“ se do pokusu o přesnější zařazení pouštět nebudu. Vůně je květinová, příjemná, nekomplikovaná s trochu zemitějším a zasmušilým závěrem (je to takové mírně tramínové, do uvadajících květin), který může někoho u růžového, které je obecně vnímáno jako víno „zábavné a jásavé“, trochu iritovat. Ovšem chuť je vyloženě skvělá. Krásně suchá, čistá, kulatější, parádní kyselinky, vyvážená, domácká. To vše s delším dozníváním a spíše „bílým“ projevem doplněným trochou červeného ovoce. Perfektně pitelné víno, kde láhev zmizla za pár minut, nabila mne během večera příjemnou energií a velmi mne mrzelo, že nemám další. A jestli vinař míchal bílé s červeným, uzavřel smlouvu s ďáblem či provedl něco jiného, ve světě dobrých vinařů nepřijatelného, je mi pro tentokrát srdečně jedno :o)